21denní rodinná cesta napříč Seychelami

Po dlouhém letu z Frankfurtu přes Dubaj na Mahé jsme tedy zamířili rovnou k trajektu na Praslin. Jak už to v srpnu bývá, plavba byla neklidná. Naštěstí jsme měli rezervovaná místa na horní palubě, a tak jsme si užívali čerstvý vzduch a spršky mořské vody – veškerá únava byla rázem pryč. V přístavu už na nás čekal pracovník autopůjčovny. Po krátké instruktáži a několikerém důrazném upozornění, že nemáme parkovat pod kokosovými palmami, jsme se pronajatým autem vydali k našemu prvnímu ubytování Les Villas D'Or, které leží přímo u stejnojmenné pláže.

Anse Volbert (Cote d'Or)

Při výběru pro nás byla rozhodující centrální poloha, pláž bez mořské trávy a samozřejmě její bezprostřední blízkost. Hladoví jsme se vydali na večeři. Jak se ukázalo, vyplatí se vždy rezervovat stůl předem, protože všude bývalo poměrně plno. S trochou trpělivosti jsme ale nakonec místo dostali a pochutnali si na prvním velmi dobrém jídle.

Ubytování se nám moc líbilo. Celý areál je velmi prostorný a chatky jsou postavené tak vzdušně, že jsme se obešli bez klimatizace. Zaměstnanci byli velice milí a ochotně nám pomáhali s organizací výletů. Důležité je přijmout seychelské motto: „Když to nevyjde dnes, vyjde to zítra nebo pozítří!“
Nakonec jsme každopádně stihli všechny výlety, které jsme si přáli. Pro naši dceru byl největším zážitkem výběh s obřími želvami! Každé ráno nám ve sjednaný čas přinesli snídani i s objednanými nápoji až do vily. Velmi nám chutnala a užívali jsme si, že můžeme snídat přímo ve svém domku nebo na verandě. Chyběla nám jen zastíněná parkovací místa.

Po odpočinkovém dni na pláži jsme následující den navštívili Vallée de Mai. Protože jsme dorazili až kolem poledne, museli jsme chvíli počkat na začátek prohlídky s průvodcem. Tu rozhodně doporučujeme – dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o jedinečném palmovém pralese, jeho obyvatelích i celém ostrově. Odpoledne jsme se ještě vydali na sever k Anse Lazio – je to opravdu krásná pláž, ale také patřičně navštěvovaná. Určitě navštivte i „Honesty Bar“ na úplném konci zátoky!

Následující den nás čekal celodenní výlet na Bird Island, Curieuse a St. Pierre. Rezervovali jsme si ho přes ubytování a loď nás vyzvedla přímo u něj. Když jsme našli správné plavidlo, zjistili jsme, že naši malou skupinu tvoří celkem jen 5 lidí, což se nám moc líbilo, stejně jako svižná plavba na Bird Island. Dodnes si nejsme jistí, ale Bird Island má pravděpodobně více komárů než ptáků. Naštěstí jsme se vybavili repelentem, takže jsme neutrpěli žádné štípance.
Prohlídka ostrova probíhala ve větší skupině, a proto bylo občas trochu obtížné sledovat výklad průvodce. Každopádně bylo fascinující vidět, že se ptáci vůbec nebojí a hnízdí přímo vedle cest. Po prohlídce byli všichni hosté ostrovní lodí, na níž se nevyskytují žádné krysy, dopraveni zpět k zakotveným výletním člunům. Stejně jako při přistání jsme přišli na řadu jako poslední, a tak jsme si mohli ještě v klidu vychutnat pěknou pláž. Dešťové mraky naštěstí minuly opačný konec ostrova!

Poté jsme pokračovali na Curieuse. Tam nás čekalo velké grilování. Jídlo bylo velmi dobré, ale protože se tu ve stejnou dobu sešly všechny skupiny od nejrůznějších pořadatelů, bylo zde na náš vkus trochu přeplněno.

Po jídle jsme se vydali na kratší túru k „želví zátoce“, kde už na nás čekala spousta hladových obřích želv. Velmi zajímavá však byla i samotná cesta mangrovovým porostem, během níž jsme mohli díky odlivu pozorovat mnoho živočichů. Vyzvednutí se trochu zpozdilo, protože naše loď měla poruchu motoru – žádný problém, alespoň nám zbylo více času na želvy. Náhradní lodí jsme poté vyrazili šnorchlovat ke St. Pierre. Podle nás tam byly trochu příliš velké vlny a nastupování do lodi i vystupování z ní bylo poněkud obtížné.

