Seychely v dubnu a květnu 2024

„Těšení je ta nejkrásnější radost“

Jako lidé, kteří rádi a často cestují, jsme už rok předem začali uvažovat o dovolené na Seychelách. Pročítali jsme cestopisy a čerpali inspiraci z nádherných fotografií, takže se z pouhé myšlenky brzy stal konkrétní plán. Při našem plánování jsme opakovaně naráželi na SeyVillas, a tak jsme rychle našli kompetentního partnera, který nám pomohl naše představy uskutečnit. Po celou dobu jsme měli pocit, že se nám dostává dobrého poradenství a péče. Naše dotazy byly vždy rychle vyřízeny a podrobná cestovní doporučení i tipy naše těšení ještě umocňovaly.

Cesta na místo

Přibližně po 24 h od vyplutí z „domovského přístavu“ jsme dorazili do našeho prvního útočiště: Secret Villa na ostrově La Digue. Cestu z přístavu na La Digue až k ubytování si zřejmě budeme pamatovat navždy. V pick-upu nebylo pro nově příchozí hosty dost místa, a tak jsme se spontánně a zcela dobrovolně usadili na korbě, tedy na svých kufrech. Teplo a slaný mořský vzduch, přívětivá vesnice s pěknými domky, barva moře i palmové listy šlehající nás do obličeje nás opakovaně přiměly radostně výskat – a v neposlední řadě také svižná jízda do prudkého kopce. Už tehdy jsme však tušili, že následujících 7 dní pro nás bude sportovní a pořádně propocenou výzvou. Po příjezdu nás srdečně přivítal hostitel, zavedl nás do obrovského „pokoje pod širým nebem“ a u osvěžující uvítací limonády nám sdělil vše podstatné.

Pro tuto pro nás novou formu přenocování v „Secret Villa“ jsme se rozhodli záměrně. Velkou roli v tom sehrála trocha dobrodružství a chuť získat nové zkušenosti. Postel venku, stejně jako toaleta a sprcha – to jsme si rozhodně chtěli někdy sami vyzkoušet. Jakmile jsme se trochu zotavili z dlouhé cesty, už nás to zase táhlo do vesnice. Půjčovnu kol jsme našli rychle a vypůjčili si kola na několik následujících dní. Kvůli prudkému stoupání k našemu ubytování jsme je však nechávali dole zamčená v křoví. Spokojení a vyčerpaní jsme pak strávili příjemnou noc v posteli chráněné moskytiérou před „létajícími breberkami“, v našem „pokoji beze stěn“ – byl to jedinečný zážitek. Ještě předtím jsme si však stejně jako každý následující den pochutnali na vynikající domácí kreolské kuchyni.

První dva dny

…jsme ostrov poznávali na kole. Nejprve jsme zamířili na jih do parku L'Union Estate. Zaujaly nás tu obří želvy a samozřejmě také proslulá pláž Anse Source d'Argent. Místní „focení“ nás opravdu bavilo. Poté jsme pokračovali na kole k Grand Anse, divoké, krásné a dlouhé pláži s vysokými vlnami, silnými proudy a jen několika návštěvníky. Následující noc nás probudil krátký tropický liják takové intenzity, jakou jsme do té doby nikdy nezažili. Ani na tento zážitek jen tak nezapomeneme.

Následující ráno jsme brzy vyrazili na místo srazu před plánovaným výletem za šnorchlováním. Bohužel jsme se dozvěděli, že byl kvůli nedostatku dalších účastníků přesunut. Spontánně jsme tedy změnili plán. Osvěžili jsme se na pláži Anse Severe a pokračovali na kole k Anse Banane, kde jsme si za nádherného počasí vychutnali lahodný nápoj v baru Chez Jules a překrásný výhled na záliv. Také další cesta podél zastavěného východního pobřeží nám nabídla řadu působivých dojmů. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili vykoupat, tentokrát na pláži Anse Fourmis. Měli jsme ji téměř sami pro sebe. V průběhu dne se pak počasí změnilo, a tak jsme odpoledne strávili v našem pěkném „pokoji“, chráněni před deštěm, ale stále na čerstvém vzduchu.

