Naše Seychely
Přípravy
Tuto dovolenou jsme zorganizovali prakticky těsně před Vánoci. V pátek 22. dopoledne jsem telefonoval se SeyVillas a brzy odpoledne jsme vše právě včas dokončili. Bez pomoci a podpory SeyVillas by organizace byla téměř nemožná, byli opravdu mimořádně efektivní.
A tak se o Vánocích pod stromečkem objevila krabička s několika věcmi k moři – kloboukem, plavkami, brýlemi, opalovacím krémem a… letenkami!
Vyrazili jsme tedy 1. ledna: my dva dospělí plní očekávání a naše dvě děti ve věku 6 a 8 let, které se těšily úplně stejně a navíc si nesly masky a ploutve na šnorchlování. Ve dnech před odletem jsme totiž zhlédli snad všechna dostupná videa a fotografie Seychel, které jsou samozřejmě překrásné. Naše očekávání tak ještě vzrostla, zvlášť v kombinaci s únavou, která se do Vánoc vždy nahromadí, a zimou, kterou jsme už měli v kostech.
Cesta tam
Cesta tam byla dlouhá a trochu komplikovaná – Air Seychelles odložily přímý let z Paříže z 22. hodiny večer až na 8. hodinu následujícího rána. Jakmile ale dorazíte na Mahé, začnete vnímat teplý vzduch, který Vás znovu probudí k životu. Hned po vystoupení z letadla – na Mahé nejsou nástupní mosty, takže se schází po klasických schůdcích přímo na letištní plochu – a cestou k terminálu Vaše tělo znovu ožije. Navzdory únavě z cesty okamžitě načerpáte novou energii.
Na letišti na nás čekala místní agentura Creole, kterou zajistila SeyVillas. Její pracovníci už vyřešili všechny problémy způsobené zpožděním letu, což pro nás byla, věřte mi, obrovská úleva!
Praslin
Kvůli zpoždění letu jsme museli strávit jednu noc na Mahé. Brzy ráno jsme pak vyrazili prvním trajektem na ostrov Praslin a v 9 hodin už jsme snídali v hotelu Britannia. Krátce nato dorazilo pronajaté auto – přivezli nám ho přímo k hotelu, zatímco jsem popíjel kávu – a mohli jsme vyrazit objevovat Praslin.
Otázka zněla: kam pojedeme? Na sever, na jih, nebo napříč ostrovem? Rozhodli jsme se zamířit na sever směrem k letišti, všichni jsme už ale netrpělivě toužili spatřit moře. Po chvíli jsme zastavili u silnice, vystoupili a rozběhli se k oceánu, který byl doslova pár kroků od auta. Všichni jsme zůstali stát s otevřenou pusou. A zatímco jsme stále nevěřícně hleděli kolem sebe a namáčeli si nohy ve vlažné vodě Indického oceánu, přímo před námi proplul asi půlmetrový žralok, necelé 2 metry od břehu.
Právě jsme dorazili… Jestli je to všude takové, co nás ještě čeká? Naše očekávání opět vzrostla a plní nadšení jsme zamířili na první skutečnou pláž o něco severněji, Anse Kerlan. Konečně jsme si mohli vychutnat jemný bílý písek a příjemně teplé moře.
3 dny na Praslinu uběhly rychle, až příliš rychle, a my jsme si je užili naplno. Procestovali jsme ostrov křížem krážem a objevovali jeho četné krásy. Ani zdaleka se nám však nepodařilo vidět všechno. Velmi na nás zapůsobil den strávený na Anse Georgette, kterou mnozí považují za nejkrásnější pláž ostrova. Nachází se v areálu resortu Constance Lemuria a vstoupit jsme mohli díky rezervaci, kterou nám v den příjezdu zajistil místní zástupce. Pokud chcete tuto úžasnou pláž navštívit, nezapomeňte si vstup předem rezervovat!
La Digue
Pak ale nastal čas odjet. Brzy ráno 6. ledna jsme stáli u přístaviště v Baie St Anne a čekali na trajekt, který nás odveze na La Digue. Plavba trvala pouhých 15 minut. Služby místní agentury Creole byly bezchybné, a to vlastně po celou naši dovolenou. Na žádnou z domluvených schůzek ani transferů nepřijeli se zpožděním ani jediné minuty.
Jakmile jsme vpluli do přístavu na La Digue, došlo nám, že tento ostrov je něčím výjimečný. Přivítaly nás obrovské žulové balvany u majáku a barva vody, nad kterou jsme zůstali v němém úžasu. Po vystoupení už na nás čekalo taxi, které nás odvezlo do Pension Fidele , kde jsme strávili 4 dny na La Digue.
Majitelka Josette nás přivítala skvěle. Ubytovali jsme se a domluvili si s ní polopenzi – snídani a večeři za 27 € na dospělého, pro děti za polovinu – i zapůjčení jízdních kol za 7 € na den a kus. V 10 hodin už jsme byli na cestě a vydali se objevovat ostrov.
