Historie Seychel
Seychely mají velmi krátkou historii lidského osídlení: první lidé se na ostrovech usadili až na konci 18. století; do té doby bylo celé souostroví zcela neobydlené. Seychely se nejprve staly francouzskou a poté britskou kolonií. Spolu s osadníky sem přicházelo také mnoho zotročených lidí z různých částí Afriky. Tato směs národností dala vzniknout multikulturní a multietnické společnosti. Díky dlouhé izolaci se zde navíc zachoval nedotčený ekosystém a neobyčejná rozmanitost rostlinných a živočišných druhů.
První zmínky
Přestože první osada na Seychelách vznikla až v roce 1770, ostrovy byly spatřeny již mnohem dříve. Předpokládá se, že je v 7. století objevili arabští námořníci, po jejichž návštěvách se dochovaly jen neurčité doklady. V roce 1502 souostroví spatřil Vasco da Gama a na svých mapách je označil názvem „Tres Irmãos“, tedy tři bratři. Dnes se tento název ve francouzské podobě používá pro tři charakteristické horské vrcholy na Mahé (Trois Frères). Prvními Evropany, kteří vstoupili na seychelskou půdu, však byli Britové: Britská Východoindická společnost zde přistála v roce 1609, ale žádnou osadu nezaložila.
Příchod Francouzů
Až o 140 let později obrátila Francie svou pozornost k Seychelám s cílem nalézt rychlejší trasu z Mauricia do Indie. Francouzský správce Mauricia Bertrand-François Mahé de La Bourdonnais vyslal průzkumníka Lazara Picaulta, aby souostroví prozkoumal. V roce 1742 Picault přistál na ostrově, který dnes nese správcovo jméno: Mahé.
Když francouzský průzkumník Lazare Picault v roce 1742 přistál na dnešním Mahé, zaujala ho jeho úrodná a bujná krajina, a proto ostrov pojmenoval Ile de l'Abondance. Když se o dva roky později vrátil, aby jej podrobněji zmapoval, přejmenoval ho na Mahé na počest svého patrona a správce Mauricia Mahé de la Bourdonnaise. Později ostrov Mahé získal název Isle de Séchelles na počest vikomta Jeana Moreaua de Séchelles, ministra financí za vlády Ludvíka XV. Tento název, v poangličtěné podobě Seychelles, se následně začal používat pro celé souostroví, zatímco hlavní ostrov se vrátil k názvu Mahé.
Francouzi se rozhodli Seychely osídlit, aby využili jejich strategickou polohu na cestě do Indie a zahájili zde pěstování koření, kterým chtěli konkurovat nizozemskému obchodu. V roce 1770 se na Seychelách usadilo 15 osadníků společně s přibližně 12 zotročenými lidmi. Později sem byli ve velkém počtu přiváženi další zotročení lidé z Mauricia, včetně Kreolů afrického a evropského původu, a také z Madagaskaru, Mosambiku a v menší míře z Indie. Během prvního století osídlení měly Seychely jen málo obyvatel, jejich původ byl však velmi rozmanitý. To vedlo k výraznému prolínání etnických skupin a utvářelo multietnický a multikulturní charakter obyvatelstva, který je patrný dodnes.
Seychely zůstaly součástí Francie až do roku 1814, kdy přešly pod britskou správu. Silný francouzský vliv lze v seychelské společnosti pozorovat dodnes, a to nejen v příjmeních a zeměpisných názvech, ale také v kuchyni a jazyce. Francouzština je jedním z úředních jazyků země a tvoří základ seychelské kreolštiny. V hudbě a tradičních tancích je naopak výraznější africký vliv, který je dědictvím tehdejších zotročených obyvatel.
Přechod pod britskou správu
Po napoleonských válkách byly Seychely na základě Pařížské smlouvy z roku 1814 postoupeny Velké Británii, ačkoli zde nadále přetrvávaly zavedené francouzské zvyklosti. Na papíře se ostrovy staly britskými, v praxi si však zachovaly kulturu vytvořenou původními zotročenými obyvateli a osadníky; dominantním jazykem zůstala také francouzština. Zotročení lidé nadále pracovali na plantážích kokosových palem, bavlny a koření.
Když bylo v roce 1835 na všech britských územích zrušeno otroctví, dorazilo na Seychely několik stovek osvobozených Afričanů, kteří začali pracovat na zbývajících plantážích výměnou za příděly potravin a mzdu. I oni přispěli k mimořádné rozmanitosti seychelského obyvatelstva. Dalším faktorem, který podpořil multikulturní charakter Seychel, byla úloha ostrovů za britské správy jako místa vyhnanství politických vězňů. V průběhu let sem byli deportováni vězni například ze Zanzibaru, Egypta, Kypru či Palestiny.
První volby se na Seychelách konaly v roce 1948 poté, co ostrovy získaly částečnou autonomii vůči britské koruně. V tomto období se začalo rozvíjet silnější politické povědomí, které se v následujících letech projevilo vznikem stále většího počtu politických stran – v roce 1967 se konaly první zcela samostatné seychelské volby. Seychely zůstaly pod britskou správou až do roku 1976, kdy se staly nezávislou republikou v rámci Commonwealthu.
Seychely dnes
Díky své historii jsou dnes Seychely vysněnou dovolenkovou destinací a skutečně jedinečným místem. Vynikají nejen kulturní a etnickou rozmanitostí, ale také mimořádným přírodním bohatstvím.
Je nepopiratelné, že lidské osídlení seychelský ekosystém poškodilo. Některé živočišné druhy vyhynuly a část původní vegetace byla zničena kvůli těžbě dřeva a zakládání plantáží, zejména kokosových palem a skořicovníků. Význam těchto kdysi výnosných odvětví postupem času poklesl a hlavními zdroji příjmů jsou dnes na Seychelách cestovní ruch a rybolov.
Významnou roli zde nyní hrají udržitelný cestovní ruch a důsledné projekty zaměřené na ochranu přírody i mořských ekosystémů, které pomáhají toto výjimečné místo zachovat.
Historické památky na Seychelách
- Mission Lodge: Tuto bývalou školu vybudovala v 19. století Londýnská misijní společnost, aby pečovala o děti osvobozených otroků, které po zrušení otroctví zůstaly na ostrově bez péče. Dnes patří Mission Lodge k nejznámějším vyhlídkovým místům na Seychelách.
- Park L'Union Estate: Tato přírodní rezervace byla kdysi vanilkovou a kokosovou plantáží. Najdete zde hřbitov s náhrobky prvních osadníků, tradiční lisovnu kopry a původní plantážní dům. Park L'Union Estate by neměl vynechat ani nikdo, kdo chce navštívit nejznámější pláž Seychel – Anse Source d'Argent.
- Domaine de Val des Pres: Domaine de Val des Pres je malá řemeslná vesnice, v níž se nachází plantážní dům „Grann Kaz“ postavený kolem roku 1870 a několik dílen zaměřených na tradiční kreolská řemesla.
- Hřbitov Bel Air: Hřbitov Bel Air byl prvním oficiálním pohřebištěm francouzských kolonistů, a je tak zároveň nejstarší historickou památkou na Seychelách.
- Hlavní město Victoria:V hlavním městě Seychel se nacházejí nejen známé památky, jako je hodinová věž Victoria Clock Tower, ale také Seychelská botanická zahrada, která byla otevřena v roce 1901. Victoria odráží pestrou historii Seychel jako žádné jiné místo v souostroví.
- Seychelský národní archiv: Národní archiv uchovává historické poklady Seychel: cenné vládní dokumenty pocházející již z roku 1770, rozsáhlou sbírku fotografií a další historické písemnosti.
