Jih Mahé
Zajímavosti a aktivity na jihu Mahé
Letiště tvoří pomyslnou hranici mezi severem a jihem Mahé, přičemž jižní část začíná přibližně u Anse aux Pins, druhého největšího města na Seychelách. Seychelané nazývají jih ostrova „Owan“, což lze z kreolštiny volně přeložit jako „na větru“ nebo „odkud přichází vítr“ (v původní francouzštině „au vent“). O obyvatelích pocházejících z Owan se někdy dokonce říká, že jsou zaostalí. Ve skutečnosti má jih pouze jinou atmosféru než sever ostrova – je méně rušný a působí rozjímavěji. Čas zde získává vlastní význam. Kromě toho tu najdete řadu pláží, na kterých si můžete v klidu užívat dlouhé dny plné odpočinku.
Jihovýchodní pobřeží Mahé
Anse aux Pins
Pokud se chcete vydat na prohlídku jihu Mahé, obvykle Vám bude stačit jeden celý den. Po čtyřproudé silnici na východním pobřeží pokračujte směrem na jih, projeďte kolem letiště a zamiřte do jižní poloviny ostrova. Zpočátku je zdejší pobřeží poněkud jednotvárné, než dorazíte k moři a zátoce Anse aux Pins, která měří 5 km a dala jméno nedaleké obci. Celý tento úsek pobřeží charakterizuje korálový útes a mělké, pozvolna se svažující pláže. Za odlivu se zde můžete procházet, zatímco koupání je možné prakticky pouze při přílivu. Na místech, kde útes ustupuje, můžete pozorovat rybáře při každodenní práci, například při kladení pastí na olihně a další mořské živočichy. V nedaleké obci najdete banky, několik obchodů a čerpací stanici, stejně jako několik menších hotelů a penzionů.
Seychelles Golf Club sice není nijak nový, jeho devítijamkové hřiště je však jediné, které na Mahé najdete. Trasa vede mezi palmami i přímo pod nimi, a proto se rozhodně vyplatí dbát varovných cedulí s nápisem „Pozor, padající kokosové ořechy“.
Anse aux Pins se může pochlubit několika zajímavostmi, mezi něž patří dva fotbalové kluby známé po celé zemi a také Katiolo, jeden z nejstarších nočních klubů na Seychelách. Klub oblíbený zejména mezi místními je otevřen ve středu, v pátek a v sobotu od 21:00 do 3:00 a nabízí částečně otevřený taneční parket.
Kreolský institut
Jednou z kulturních zajímavostí této oblasti je Kreolský institut, jehož cílem je zkoumat a uchovávat kreolskou kulturu. Maison St. Joseph, který v roce 1920 navrhl německý architekt, je koloniální panské sídlo ukrývající díla seychelské kreolské literatury, napsaná v místním kreolském jazyce Kreol Seselwa. Vstup je zdarma, otevřeno je od pondělí do pátku od 8:00 do 16:00.
Seychelská kreolština je mateřským jazykem přibližně 90 % místních obyvatel. Vznikla z francouzštiny prvních kolonizátorů a z různých jazykových prvků převzatých od tehdejších afrických otroků. Kreolská kultura, která se z tohoto spojení vyvinula, je dnes neodmyslitelnou součástí seychelské identity. Když země v roce 1976 získala nezávislost na Spojeném království, rozhodl se mladý stát přijmout kreolštinu jako svůj úřední jazyk, přičemž příslušný zákon byl schválen v roce 1981. Jako návštěvníci se s tímto jazykem pravděpodobně setkáte na různých cedulích, bankovkách a známkách, kde může na první pohled připomínat nezvykle psanou francouzštinu.
Lingvisté dlouhodobě pracují na vytvoření jednotné spisovné podoby kreolštiny, aby ji bylo možné používat jako oficiální psaný jazyk. Postupem času vznikly učebnice, díky nimž může být kreolština využívána jako vyučovací jazyk. Tomuto tématu se věnovala také německá lingvistka Annegret Bolée z Heidelberské univerzity, která stanovila pravidla správného pravopisu. Dva místní vědci navíc v 80. letech 20. století vytvořili slovník Diksioner Kreol Fringe, jenž Bolée v roce 1999 doplnila a znovu vydala.