3. až 4. den

Výlet za šnorchlováním, který byl přesunut na tento den, byl kvůli rozbouřenému moři a přetrvávajícím dešťovým přeháňkám zrušen. Vrácení již zaplacených poplatků proběhlo prostřednictvím SeyVillas bez komplikací. Znovu jsme tedy museli změnit plány a přizpůsobit se místním podmínkám. Pro nás, jinak vždy dokonale „zorganizované“ Němce, to byla dobrá zkušenost ;). Snídani s bohatě naplněným talířem ovoce jsme si bez spěchu vychutnali plnými doušky. Měli jsme čas i chuť psát tento cestopis a za bubnování deště a s výhledem na Indický oceán jsme mohli pokračovat ve čtení románu, který jsme si přivezli, aniž bychom měli pocit, že nám něco uniká. I tohle je dovolená! Jen na to bohužel často nezbývá čas… Počasí se nad námi nakonec přece jen slitovalo. Déšť ustal a my vyrazili na pěší túru k Anse Cocos na jihovýchodě ostrova. Byla to túra přesně podle našeho gusta. Kolem Grand Anse, po stezkách džunglí a přes skály, se zastávkou u Petite Anse, jsme dorazili do cíle: na pohádkově krásnou Anse Cocos.

Anse Cocos, La Digue Koupání v chráněném zálivu bylo radostí. Nádherně bílý písek, téměř žádné kameny ani nic jiného, co by píchalo do chodidel – tentokrát jsme se tedy mohli koupat dokonce bez bot. Slunce, klid a samozřejmě úžasný výhled na moře završily naši zastávku na koupání, než jsme se vydali zpět. Sotva jsme dorazili do ubytování, přihnal se další působivý a dlouhotrvající liják s bouřkou. Je neuvěřitelné, jaké množství vody může spadnout z nebe. Naše dosavadní shrnutí počasí na Seychelách na konci dubna 2024 vypadá následovně: v horkém a vlhkém vzduchu z Vás i bez námahy kape voda snad každým myslitelným pórem, k tomu jí spousta padá shora, a pokud se chcete „ochladit“, postaráte se o přísun vody také zdola.

Po neklidné noci kvůli prudkému dešti jsme mohli den zahájit podle plánu túrou s průvodcem kolem jižního cípu ostrova La Digue k Anse Marron. Náš průvodce Andreas nás zkušeně, vtipně a velmi šarmantně provedl nejkrásnějšími zálivy ostrova. Za nádherného počasí to byla pastva pro oči. Trasa nám dala zabrat: vedla po písečných cestách, přes žulové skály, úzkými průrvami, po stezkách džunglí a nakonec také vodou sahající až po břicho. Stálo to však za to. Odměnou nám byly jedinečné scenérie jako z pohlednice. Zastávky na koupání a lahodný ovocný piknik završily tento krásný den.Anse Marron

5. až 6. den – víkend na La Digue

Sobotu jsme zahájili v klidu a pohodě, zpočátku bez konkrétního cíle. Později jsme se rozhodli šnorchlovat u Anse Severe, ale tento plán nevyšel. Byl odliv a kvůli vlnám pro nás jako nezkušené šnorchlaře nebylo možné se k útesu snadno dostat. Po malém občerstvení v Bikini Bottom jsme se na kole vydali mimo hlavní cestu na La Digue a mohli trochu nahlédnout do života místních obyvatel. Na závěr dne jsme se zastavili vykoupat na malé Anse Patates, která nás nadchla svými působivými skalními útvary.

Poslední a zároveň nejteplejší den na La Digue (pocitově 38 °C) jsme vyrazili na Anse Fourmis, kde se dalo skvěle odpočívat ve stínu palmy. Pozorovali jsme zelené salamandry, kraby a samozřejmě moře. Cestou jsme potkali obří želvu, která se nechala hladit, krmit a trpělivě fotografovat. Po návštěvě pláže jsme si ještě prohlédli zahradu našeho hostitele a znovu nás ohromilo, co všechno tento muž dokázal vytvořit – to se zkrátka musí zažít.