Zamířili jsme na sever. Po necelých 2 km jsme dorazili na pláž Anse Severe a narazili na první ostrovní překvapení: u kraje silnice na nás čekala obří želva!
Ohromeně jsme zastavili – obří želvy žijí pouze na Seychelách a Galapágách. Děti byly nadšené, krmily ji, schytaly i několik nechtěných kousnutí, pořídili jsme spoustu fotografií a videí a pokračovali dál. Jeli jsme podél pobřeží, tu a tam se zastavili a naobědvali se ve Villaggio Patatran na severu ostrova. Odpoledne jsme se rozhodli navštívit místo považované za jednu z nejkrásnějších pláží světa – Anse Source d'Argent.
Abyste se na ni dostali, musíte projít přes L’Union Estate, soukromé panství s několika vanilkovými plantážemi, obrovským balvanem, u jehož úpatí žije asi 20 obřích želv, historickým hřbitovem rodiny majitelů a několika starými budovami. Dospělí platí vstupné 115 SCR, tedy přibližně 7 €, děti mají vstup zdarma.
Po chvíli jízdy areálem jsme odložili kola a pokračovali pěšky. To, co se před námi objevilo, nás naprosto ohromilo. Jen těžko se to popisuje slovy: fotografie sice zachycují krásu tohoto místa, ale být tam osobně je k nezaplacení. Nejprve nás překvapilo, jak málo lidí jsme potkali. Předpokládám, že mnoho návštěvníků přijíždí na La Digue na jednodenní výlet z Mahé nebo Praslinu a odpoledne se vrací zpět. Uchvátila nás také rozmanitost krajiny, drobné zátoky a stezky vedoucí vnitrozemím mezi mohutnými žulovými balvany a bujnou vegetací.
Nesmírně spokojení jsme se vrátili do našeho penzionu, kde na nás čekala fantastická kreolská večeře: pro nás ryba, pro děti kuře, k tomu zelenina a pivo dle libosti. Stejně to probíhalo každý večer během našeho pobytu na La Digue, jen se denně měnilo menu, které jsme vždy ráno domluvili s Josette.
Následující ráno jsme se rozhodli přejet napříč ostrovem na pláž Grande Anse. Trasa dlouhá 4 km byla z větší části snadná, pouze závěrečný úsek vedl do náročnějšího kopce. Nenechali jsme se však odradit, sesedli jsme a chvíli kola tlačili.
Když jsme dorazili na Grand Anse, zůstali jsme bez dechu. Moře mělo tak intenzivní tyrkysovou barvu, že jsme jen stěží věřili vlastním očím. Slunce navíc pálilo a nikde jsme nikoho neviděli, pouze několik malých přístřešků postavených z palmových větví. Brzy jsme pochopili proč: pláž je velmi široká a před sluncem se tu prakticky není kam schovat! Přizpůsobili jsme se tedy situaci a z několika opuštěných tyčí a větví nalezených u pláže jsme postavili malý přístřešek. Zjevně už je ke stejnému účelu použil někdo před námi.
Hned poté jsme se šli vykoupat, protože bylo horko a námaha při stavbě přístřešku si zasloužila pořádnou odměnu!
Večer jsme se vrátili a vyrazili do přístavu na skleničku. Zastavili jsme se na pláži u Fish Trap, kam jsme se v dalších dnech ještě několikrát vrátili, a užili si krásný západ slunce.
Třetí den na La Digue jsme se rozhodli objet ostrov přes jeho severní cíp. Zastavili jsme se na Anse Grosse Roche na východní straně ostrova, kde jsme našli další snovou pláž. Byla úplně prázdná a měli jsme ji celou pro sebe. Děti šnorchlovaly, my odpočívali a vychutnávali si teplý ostrovní vzduch.
Předposlední den na ostrově jsme věnovali Anse Source d’Argent, ani to nemohlo dopadnout jinak. Pořídili jsme spoustu fotografií a videí, lidí tu bylo jen velmi málo, a tak jsme si místo užili naplno. V provizorním plážovém baru jsme si dali obrovský talíř ovoce. Odpolední odliv nám umožnil vydat se na dlouhou procházku mělkým mořem směrem na jih. Naše oči si ukládaly krajinu a pláže, na které nikdy nezapomeneme. Poslední den a závěrečné hodiny jsme se rozhodli strávit na pláži Grande Anse, kde nás znovu přivítalo průzračné moře a my se koupali znovu a znovu.
Cesta zpět
Dlouhá cesta zpět začala trajektem na Praslin. U přístaviště na nás čekalo auto místní agentury Creole, které nás odvezlo na letiště. Odtud jsme malým letadlem za 15 minut doletěli zpět na Mahé. Následoval let s Air Seychelles do Abú Zabí, přestup a poslední úsek do Říma se společností Alitalia.