Maison St. Joseph byl původně postaven pro majitele plantáže France Jumeaua. Podle pověsti po jeho smrti začal v budově strašit jeho duch, a proto se pro ni dlouho nenašel žádný kupec. Nakonec sídlo koupil a zrekonstruoval stát, prohlásil je za památkově chráněnou budovu a vybral jako sídlo Kreolského institutu. Konají se zde také četné výstavy, hudební koncerty, literární večery, workshopy a mezinárodní vědecká sympozia. Různými podobami kreolštiny mluví po celém světě přibližně 10 milionů lidí, a to na Seychelách, Mauriciu, Réunionu, v jižních státech USA a v Karibiku.
Le Domaine de Val des Près
Jen několik set metrů odtud leží malá řemeslná vesnice, známá také jako Craft Village nebo Le Domaine de Val des Près, ke které se dostanete po krátké vedlejší silnici. Místní řemeslníci a umělci zde vytvářejí své výrobky, prodávají je a zároveň ve vesnici bydlí.
Projekt pro místní řemeslníky financovala v 80. letech 20. století vláda USA. Jeho hlavním cílem bylo a nadále zůstává zachování budov někdejší plantáže. V dílnách najdete mnoho rozmanitých uměleckých a řemeslných výrobků, včetně šperků, oblečení, mýdel a klobouků. Největší dům ve vesnici, Grand Kaz, byl postaven v roce 1870 a původně sloužil jako sídlo majitele plantáže. Dnes se v něm nachází muzeum, kde si můžete udělat jasnou představu o životě tehdejší bílé vyšší vrstvy, takzvaných „Grands Blancs“.
Palírna rumu Trois Frères
V této oblasti se nachází také palírna rumu Trois Frères, kde můžete ochutnat rumové speciality vyráběné přímo na místě. Pozorovat samotnou výrobu rumu je zajímavým zážitkem: cukrová třtina se nejprve rozdrtí v lisu, aby se z ní získala šťáva, a vzniklá tekutina poté čtyři až pět dní kvasí v nádržích. Po opakované destilaci se výsledná esence ukládá do dubových sudů. Milovníci rumu mohou ochutnat pět různých místních druhů.
Přilehlá restaurace La Plaine St. André nabízí kreolskou atmosféru a pestrý výběr místních pokrmů (otevřeno po–so: 10:00–00:00). Sídlí ve starém plantážním domě, který byl v roce 2007 citlivě zrekonstruován a dnes je považován za jeden z nejlépe zachovaných koloniálních domů na Seychelách.
po–pá: 11:30 a 13:30, vstupné 150 SCR
Anse Royale
Pokud z Anse aux Pins pokračujete dále na jih, silnice začne po chvíli stoupat a dovede Vás na malý hřeben. Odtud se otevírá jedinečný výhled na jihovýchodní pobřeží až k Pointe Capucins na jižním cípu Mahé. Ještě před ním uvidíte Anse Royale, tedy „Královskou zátoku“, a stejnojmenné městečko.
V této rovinaté oblasti na jihovýchodním pobřeží ostrova kdysi osadníci založili plantáže koření, které se měly stát prosperujícími centry místního hospodářství. Bohužel je zcela zničil požár, kvůli němuž zároveň ztroskotal první pokus o kolonizaci Seychel.
Jardin du Roi
Jardin du Roi neboli Královská zahrada není jen botanickou zajímavostí, ale také pokračovatelkou tradic někdejší zahrady s kořením. Dostanete se k ní po trase Les Cannelles za Anse Royale, ze které po 1 km odbočíte vlevo na Sweet Escoot Road. Přibližně po dalších 200 m uvidíte nenápadnou ceduli, za níž Vás čekají ještě asi 2 km prudkého stoupání.
Jakmile dorazíte na vrchol stoupání, spatříte rustikální pozemek v kopcovité krajině obklopený vysokými stromy. Jardin se rozkládá na ploše 25 hektarů a zahrnuje plantáže koření, botanickou zahradu i přírodní útočiště. Rodina, která Jardin v současnosti vlastní, věnovala tomuto projektu mnoho času a inspirovala se zahradou Jardin du Roi ze 70. let 18. století. Rodina se dokonce domnívá, že jejím předkem byl jistý Monsieur Poiret, který na Seychely přicestoval v 19. století. Pokud je to pravda, v žilách dnešních majitelů by kolovala krev francouzské královské rodiny a zahrada by právem nesla označení „Králova zahrada“.
