La Digue a Praslin – pro každého něco

V červnu 2018 jsme strávili dva týdny na Seychelách, konkrétně na ostrovech La Digue a Praslin. Po přistání na Mahé jsme původně chtěli pokračovat trajektem v 9 hodin, který jsme si rezervovali přes Seyferry, na La Digue. Kvůli zpoždění našeho letu jsme ho však nestihli. Na stránkách Seyferry inzerují bezplatnou změnu rezervace, a tak jsme předpokládali, že bez problémů pojedeme následujícím trajektem. Změna rezervace na další trajekt na Praslin byla možná, ale za trajekt odtud na La Digue jsme najednou měli znovu zaplatit, protože ho údajně provozuje jiná trajektová společnost. To však na stránkách Seyferry není jasně uvedeno.

Se SeyVillas naopak vše proběhlo hladce. Po 75 minutách houpavé plavby jsme konečně dorazili na La Digue, kde nás vyzvedli přímo v přístavu. Pět nocí jsme bydleli v Buisson Guest House u Charlese a Doris. Po neuvěřitelně srdečném přivítání jsme se u nich okamžitě cítili jako doma. Pokoj byl zařízený s láskou a penzion stojí v překrásné zahradě s krytou terasou, kde se také podává snídaně.

Je těžké vystihnout La Digue slovy. Tento malý ostrov je opravdovým rájem. Ať už se k moři vydáte kamkoli, narazíte na nádhernou, téměř liduprázdnou pláž jako ze snu, která se vždy něčím liší od ostatních. Někde najdete nakloněnou palmu, na které se dá sedět (Anse Severe), jinde zase zajímavě tvarované skály a na další pláži kulisu tvořenou divoce porostlými kopci ostrova La Digue.

Na šnorchlování se nám nejvíce líbily Anse Severe a Anse Patates. Podmínky se liší podle toho, zda je právě odliv, nebo příliv; jejich časy zjistíte v turistickém informačním centru u přístavu. Při odlivu je voda klidnější a mělčí, místy dokonce příliš mělká na šnorchlování. Při přílivu můžete například u Anse Severe doplavat až za okraj útesu, kde je stále mnoho zajímavého k vidění.

Obří želva Celkově jsme ještě nikdy neviděli tolik různých pestrobarevných ryb. Největším zážitkem při šnorchlování pro nás byly dvě mořské želvy, jedna u Anse Source d'Argent a druhá u Anse Severe. Život na La Digue působí mnohem uvolněněji než kdekoli jinde. Většina lidí chodí pěšky nebo jezdí na kole a jen občas zahlédnete auto. Ani plotů tu zřejmě mnoho není. Potkáte spoustu slepic, koček a psů, tu a tam kozy a krávy a také – což je ze všeho nejlepší – obří želvy! Želvy nejsou jen úžasné na pozorování, většinou jim také vůbec nevadí, když je podrbete na dlouhém vrásčitém krku. Když jim nabídnete listy, zvědavě zvednou hlavu a Vy si můžete pořídit jedinečné fotografie.

Na Praslinu jsme bydleli v Le Relax St. Joseph Guest House v Grand Anse. Pokoj byl pěkně zařízený a velmi prostorný, s mnoha místy k posezení uvnitř i venku. U Grand Anse se v červnu, jak se všude píše, hromadí vyplavené mořské řasy, přesto tato rozlehlá zátoka stojí za návštěvu. Je fascinující sledovat, jak voda při odlivu ustupuje a jak se můžete mělkou, klidnou tyrkysovou vodou brodit až k okraji útesu, což jsme také udělali. Při přílivu naopak voda zaplaví celou pláž. Na jednom místě u letiště sahá téměř až k silnici a kvůli mořským řasám a zvířenému písku je tam divočejší a tmavší. Právě z tohoto místa u letiště jsme během přílivu pozorovali krásný západ slunce.

Západ slunce na Grand Anse Po Praslinu jsme cestovali autobusem, což je určitě zážitek, který byste si neměli nechat ujít. Při nástupu zaplatíte 7 SR bez ohledu na délku cesty a pak začíná místy svižná jízda. Zejména silnice kolem přírodní rezervace Fond Ferdinand byla na některých úsecích velmi strmá a úzká, takže se cesta proměnila v malé dobrodružství. První dva dny jsme na autobus vždy čekali velmi dlouho. Později nám došlo, že o víkendu jezdí autobusy výrazně méně často. Jakmile jsme na recepci hotelu, ke kterému náš penzion patřil, dostali jízdní řád – rozhodně se na něj zeptejte –, cestování autobusem už probíhalo bez problémů, protože ve všední dny spoje jezdí opravdu velmi často. Na Praslinu se nám nejvíce líbily Anse Volbert (Cote d'Or) a Anse Georgette. Pokud chcete navštívit druhou z nich, musíte se alespoň den předem ohlásit v Constance Lemuria Resort a poté dojít na pláž přes golfové hřiště. Podél celého jižního pobřeží jsou v červnu velké vlny a voda je kvůli jihovýchodnímu monzunu neklidná, takže na šnorchlování je lepší vyrazit k severnímu pobřeží. V mělké vodě u Anse Volbert (Cote d'Or) jsme dokonce spatřili rejnoka.

Tam jsme se také nechali společností King Creol přesvědčit k lodnímu výletu do Curieuse Marine National Park a na St. Pierre, který se nakonec vůbec neuskutečnil. Celý den jsme se snažili získat zpět zaplacenou zálohu, přestože jsme si předem ověřili, že má poskytovatel licenci. Peníze jsme nakonec dostali zpět jen díky pomoci našeho hotelu, za jehož mimořádné úsilí jsme byli velmi vděční. Každému bychom doporučili rezervovat si podobný výlet předem, nebo si alespoň vyhledat poskytovatele s dobrými recenzemi na internetu.

Předposlední den jsme jedním z malých vrtulových letadel přeletěli na Mahé, kde jsme chtěli strávit poslední noc před odletem domů následujícího rána. Už malé letiště na Praslinu stojí za návštěvu, ale samotný let byl ještě mnohem zajímavější. Díky úžasným výhledům na Praslin, Cousin, Cousine a nakonec i Mahé utekl velmi rychle. S dlouhou a houpavou plavbou trajektem, při které nám oběma bylo špatně, se to vůbec nedalo srovnávat. Navíc let nebyl o mnoho dražší, pokud k ceně trajektu připočítáte taxi nebo kyvadlový autobus z letiště do přístavu.

Poslední noc jsme strávili v MARL Self Catering, příjemném a poměrně velkém apartmánu, který jsme si vybrali především kvůli blízkosti letiště. Zjistili jsme však, že bychom tam klidně mohli zůstat déle. Alespoň pokud bychom měli pronajaté auto, protože nejbližší pláž je poměrně daleko. Na Mahé jsme pak ještě strávili pěkný den u Anse aux Pins a navštívili hlavní město Victoria. Následující den jsme se s trochou smutku vydali zpět domů.

Anse Aux Pins Seychely jsou celkově opravdovým rájem a zvláště La Digue nám skutečně přirostl k srdci (obrázek 9). David a Larissa