Naše dovolená na Seychelách
Jmenuji se Anna. Je mi čtrnáct let a pocházím ze Švédska. Společně s rodinou jsem se vydala asi na dva týdny na Seychely a dovolenou jsme si opravdu užili. Nejprve jsme přistáli na malém letišti na ostrově Mahé. Je to hlavní ostrov s mnoha restauracemi a obchody, kde najdete umělecké předměty, pohlednice, oblečení a mnoho dalšího. Zůstali jsme tam jen pár hodin a poté jsme se trajektem vydali na další ostrov, Praslin.
Praslin je mnohem menší ostrov a zdá se, že se tam všichni navzájem znají. Bydleli jsme ve dvou různých hotelech, oba ležely u moře. Z prvního hotelu, Sea View Lodge, byl dokonce výhled na moře. Lidé v hotelu byli moc milí. Každý den nám dávali čerstvé ovoce a pokoj byl malý, ale útulný. Během celé dovolené jsme většinou snídali v hotelech a jídlo nakupovali v supermarketech, hlavně kvůli vysokým cenám v restauracích. Všechno, nejen jídlo, je velmi drahé. Dokonce jsme se snažili co nejvíce vyhýbat taxíkům.
Na Praslin jsme dorazili na Štědrý den, a tak jsme si zašli na výborný bufet do podniku Les Laurier. Jsem vegetariánka a na jídle jsme si opravdu pochutnali jak já, tak moje rodina, která maso jí. Také šéfkuchař byl moc milý, dokonce nás svým autem odvezl zpět do hotelu. V Sea View Lodge jsme strávili asi tři noci a poté se přesunuli na další místo, které se jmenovalo Acquario Villa. Bylo docela pěkné, zvláště díky ženě na recepci jménem Nora. Po celou dobu pobytu se o nás starala a skvěle jsme si to užili, i když několik dní pršelo.
Po týdnu na Praslin nastal čas přejet trajektem na další ostrov, La Digue. Je to vlastně docela zvláštní ostrov, protože tam téměř nejezdí auta. Nejoblíbenějším dopravním prostředkem je kolo, ale nás z hotelu vyzvedli golfovým vozíkem. La Digue se mi líbil ještě více než Praslin, i když těžko říct proč. Poměrně snadno se začnu nudit, takže důvodem možná bylo, že se na La Digue pořád něco dělo. Přestože tam není přeplněno, všude potkáváte spoustu lidí. Jsou tam turisté z celého světa, ale také místní obyvatelé.
Dalším důvodem mohli být psi. Psy miluji a byli úplně všude. Malí, velcí, chlupatí, roztomilí i divocí. Někteří patří hotelům a restauracím, ale mnoho jich žije také na ulici. Trochu mi láme srdce, když vidím, jak jsou hubení a vystrašení, ale jsou chytří a vědí, jak si naklonit turisty, aby od nich dostali něco k jídlu.
První hotel na La Digue se však stal mým nejoblíbenějším. Ležel blízko mnoha pěkných pláží, nebyl daleko od hlavní vesnice a americká rodina, která ho vlastnila, byla opravdu milá. Slunečný den na pláži si žádá spoustu pití a čerstvého ovoce. Na La Digue to nebyl žádný problém. Všude se prodávaly čerstvé džusy a ovocné mísy – nebo co třeba ledově vychlazený čerstvý kokos?
Snědla jsem tolik manga, až mám pocit, že jsem se v jedno sama proměnila, a ochutnala jsem sladké ovoce i směsi, o kterých jsem nikdy předtím neslyšela. Úžasné? Rozhodně. Také jsme často jedli v malých pouličních restauracích a stáncích s rychlým občerstvením. Nabízeli všechno od salátů přes burgery až po kari. Vůbec nešlo o nezdravé jídlo, naopak bylo docela čerstvé.
Nový rok jsme oslavili večeří – samozřejmě formou bufetu – v podniku Fish Trap. Jídlo bylo úžasné a rok 2016 jsem zakončila najedená a spokojená. Měli jsme stůl na pláži, při odpočítávání do nového roku jsme hleděli na moře a drželi se za ruce. Příští rok to můžete zkusit také: oslavte příchod nového roku na seychelské pláži s lidmi, které máte nejraději. Je to opravdu skvělé.
Po pěti nocích v O'Soleil Chalets jsme se přestěhovali do posledního hotelu, Casa de Leela. Poslední tři noci jsme strávili v tomto penzionu, který ležel o něco dál od moře. Měl ale bazén, takže jsme to přežili. Hodně času jsme trávili odpočinkem na slunci a užívali si poslední chvíle v ráji.
Naše dovolená na Seychelách byla jednou z nejlepších, jaké jsme dosud zažili. Smáli jsme se, jedli dobré jídlo a naše bledé tváře konečně trochu opálilo slunce. Do Švédska se vracíme o něco zdravější, šťastnější a bližší jeden druhému. Především si ale odvážíme jistotu, že si to chceme zopakovat.
Annina sestra Emma také napsala vlastní cestovní deník o jejich dovolené. Přečíst si ho můžete zde!