Anse Banane Náš první týden dovolené se pomalu chýlí ke konci. Odnášíme si spoustu krásných zážitků: atmosféru džungle, kterou ještě umocňovalo naše ubytování v „Secret Villa“, nádherné pláže jako ze snu – žádnou z nich nedokážeme označit za oblíbenou, protože každá má své osobité kouzlo, lahodné ovocné nápoje na osvěžení v jednom z mnoha barů podél cesty, želvy… Po týdnu na La Digue se nyní těšíme na Praslin a naše nové ubytování, které bude jistě méně jedinečné, ale zato se k němu dostaneme s menší námahou a bez tolika pocení.

Příjezd na Praslin

Transfer z La Digue na Praslin proběhl hladce. Nyní jsme se opět ocitli v civilizaci. Přivítání v Bliss Hotel Praslin bylo velmi pozorné a přátelské. Na uvítanou jsme dostali ledový čaj a osvěžující ručníček. Po krátkém čekání jsme se již mohli ubytovat v pokoji v Beach House. Užíváme si hotelové pohodlí v klimatizovaném pokoji s výhledem na moře, opět obklopeni 4 stěnami, a těšíme se na další krásné zážitky na Seychelách. Zbytek dne jsme strávili plaváním v bazénu.

8. a 9. den

Dopoledne jsme si převzali auto pronajaté na několik následujících dní a hned jsme vyrazili na cestu, abychom získali první dojmy z Praslinu. Jízda vlevo a místy dobrodružné, prudké a úzké zatáčky vyžadovaly i od nás, zkušených řidičů, značnou pozornost. Po příjezdu na Anse Lazio jsme se navzdory lehkému mrholení pohodlně usadili pod palmou a užívali si půvabnou pláž i zdaleka nejdelší a nejkrásnější koupání během této dovolené. Žádné kameny, příjemně jemný písek pod nohama, tyrkysové moře, skvělé a nepříliš silné vlny a občas i větší ryby, které proplouvaly těsně kolem nás – to vše proměnilo koupání v moři v jedinečný zážitek. Anse Lazio se tak zařadila mezi naše nejoblíbenější pláže! Cestou zpět jsme u různých zátok udělali několik krátkých zastávek na fotografování a kochali se rozmanitými výhledy. Praslin je jiný než La Digue, ale neméně půvabný – takový byl náš závěr z prvního výletu po tomto ostrově.

Za nádherného počasí jsme vyrazili na dnešní výlet k Curieuse Marine National Park , který jsme si rezervovali přes SeyVillas a jehož součástí byla také zastávka na šnorchlování u ostrůvku St. Pierre.

V malé skupině, čítající celkem 5 osob, a za klidného moře proběhla krátká plavba velmi příjemně. Již kolem 9:30 jsme dorazili jako jedna z prvních skupin a mohli jsme nerušeně, důkladně a v naprostém klidu obdivovat majestátní želvy i jejich mláďata v jejich přirozeném prostředí. Poté jsme se vydali po přírodní stezce mangrovovými lesy až k Anse St. Jose, kde jsme si po namáhavé túře vychutnali osvěžující koupání v moři. Následovalo grilování zahrnuté v ceně výletu, které bohužel nesplnilo naše očekávání: podle našeho názoru šlo o hromadné odbavení bez jakéhokoli individuálního přístupu.

Takto bychom si tento výlet už znovu nerezervovali. Zastávka na šnorchlování se odehrávala v krásných kulisách a díky našemu lodnímu průvodci, který na nás „dohlížel“, byla v pořádku. Bohužel jsme také od zdejšího podmořského světa očekávali více, než se nám nakonec naskytlo. Člověk musel hledat opravdu dlouho, aby objevil alespoň několik barevných ryb. Ale taková už příroda nejspíš je – zařídí se podle momentálních podmínek. Možná to však bylo i velkým množstvím lidí, kteří zde šnorchlovali. Zato jsme pod vodou viděli působivé skalní útvary. Podle našeho názoru se šnorchlování na Seychelách zdaleka nedá srovnávat s Maledivami – o to více zde však okouzluje rozmanitá příroda.

