Viděli jsme ráj – putování po ostrovech v březnu 2017

V Hotel La Roussette jsme našli příjemné útočiště na jeden den, navíc poměrně blízko letiště. Na uvítanou jsme dostali ovocný džus, postel byla vyzdobena nápisem „Vítejte“ a do pokoje jsme se mohli nastěhovat hned ráno. Po krátkém odpočinku jsme si v nedalekém supermarketu nakoupili nápoje a pár drobností a vydali se na dlouhou procházku po pláži směrem k Anse Royale. Cestou jsme si udělali malý piknik a užívali si výhled na Indický oceán. Procházka se protáhla a krátce před Anse Royale nám další cestu zablokovaly útesy u Pointe au Sel. Nasedli jsme tedy do autobusu za 5 rupií (necelých 0,35 EUR) na osobu. Styl jízdy místních řidičů spolu s útesy u Pointe au Sel nám v autobusu značky Tata připravil jedinečný zážitek, který nás pak provázel po celou dovolenou. Krátká procházka po Anse Royale, rychlá návštěva stánku s jídlem s sebou a vzrušující cesta autobusem zpět do hotelu završily náš první den na Seychelách. Následující ráno jsme si mohli u bazénu vybrat ze 3 variant snídaně a nebyli jsme zklamaní.

Náš transfer dorazil do přístavu přesně načas, stejně jako všechny další transfery. Po odbavení jsme mohli v klidu pozorovat poklidný ruch v přístavu. Poté jsme se na horní palubě trajektu vydali směrem k Praslinu. Tady se ukázalo, že odpočinek v La Roussette byl dobrý nápad – na některých turistech byla únava z letu jasně patrná.

Náš transfer do hotelu už na nás také čekal, ale v Hotel Berjaya Praslin Beach nám bohužel oznámili, že došlo k překročení ubytovací kapacity. Jak se později ukázalo, pro nás to vůbec nebylo špatné, protože jsme následujících 5 dní strávili v Village du Pecheur. Tento pěkný hotel leží přímo u Cote d‘Or a navrhl ho známý italský umělec v podobě vesničky s působivým, lehce extravagantním vybavením. Cítili jsme se tam velmi dobře. Také snídani jsme si mohli vychutnat přímo na místě formou bufetu. Objednaná polopenze se podávala v restauraci hotelu Berjaya Praslin Beach přímo na pláži, a to formou kvalitního bufetu, případně výběru z menu, když bylo hostů méně. Zpětně jsme si náklady na polopenzi mohli ušetřit, ale v malé obci byl jen jeden stánek s jídlem s sebou, takže by naše strava byla poměrně jednotvárná. Mnoho hostů hotelu Berjaya bez polopenze proto stejně mířilo do hotelové restaurace. Dal jsem si tam nejlepší pizzu s tuňákem a kapary za poslední roky, navíc za cenu, která byla na Seychely příznivá. V rámci bufetu byl ale k dispozici také salát, polévka a dezert.

Po Praslinu jsme často cestovali autobusem a náš první výlet vedl za palmou Coco de Mer do Vallée de Mai. Ten den nebylo na obloze ani mráčku a pro neopálené Evropany bylo poměrně horko. Proto nám přišlo velmi příjemné vydat se na více než 3hodinovou okružní trasu stinným pralesem plným palem. Dobře jsme si poradili i bez průvodce a často hleděli vzhůru, abychom spatřili samičí a samčí znaky palmy Coco de Mer. Trasa však byla zajímavá a velmi odpočinková i sama o sobě, protože Coco de Mer rozhodně není to jediné, co park nabízí. Nezapomeňte si vzít vodu. Vřele doporučujeme limonádu z citronové trávy a domácí koláč v kavárně v parku.

Praslin – Coco de Mer Autobusem jsme se vrátili zpět a zamířili do supermarketu pro nápoje. K obědu nám obvykle stačilo koupit si malé plněné pečivo se zeleninou, rybou nebo masem za 4 rupie, podle hladu 3 nebo 4 kusy, a sníst si je na pláži. Na pokoji jsme samozřejmě měli také rychlovarnou konvici, takže jsme si mohli připravit kávu. Někdy byla k dispozici přímo na pokoji, případně se dala levně koupit v supermarketu. Příjemné dlouhé koupání v moři s výhledem na ostrovy Chauve Souris, St. Pierre a Curieuse završilo den před večeří.