Každý den od 10.00 do 17.30 se zde můžete seznámit s různými druhy koření pěstovanými na Seychelách, včetně skořice, vanilky, hřebíčku, pepře, muškátového oříšku, kávy a kakaa, i s rozmanitými květinami, jako jsou ibišky a helikónie. Za pozornost stojí také léčivé rostliny a sbírka ovocných stromů a plodin, mezi nimiž nechybějí ananasy, mangovníky, pomerančovníky, jabloně ani láhevníky. Tuto bohatou kolekci doplňují původní stromy a palmy, včetně palmy coco de mer. Některé suroviny se zpracovávají přímo v areálu plantáže a výsledné produkty se spolu se suvenýry prodávají v malém obchůdku. Další ingredience se využívají v kuchyni kreolské zahradní restaurace, kde si od 12.00 do 16.00 můžete vychutnat příjemné posezení u jídla.
V historické usedlosti se nachází také malé muzeum s nábytkem, starými mapami, grafikami a dalšími artefakty. Pro zdejší obyvatele Jardin du Roi, skupinu želv obrovských, byl zaveden program ochrany a chovu. Nejstarší z nich je již více než 100 let a váží přibližně 250 kg. Jardin du Roi obklopuje hustý deštný prales, v němž se kdysi rozkládala původní plantáž, dnes však již zarostlá bujnou vegetací.
Jižní cíp Mahé
Jižní okraj Mahé je nejméně zastavěnou částí ostrova a táhne se od jižního konce Anse Royale kolem nejjižnějšího cípu až k Anse à la Mouche na západě ostrova. Jižně od kostela sv. Josefa v Anse Royale se rozprostírá už jen divoká přírodní krajina a podél pobřeží jsou rozesety pláže Anse Baleine, Anse Bougainville a Anse Parnel.
Anse Forbans a Anse Marie-Louise
Asi 1 km jižně od Anse Bougainville se rozkládá dlouhá pláž Anse Forbans a za ní Anse Marie-Louise. Tyto dvě zátoky leží nejjižněji na ostrově a jsou téměř zcela nedotčené výstavbou. Přesto se zde nachází několik penzionů, takže svou dovolenou můžete strávit odpočinkem v klidu a soukromí. Na starých mapách je tato oblast označena jako „Pirátská zátoka“, protože v minulosti představovala strategicky výhodné kotviště pro piráty.
Anse Intendance
Ať už se pro tuto odbočku rozhodnete, nebo ne, samotná silnice se stáčí ke Quatre Bornes, kde kromě kostela a několika malých obchodů není mnoho k vidění. Odtud je to už jen kousek k Anse Intendance. Nedoporučujeme však jet přímo k zátoce. Raději odbočte vlevo na Grande Police Road a pokračujte až na její konec. Navazující stezka Vás zavede ke krásným plážím Petite Police a Police Bay.
U kostela v Quatre Bornes se vydejte po silnici na západ, která Vás dovede k Anse Intendance. Tato nádherná pláž dlouhá 1 km patří k nejpůsobivějším na světě. Rozlohou a délkou ji na Mahé překonává pouze Beau Vallon, ale pokud hledáte klid a soukromí, Anse Intendance jednoznačně vítězí – snad jen s výjimkou víkendů.
Anse Takamaka
Z Quatre Bornes se můžete vydat také po silnici, která spojuje východní a západní pobřeží. Cestou narazíte na zátoku Anse Takamaka, která je po většinu roku chráněná před větrem a vlnami. Řada znalců Seychel ji považuje dokonce za krásnější než Anse Intendance. V každém případě jsou obě ukázkou rozmanitosti a půvabu jižní části Mahé, díky nimž tato oblast stojí za návštěvu během každé dovolené na Seychelách.
Zátoka, která získala své jméno podle stromů lemujících okraj písečné pláže, je navíc obklopena typickými seychelskými žulovými útvary. Skvěle se hodí ke klidnému odpolednímu odpočinku, po němž můžete zamířit na večeři do restaurace Chez Batista přímo na pláži. Návštěvníci si zde mohou dát lehké občerstvení, grilované ryby nebo v neděli kreolský bufet.
Baie Lazare
Za malebnou Anse Takamaka následuje podkovovitá zátoka Baie Lazare a stejnojmenná vesnice. Obě nesou jméno kapitána Lazara Picaulta, prvního Francouze z Mauricia, který byl v roce 1742 vyslán na Seychely, aby zjistil, zda je možné ostrovy osídlit, a následně zde úspěšně založil kolonii. Dnes toto jméno skromně připomíná někdejší objevitele ostrova, podobně jako samotný název Mahé, odvozený od jména bývalého guvernéra.