Následující ráno jsme se vydali na Anse Georgette. Vstup je možný pouze po předchozí rezervaci. Zaparkovali jsme tedy stejně jako mnoho dalších malých pronajatých aut u okraje příjezdové cesty a u brány jsme požádali o vpuštění. Nejdříve naši rezervaci nemohli najít, ale nakonec nás přece jen pustili dovnitř. K pláži se jde poměrně dlouho pěšky přes golfové hřiště a lze si udělat i několik dobrovolných zacházek ke krásným vyhlídkám. Také tentokrát cesta stála za to a my jsme si na snové pláži vychutnali svůj první kokosový ořech. Při návratu jsme měli velké štěstí. Zaměstnanec hotelu, který právě vezl několik hostů golfovým vozíkem na pláž, byl tak laskavý, že nás vzal zpět. Vyhnuli jsme se tak poměrně namáhavé pěší cestě. Poslední den jsme pak strávili „odpočinkem“ v hotelu.

Praslin byl prvním seychelským ostrovem, který jsme navštívili, a pro nás představoval skvělý začátek dovolené. Je to malý klenot, kterému se masový turismus zatím vyhnul.

Po velmi krátké plavbě trajektem jsme kolem poledne dorazili na La Digue. Během transferu bohužel nebylo po tolik opěvovaném klidu ani památky – všechno probíhalo dost hekticky a zavazadla jsme navíc museli sami odnést z mola k taxíku. Tady bychom uvítali o něco lepší servis. Ani vozidla nemusela být nutně tak přeplněná – vzdálenosti jsou krátké, takže by stačilo jet vícekrát.

Nejpozději po příjezdu do hotelu však začal skutečný odpočinek. Vybrali jsme si Le Repaire Boutique Hotel. Přestože náš pokoj neležel přímo u pláže, jak bylo uvedeno v nabídce, celkově se nám zde velmi líbilo. Samotná pláž je pěkná, ale na seychelské poměry spíše průměrná.

Anse La Réunion

Skvělá byla především snídaně – z bohaté nabídky jsme si mohli objednávat dle libosti a vše nám přinesli až ke stolu.

Hned den po příjezdu jsme vyrazili na jízdních kolech, která bylo možné půjčit přímo v hotelu, směrem k „Grand Anse“. Odtud jsme pokračovali pěšky přes Petite Anse až k Anse Cocos.

Anse Cocos

Celá túra byla trochu namáhavá, ale celkově se dala dobře zvládnout a cesta se snadno hledala. Rozhodně stojí za to.
Naším cílem následujícího dne byla restaurace Chez Batista Restaurant, kam jsme se snadno dostali na kole. Trasa je trochu kopcovitá, ale díky tomu zbývá dost času kochat se krásnými výhledy.
Při lahodném koktejlu v restauraci nás navštívil neobvyklý host.

Chez Jules

Rozhodně jsme chtěli poznat také několik menších ostrovů a zašnorchlovat si. Proto jsme si u „Simplicity Boat Charter“ na následující den rezervovali celodenní výlet. Domluva přes WhatsApp proběhla bez problémů. První zastávka na šnorchlování byla u Grande Soeur, bohužel tu byly poměrně velké vlny.
Poté jsme vystoupili na břeh a mohli prozkoumat malý ostrov. Grande Soeur nám připadal jako nejpohádkovější z mnoha snových ostrovů, zejména proto, že kromě nás tu byla jen hrstka dalších turistů a opět také několik želv obrovských. Podávané BBQ bylo velmi chutné a díky malé skupině panovala příjemná atmosféra.

Grand Soeur

Po dobrém jídle jsme pokračovali na šnorchlování u Félicité Island. Tady bylo šnorchlování opravdu skvělé a pod hladinou toho bylo hodně k vidění; k vrcholům patřili rejnoci orlí, malý žralok útesový a několik olihní. Při zpáteční plavbě na La Digue jsme dokonce zahlédli delfíny. Byl to opravdu úžasný den. Simplicity Charter můžeme doporučit na 100 %, oba bratři byli velmi milí, ochotní a profesionální.

Abychom se náhodou nezačali nudit, naplánovali jsme si na tento den cestu kolem jižní části ostrova. Za tímto účelem jsme si rezervovali túru s Robertem Agnesem. Z našeho pohledu ji lze rozhodně doporučit, protože cesta se místy hledá velmi obtížně a v závislosti na stavu přílivu a odlivu vede skutečným skalním labyrintem. Cestou jsme potkali několik zbloudilých turistů, kteří byli vděční za radu, kudy stezka pokračuje. My jsme se jednoduše spolehli na svého průvodce, a měli tak dost času užívat si nádhernou krajinu. Na pláži Anse Marron nás pak čekal velmi chutný oběd. Roberta samotného předchozí večer kousla stonožka. Navzdory silným bolestem nás v den túry přivítal, na trase ho však zdatně zastoupil jeho bratr. Druhá část túry nás pak poprvé zavedla na vůbec nejslavnější pláž, Anse Source d'Argent.
Právem patří k nejznámějším plážím světa – idylická je však především brzy ráno a večer, kdy jednodenní návštěvníci ještě nedorazili, nebo už zase odjeli.