Šnorchlování během celodenního výletu na Curieuse

10. a 11. den

Také dnes se počasí ukázalo v tom nejlepším světle a navštívili jsme přírodní rezervaci Fond Ferdinand . Naše průvodkyně Julia nám poutavým způsobem vysvětlila zvláštnosti seychelské palmy „Coco de Mer“ a prozradila mnoho dalšího o zdejším pralese. Velmi nám vyhovovalo, že přírodní park nebyl přeplněný a mohli jsme si na klidnou prohlídku dopřát dostatek času. Po zdolání více než 700 schodů výlet završil velkolepý výhled na okolní ostrovy. Pořídili jsme krásné fotografie a na vyhlídce bychom dokázali zůstat celé hodiny .

Tento vydařený den jsme zakončili osvěžujícím koupáním na Anse Boudin – v klidné, pěkné zátoce s menšími skalními útvary. Cestou zpět jsme se zastavili v Island Coco Enterprises. Mohli jsme krátce nahlédnout do zpracování kokosových ořechů a koupili jsme si několik drobných dárků domů: lahodnou kokosovou marmeládu, kokosový olej a skořici. Malý obchůdek provozovaný místním obyvatelem – tam člověk nakupuje opravdu rád.

Jedenáctý den naší dovolené jsme prozkoumali severozápadní cíp Praslinu. Po krátké návštěvě „Black Pearl Gallery“ – obchůdek je maličký a jeho nabídka nás nijak nezaujala – jsme pokračovali na Anse Georgette. Náš hotel nás nahlásil 2 dny předem, a tak jsme se na pláž dostali přes resort Lemuria. Zátoka se nám líbila stejně jako Anse Lazio. Koupání ve vysokých vlnách a nad jemně písčitým dnem bylo skvělým zážitkem a užili jsme si při něm spoustu zábavy. Bohužel nám výlet na pláž brzy trochu pokazil déšť. Protože déšť stále sílil, vrátili jsme se brzy odpoledne do hotelu, kde jsme konečně mohli naplno využít také náš balkon s výhledem na moře.

Poslední 3 dny dovolené…

Poslední den s pronajatým autem jsme za celodenního slunečného počasí vyrazili na Anse la Blague. Cesta po úzké silnici nahoru a dolů byla poněkud dobrodružná. Po příjezdu nás přivítal nádherný klid a my strávili velmi odpočinkový den koupáním na téměř liduprázdné pláži.

Přes noc se znovu spustil vytrvalý déšť, který neustával až do poledne. Dopolední objednaná masáž tak přišla právě vhod a my si užili blahodárný odpočinek. Později jsme se ještě kousek prošli po Grand Anse před naším hotelem a museli jsme konstatovat, že tato pláž pěkná není. Byla plná řas, bahnitá, nepříjemně zapáchala, k posezení příliš nelákala a ke koupání se téměř nehodila. Ještěže jsme v posledních dnech měli pronajaté auto, díky kterému jsme se mohli dostat ke krásným plážím Praslinu. Jak dobře by se k nim dalo cestovat autobusem, nedokážeme posoudit.

Odpoledne pak přišlo na řadu balení kufrů. Na Seychelách jsme strávili 2 nádherné týdny dovolené. Užili jsme si překrásné pláže, samozřejmě úžasné želvy a mnoho dalšího. Také hotel Bliss se nám líbil: ve všech ohledech velmi milá péče, stejně tak příjemná atmosféra a chutné jídlo. Jen interiér nám připadal poněkud zastaralý. Z dlouhodobého hlediska by zde renovace určitě byla na místě. Teď už se ale zase těšíme domů. Uvidíme, kam nás zavede příští cesta do dalekých krajů. Den našeho odjezdu se pak velmi vlekl. Pozdní check-out bohužel nebyl možný, a tak jsme museli pokoj opustit už v 10:00. Transfer na letiště na Praslinu byl naplánován až kolem 15:00. Mohli jsme však zůstat v areálu hotelu. Déšť naštěstí během dopoledne ustal, a tak jsme nějaký čas strávili u bazénu.

Vyzvedli nás včas a let malým vrtulovým letadlem z Praslinu na Mahé byl krásným zakončením naší dovolené Vnitrostátní let.