Následující den patřil Anse Lazio, pro nás nejkrásnější pláži na Praslinu. Ráno jsme vyrazili autobusem a poté pokračovali pěšky do kopce. Ve stínu to nebyl žádný problém. Kdo se však chce dostat k moři, musí zase sejít dolů, tentokrát na slunci, ale s výhledem na oceán to byl požitek. Anse Lazio je při návštěvě Praslinu opravdu povinností. Došli jsme až do zadní části pláže, kde jsem šnorchloval. Odměnou mi byli obrovští netopýrníci, kteří se mi před fotoaparátem předváděli tak blízko, že zaplnili celý záběr. Ani mořská želva se mnou nenechala vyrušit. S těmito zážitky nebyla zpáteční cesta tak náročná.

Další den jsme se vydali na výlet za želvami na Curieuse. Bylo opravdu jedinečné pozorovat, jak se tam zvířata volně pohybují. Skutečným zážitkem byla také procházka po lávkách mezi mangrovy až k pláži, kde se pořádalo grilování a odkud se otevíral výhled na Praslin. Moc jsme si pochutnali na grilované rybě, kuřeti, mangovém salátu a dalších dobrotách. Poté jsme se vydali šnorchlovat ke St. Pierre. Nebylo to tak úspěšné jako u Anse Lazio, ale ostrůvek v pozadí byl pro fotografování naprostou trefou do černého.

Skála St. Pierre z pohledu od vody Následující den jsme podnikli výlet k přístavnímu molu, a tedy i do největšího městečka. Krátce jsme si ho prošli a pak si ještě jednou užili neplánované vylepšení našeho ubytování. Další den jsme zamířili na La Digue. Cesta trajektem byla krátká, trvala 15 minut.

Ubytovali jsme se v Guesthouse Zerof. Jednoduché, velké pokoje bez balkonu ve vnitrozemí, přičemž pobyt s polopenzí zde byl opravdu výhodný a rozhodně ho můžeme doporučit. Rodinný podnik zahrnuje penzion, známou restauraci a supermarket. Kreolské jídlo bylo opravdu skvělé a podávalo se formou bufetu – 3× týdně byl připraven velký bufet, a když bylo hostů méně, servírovalo se velmi dobré menu. Na La Digue bylo mnohem více bister s jídlem s sebou, takže se dalo snadno stravovat i samostatně. Jízdní kola však většinou nemají světla a výraznější pouliční osvětlení tu není, alespoň ne ve vnitrozemí. Nezapomeňte si proto baterku nebo mobil s funkcí svítilny. Měli jsme chuť se trochu protáhnout, a tak jsme se vydali na vyhlídku Belle Vue. Výstup byl velmi namáhavý a doporučit ho lze jen brzy ráno nebo po 17:00.

Odměnou nám byl nádherný západ slunce a několik pěkných fotografií kaloňů. Následující ráno jsme se vydali na kole přes přístav podél severního pobřeží až k Anse Fourmis, kde už cesta dál nevedla. Po cestě jsme si dělali krátké přestávky na plážích. Viděli jsme krásné, vodou omleté žulové skály a malebné zátoky. Trochu jsme šnorchlovali a v malé restauraci si dali rybí polévku s výhledem na moře.

Další den jsme vyrazili na Grand Anse a Petit Anse. Jsou to opravdu úžasné pláže s jemným pískem a silným příbojem, kde se vždy dalo schovat do stínu stromů nebo žulových skal. Potom jsem hledal cestu k Anse Cocos. Začíná za barem a je poměrně dobře vyšlapaná. Následuje samozřejmě výstup přes útesy, naštěstí příjemně ve stínu, a pláž je prostě bomba. Vyfotil jsem ji ze všech stran a pak se vrátil za manželkou. Cestou jsme narazili také na jednu z těch velkých mnohonožek.

