Přelom roku na Seychelách

Naše cesta na Seychely začala v Mnichově. Let jsme si rezervovali sami, ale zpětně bychom dokonce ušetřili pár eur, kdybychom si přes SeyVillas objednali i mezikontinentální let. Po přibližně tříhodinovém pobytu v Dauhá a dvou letech po 5,5 hodinách jsme na druhý svátek vánoční kolem 8:30 přistáli na Mahé. Tam je třeba vyplnit obvyklé vstupní dokumenty. Na následnou pasovou a dokumentovou kontrolu si musíte vyhradit trochu více času. V našem případě vše trvalo celkem 1,5 hodiny, než jsme se konečně dostali z letiště. Veškeré transfery na Seychelách jsme si rezervovali přes SeyVillas. Po pasové kontrole nás proto na letišti již očekával pracovník místní cestovní společnosti „Creole Travel Services“. Autobusem jsme se pak ihned vydali k Jetty, tedy místnímu přístavu. Tam jsme s jistým rozladěním zjistili, že pro nás na nejbližším trajektu už není místo, a proto musíme až do 17 hodin čekat na odpolední spoj. Cestu jsme si rezervovali již začátkem srpna, ale bohužel jsme přehlédli čas uvedený na poukazu na transfer, který jsme obdrželi dva týdny před odjezdem. Předpokládali jsme, že SeyVillas naplánuje transfer s rozumnou časovou rezervou. V tomto případě bych očekával alespoň samostatné upozornění e-mailem, abychom si případně mohli změnit rezervaci na vnitrostátní let, který jsme ostatně už měli naplánovaný na zpáteční cestu.

Abychom si zkrátili čekání, rychle jsme se převlékli na toaletě, odbavili zavazadla na odpolední trajekt a poté se vydali taxíkem na Beau Vallon. Pláž byla krásná a nabídla nám první příjemnou ochutnávku toho, co nás na dalších seychelských plážích ještě čekalo. Plavba trajektem na Praslin trvala něco přes hodinu. Tam jsme museli přestoupit na další trajekt na La Digue. Zavazadla byla automaticky přeložena na druhý trajekt. Obecně je třeba říct, že na časy místních přepravních společností se nelze vždy spolehnout. Místní obyvatelé jsou velmi milí a ochotní, ale zároveň se nenechají ničím stresovat. Trajekt tak například jednoduše vypluje o něco později. Trochu nepříjemné to však bylo při cestování místními autobusy na Praslin. Jeden autobus měl zpoždění 1,5 hodiny! Přesto jízdu autobusem na Seychelách – v našem případě na Praslin – rozhodně doporučujeme. V žádném ohledu ji nelze srovnávat s běžnou jízdou autobusem, jak ji známe z Německa. Podle toho, na jakého řidiče narazíte, se může proměnit v malé dobrodružství připomínající spíše jízdu na horské dráze.

La Digue

Na La Digue jsme nakonec dorazili až v 18:30. K naší radosti nás tam již očekávali zaměstnanci našeho hotelu Le Domaine de L'Orangeraie. Samotný hotel byl velmi dobrý. Snídaně se vždy podávala v bufetové restauraci. Zvlášť doporučujeme omeletu! Také atmosféra při snídani byla velmi příjemná. Panoval tam klid a díky posezení přímo u moře jsme mohli poslouchat uklidňující šumění vody. Večer bylo možné povečeřet buď v à la carte restauraci, nebo v bufetové restauraci. Každý večer měl bufet jiné téma – kreolské, středomořské, indické nebo BBQ –, a proto jsme si během všech čtyř večerů vybrali právě bufetovou restauraci. Jídlo bylo podle nás velmi dobré, ale rozhodně ne levné. Za nejlevnější láhev vína v nabídce zaplatíte 65 eur. Malé pivo stojí přibližně 10 eur. Jediné, co nás chuťově příliš nepřesvědčilo, byly koktejly. Ve druhém hotelu na Praslin byly výrazně levnější a lepší. Celkově však šlo o velmi dobrý hotel s krásnými pokoji a přátelskými, ochotnými zaměstnanci.

La Digue je ostrov, který je nejlepší poznávat na kole. Během jednoho dne jsme při cyklistickém výletu viděli přímo na silnicích celkem 7 obřích želv. Obzvlášť se jim líbí, když je podrbete na krku. ;-)

Obří suchozemská želva Na La Digue jsme navštívili téměř všechny pláže. Pouze na Anse Cocos jsme se bohužel už nedostali. Naším favoritem byla Grand Anse. Bílá písečná pláž s tyrkysovým mořem, známými skalními útvary a zelenou hornatou džunglí v pozadí je skutečně jako ze snu.

Grand Anse, La Digue Praslin

Jako druhý ostrov jsme si vybrali Praslin. Ve srovnání s La Digue je tu všechno o něco rušnější. Zároveň však získáte realističtější představu o každodenním životě Seychelanů. Také náš hotel Coco de Mer & Black Parrot Suites byl velmi pěkný. Hotelová pláž byla klidná a krásná. Výhled z hotelového pokoje byl skvělý.

Výhled z hotelového pokoje na PraslinPetite Anse, La Digue Jídlo bylo téměř stejně dobré jako v hotelu na La Digue, ale méně rozmanité, protože během našich čtyř večerů převládala indická kuchyně. Snídaně byla také chutná, i když kvalit prvního hotelu úplně nedosahovala. Personál byl i zde vždy přátelský a ochotný. Celkově šlo o dobrý hotel s přijatelnými cenami, vezmeme-li v úvahu, že se nachází na ostrově a téměř vše se musí dovážet. Na Praslin jsme navštívili pláže Anse la Blague (o něco klidnější), Anse Volbert (Cote d'Or) (krásná, ale hojně navštěvovaná) a Anse Lazio. Za nejhezčí jsme považovali Anse Lazio.

Anse Lazio, Praslin Náš hotel nabízel bezplatnou autobusovou dopravu na tuto pláž. Autobus projížděl velkou částí ostrova, takže jsme cestou mohli vidět i další pláže a působivou krajinu. Poslední den jsme navštívili také Vallée de Mai. Tamní stezky džunglí se vzácnými rostlinami a živočichy představovaly příjemnou změnu oproti plážím.

Poslední den nás opět vyzvedl pracovník přepravní společnosti „Creole Travel Services“ a autobusem nás odvezl na letiště na Praslin. Desetiminutový let na Mahé byl krásným zakončením naší dovolené na Seychelách, než jsme se se společností Qatar Airways vydali zpět do Mnichova, opět přes Dauhá. Také na letišti na Mahé je třeba počítat s dostatečnou časovou rezervou. Protože jsme se již odbavili online, chtěli jsme jen rychle odevzdat zavazadla, ale i tak jsme museli čekat ve frontě 1,5 hodiny.

Celkově byla dovolená na Seychelách moc krásná a nabídla nám úžasnou přírodu, na kterou dodnes rádi vzpomínáme.