Historikové se shodují, že Picault ve skutečnosti přistál severněji u Anse Boileau. Název se přesto ujal a používá se i pro nedalekou vesnici. Baie Lazare se rozkládá uprostřed zátoky a najdete v ní školu, kavárnu, čerpací stanici a malou policejní služebnu. Postupně zde vznikla také menší umělecká komunita. Místní malíř Gerard Devoud tu provozuje galerii, v níž vystavuje krajiny a portréty.
Působivá krajina poloostrova, který se od Baie Lazare táhne směrem na západ, již posloužila jako místo pro výstavbu řady kvalitních ubytovacích zařízení, například resortu skupiny Kempinski. Návštěvníci tak mají dostatek možností, jak své dovolené dodat nádech koloniální elegance.
Anse Soleil, Petite Anse a Anse Gouvernement
Od Baie Lazare vede kolem policejní služebny po levé straně další cesta k nedalekým zátokám: Anse Soleil, Petite Anse a Anse Gouvernement. Poslední úsek silnice však tvoří úzké a strmé svahy, proto při jízdě k Anse Soleil mějte prosím nohu stále připravenou na brzdovém pedálu. Pokud tuto cestu bezpečně zvládnete, odměnou Vám bude krásná malebná zátoka s jemnou písečnou pláží, malým penzionem a restaurací.
U Petite Anse se nachází luxusnější ubytování, například hotel Four Seasons, který se pyšní vynikající polohou uprostřed bujné tropické zahrady, jen několik set metrů od pobřeží.
Nejvzdálenějším místem, kam se po této silnici dostanete, je Anse Gouvernement. Pokud hledáte odlehlou, nedotčenou pláž, tato odbočka rozhodně stojí za cestu. Cestou minete několik uměleckých ateliérů. Italský sochař Antonio Filippin zde vytváří objekty z korálů a dřeva a Brit Andrew Gee tu žije v domě s ateliérem, který si sám navrhl.
Anse aux Poules Bleues
Po návratu na západní pobřežní silnici směrem k Anse à la Mouche minete Anse aux Poules Bleues (doslova „Zátoku modrých slepic“). Hlavní zdejší atrakcí je ateliér anglického malíře Michaela Adamse. Vlevo od silnice se ukrývá starý, avšak pečlivě udržovaný koloniální dům, jehož součástí je právě tento ateliér. Adams se svou ženou žije na Seychelách od roku 1975 a krásy země využívá jako kulisu i inspiraci pro své kresby, akvarely a sítotisky. Tropická vegetace i další podoby zdejší přírody tvoří ústřední téma jeho umělecké tvorby. Jeho díla zdobí recepce mnoha luxusních hotelů na Seychelách i Mauriciu a umělec si získal značné renomé bez rozsáhlé propagace. Vedle obrazů navrhoval také obálky knih, motivy pohlednic, a dokonce i uniformy společnosti Air Seychelles.
Po předchozí domluvě se návštěvníkům otevřou vstupní dveře a Vy tak můžete nahlédnout do půvabné směsice galerie, blešího trhu a obytného domu i do zahrady připomínající džungli s rozmanitými rostlinami a živočichy. Adamsova díla lze zakoupit přímo zde, ale také objednat z Evropy. Cena jednotlivých sítotisků se pohybuje od 600 do 1 000 €, zatímco akvarely jsou dražší a stojí 5 000–50 000 € za kus (po–pá: 10.00–16.00).
Tím však zdejší umělecké zajímavosti nekončí, protože jihozápad ostrova nabízí i další místa. O několik set metrů dále narazíte na Pineapple Studio, kde najdete nejrůznější výrobky místních řemeslníků. V Santa Maria, několik kilometrů severněji, vytváří londýnský rodák Tom Bowers sochy, v nichž propojuje místní tradice a náměty s vlastním uměleckým výrazem. Bowers je také autorem dvou bronzových postav, které stojí ve Victorii na třídě 5. června a tvoří Památník svobody.
Anse à la Mouche ve tvaru půlměsíce nabízí příjemná stinná místa pod stromy takamaka lemujícími písečné pobřeží. Dříve se zde sbíraly řasy („Mousse“ v kreolštině), které byly považovány za lahůdku kreolské kuchyně. V této rozlehlé zátoce najdete několik menších penzionů a lákavých restaurací. Zátoku rozděluje silnice vedoucí horským průsmykem z Anse Royale přes pohoří a oblast Les Canelles. Cesta na sever pak míjí několik vesnic, plantáží a dalších krásných pláží. Hotely, penziony a restaurace jsou však v této části ostrova zastoupeny jen zřídka.
Další kapitola: Victoria