Odpoledne následujícího dne jsme proto strávili na pláži Anse Source d'Argent, kde jsme si odpočinuli po ranním výstupu na Nid d'Aigle. Za dobré viditelnosti ho rozhodně doporučujeme.
Tím bohužel náš pobyt na tomto opravdu úžasném ostrově skončil. Stále nám připadal velmi poklidný, i když se často píše, že je dnes ve srovnání s minulostí velice rušný. Pro nás je to pořád ostrov snů!

Kvůli změně jízdního řádu byl na plavbu z La Digue nasazen jiný trajekt. Bohužel na něm nebyla místa na horní palubě. Rozbouřená plavba na spodní palubě nebyla nic pro citlivé žaludky. My jsme se naštěstí připravili, některým cestujícím však bylo opravdu hodně špatně.

Převzetí pronajatého auta přímo u přístaviště proběhlo bez problémů, stejně jako cesta do našeho hotelu na jihu, Double Tree by Hilton - Allamanda Resort & Spa. Odlehlejší polohu na jihu jsme si vybrali záměrně a se svou volbou jsme byli naprosto spokojeni. Na jihu ostrova je toho hodně k objevování a sever je autem vzdálený jen kousek.

Mimo jiné jsme navštívili Le Jardin Du Roi Spice Garden a nechali se okouzlit rozmanitostí rostlin. Také následný oběd v místní restauraci byl chutný.

Následující den jsme se vydali přímo od hotelu pěšky na pláž Anse Capucins. Pokud máte alespoň trochu dobrou kondici, čeká Vás krásná osamělá túra, jejíž trasu lze navzdory mnoha popisům snadno najít. Trochu děsiví byli jen velcí štěkající psi na začátku, naštěstí však byli uvázaní! V srpnu nebyla pláž vhodná ke koupání, ale vysoké vlny nám to vynahradily působivou podívanou.

Následující ráno bylo počasí trochu proměnlivé. V Constance Ephelia jsme si proto rezervovali „dobrodružství na zipline“. Bylo to skvělé. Tým byl velmi milý a zábavný a jízdy na zipline džunglí byly velkolepé. Když jsme se zeptali na lékárnu v okolí, kde bychom mohli koupit ušní kapky pro naši dceru, spustila se doslova lavina ochoty. Nakonec naši dceru ošetřil lékař resortu, dal nám potřebné léky a vystavil recept. Bylo opravdu krásné něco takového zažít.
Večeře v restauraci Del Place Bar & Restaurant, kterou lze doporučit nejen kvůli úžasnému výhledu, nám proto chutnala ještě o něco víc.

Když se následující den vrátilo slunečné počasí, prozkoumali jsme pláže na jihu ostrova. Nejvíce se nám líbila Police Bay, kam se s trochou odvahy dá dobře dojet i autem. Stačí opatrně pokračovat po úzké polní cestě na konci asfaltové silnice! Den jsme zakončili na pláži Anse Takamaka chutným jídlem v restauraci Chez Batista Restaurant. Samozřejmě až poté, co jsme tamním želvám obrovským nabídli několik lahodných banánů.

V naději, že unikneme opět proměnlivému počasí na jihu, jsme se po dobré snídani znovu vydali na sever navštívit Tea Factory. Počasí tam bohužel nebylo o nic lepší, ale prohlídka továrny byla přesto zajímavá. Naše dcera dokonce dostala od milé zaměstnankyně na ochutnání vzorek právě baleného čaje.

Celkově nám srpnové počasí připadalo ideální pro pěší túry a další aktivity, protože teploty byly ještě snesitelné. Krásné výhledy a příležitosti k fotografování pod zářivě modrou oblohou, jak je známe z katalogů, však byly vzácné. Protože jsme právě byli poblíž, navštívili jsme navzdory zatažené obloze Mission Lodge Lookout. Místo se nám líbilo natolik, že jsme se rozhodli za pěkného počasí vrátit. Naštěstí se nám to podařilo už následující den. Ještě předtím jsme se ale večer vydali na Glacis Trois Frères, protože tu měly růst proslulé endemické masožravé láčkovky. Po několika ojedinělých exemplářích na začátku jsme jich na konci stezky opravdu našli nepřeberné množství a navíc nás čekal pěkný výhled na pobřeží.

Glacis Trois Frères

„Poslední den jsme si chtěli ještě odpočinout na pláži, a tak jsme se po zmíněné zastávce u Mission Lodge Lookout rozhodli pro pláž Port Launay/ Baie Ternay Marine National Park. Díky poloze v zátoce zde bylo na koupání božsky klidné moře, ale na náš vkus už téměř příliš mnoho lidí.

V den odjezdu jsme velmi brzy ráno vyrazili na letiště, vybaveni chutnou snídaní s sebou. Jak bylo domluveno, už zde na nás čekali kvůli vrácení auta z půjčovny. Vše proběhlo bez problémů, stejně jako odbavení. Vyčerpaní, ale obohacení o spoustu krásných dojmů a zážitků jsme se po hektickém přestupu v Dubaji opět vrátili do Frankfurtu.

“