Třetí den jsme se odvážili na Anse Source d’Argent. Nejdřív nás rozčilovalo vstupné 100 rupií, ale upřímně řečeno, stojí to za to. Želvy se bohužel nepohybují volně, možná i kvůli riziku, že by se jim při kontaktu s turisty něco stalo. Park je docela pěkný, pro nás však byl vedlejší. Tato pláž byla zatím nejkrásnější, jakou jsem kdy viděl. Našli jsme si příjemnou žulovou skálu a lehli si do stínu. Pořídili jsme spoustu fotografií vedle nejrůznějších působivých žulových útvarů, pod nimi i na nich – zkrátka všechny ty typické záběry. Následující den jsme se tam vrátili. Opravdu paráda. Od třetí návštěvy prý dokonce dostanete slevu. My jsme ale museli pokračovat dál. La Digue je pro nás díky svým plážím nejkrásnějším ostrovem Seychel. Doufáme, že jsme tu nebyli naposledy. Dokázali bychom si představit výlet katamaránem zakončený pobytem na La Digue.

Naše dovolená však ještě nekončila. Čekaly nás ještě 4 dny s pronajatým autem na Mahé, ale názor jsme už měli jasný – viděli jsme ráj.

Na Mahé jsme se ubytovali ve Villa Dorado u Pointe au Sel, která patří k exkluzivnímu Crown Beach Hotel a nabízela se za dobrou cenu. Samozřejmě jsme měli polopenzi, kterou jsme si velmi užívali. Jídlo se podávalo v hotelu a bylo vynikající. V okolí navíc téměř nebyly jiné možnosti stravování. Naše paní domácí nám ráno připravovala skvělou snídani s ovocným talířem a omeletou.

Převzetí auta proběhlo bez problémů. Dokonce jsem bez příplatku dostal vůz o třídu vyšší. Měl jsem však dojem, že to nebylo kvůli mé výšce, ale spíš proto, že se chtěl zbavit té staré rachotiny. Nám to ale nevadilo. Auto jsme jednou celé obešli, protože škrábance a promáčkliny byly na každém rohu i na bocích. Motor však běžel dobře. Kvůli jízdě vlevo jsem se v převodovce trochu motal, ale Kia všechno zvládla. Už zmíněné autobusy a řada frajerských bouráků byly často širší než samotná silnice, takže jsem byl docela rád, že naše auto není úplně nové. Půjčit si vůz lze, ale měli byste jezdit velmi opatrně. Když mi bylo někde příliš těsno, k nelibosti řidičů za mnou jsem zastavil a nechal protijedoucí vozidla, ať projedou jako první.

Nebyl jsem však jediný, kdo jel do kopce pomalu. Také mnoho dalších turistů se pohybovalo spíše opatrně. Nepříjemné byly mohutné žulové skály těsně u silnice nebo mimořádně hluboký příkop na druhé straně. Často se dalo pokračovat jen na 1. nebo 2. rychlostní stupeň. Automatická převodovka by byla praktičtější, ale teď už umím řadit levou rukou. Žádnou nehodu jsme neviděli, takže se toho nebojte. Mahé má také hodně co nabídnout. Najdete zde horské průsmyky jako v Alpách, krásnou přírodu a zájemci se mohou vydat na pěkné turistické trasy. Také hlavní město, a především jeho živý, barevný trh, stojí za jedno dopoledne. Z hezkých pláží jsme navštívili Anse Intendance a Anse Soleil, přičemž Anse Soleil se nejvíce podobala plážím na La Digue. Bohužel je dostupná pouze autem, případně se můžete ubytovat přímo ve skvělém hotelu na místě. Na Seychelách se nám opravdu moc líbilo.

Džungle na Mahé Poslední den jsme odlétali až krátce před půlnocí, pokoj jsme si však nemohli ponechat déle. Nabídli nám proto, že si tam můžeme nechat zavazadla, využívat areál Villa Dorado i Crown Beach a na konci dne se také osprchovat. Zdá se, že to není vždy samozřejmost, proto se prosím informujte předem. Možná to bylo i tím, že ostatní hosté si pobyt rezervovali sami, zatímco my přes SeyVillas. Někdy je zkrátka dobré mít po boku silného partnera, aniž bychom tím nutně chtěli dělat reklamu SeyVillas.

Užijte si Seychely.
Christina a Ralf