Seychely – ty zkrátka musíte zažít na vlastní kůži

Když jsme po 10hodinovém letu přistáli na Mahé, skoro jsem nemohla uvěřit, že jsme opravdu na Seychelách. NA SEYCHELÁCH! Před cestou jsme často slýchali, že jde o luxusní destinaci. Hmm… „Co nás tam asi čeká?“ Tuhle otázku jsem si kladla znovu a znovu. Úplně první nás přivítal vlhký, nasládlý vzduch, který člověka ovane, jakmile sestoupí po schůdcích z letadla. Jako ve snu. Už na letišti mi bylo jasné, že se tu budeme cítit velmi dobře.

Seychelané jsou velmi přátelští a myslím, že jejich upřímná srdečnost pramení mimo jiné z toho, že na ostrovy denně NEPROUDÍ tisíce turistů. Už během cesty do hotelu nám řidič dal tááákovou spoustu tipů, co bychom určitě měli podniknout a vidět. Asi po 25 minutách jízdy jsme dorazili do hotelu Double Tree by Hilton - Allamanda Resort & Spa a výhled z lobby na Indický oceán byl nepopsatelně krásný. Ty barvy se snad ani nedají vnímat očima, což ostatně platilo během celé jízdy. Tak sytou zeleň jsem totiž viděla jen málokdy. Anse Forbans, u které hotel leží, je opravdu skvělá a nádherná pláž, i když písek není všude úplně jemný.

Boty do vody jsou tu nepostradatelné, přinejmenším při koupání a šnorchlování. V září příjemně foukalo, a Indický oceán byl proto dost rozbouřený. Ty nejvyšší vlny sice zachytí útes, ale při přílivu voda přesto vyplavuje spoustu ostrých kamenů a korálů, které si oceán ne vždy vezme zpátky. A šlápnout na ně bolí. Navíc se tu velmi dobře daří spoustě malých i velkých mořských ježků. Přesto je to překrásná pláž, která právě díky naplaveným kamenům vypadala každý den jinak. Na celý pobyt jsme si pronajali auto, které je stejně nepostradatelné jako boty do vody. Hned první den odpoledne jsme vyrazili trochu prozkoumat ostrov. Byla sobota a netušili jsme, že na Seychelách mají snad ty nejpřívětivější pracovní podmínky pro zaměstnance vůbec. Alespoň pokud jde o obchody a jejich otevírací dobu. Velké supermarkety zavírají ve 14 hodin. Tedy, mnoho jich tu stejně není, ale zpočátku nám připadalo zvláštní, že nemá všechno otevřeno až do noci a 7 dní v týdnu, jak to člověk zná třeba z Asie. Časem si ale zvyknete a začnete s tím počítat. A vlastně je to moc příjemné, protože možná i díky tomu tu lidé působí jednoduše spokojeně. Jen je potřeba nějak překlenout první 2 dny. Majitelé malých kiosků v horách dobře vědí, že od sobotních 14 hodin do pondělního rána turistům nezbývá než nakupovat právě u nich. A tak jsme si jako první seychelskou „lahůdku“ dopřáli luxusní sušenky, tedy alespoň soudě podle ceny (že by právě tohle znamenala luxusní destinace? ;-)) Obal byl pořádně zaprášený. Hlad byl ale tak velký, že jsme je zkrátka museli koupit, navíc jsme netušili, kdy a zda vůbec narazíme na nějakou restauraci nebo něco podobného. Projeli jsme tedy ostrov křížem krážem, abychom toho vstřebali co nejvíc a udělali si první představu. U takové destinace má člověk už první den trochu strach, že by mohl něco zmeškat nebo omylem přehlédnout. Míjeli jsme ty nejkrásnější pláže, jaké jsme do té doby viděli. Všude byli místní a oslavovali víkend i život. Na každé pláži, v každé zátoce a na každém rohu voněly grilované ryby a maso a všechno doprovázela skvělá hudba z autorádií nebo přinesených přehrávačů. Naprostá paráda. Jednoduše úžasné. Celá ta atmosféra byla k nezaplacení a my si užívali samotnou jízdu i všechny vůně a výjevy kolem nás.

U některých pláží ani nedokážu uvést název, ale myslím, že právě cesta do víceméně neznáma má své kouzlo. Vlastně to tak děláme všude: prostě vyrazíme a čekáme, kam nás cesta zavede. Několik názvů se mi ale přece jen podařilo zjistit. Navštívili jsme krásnou Anse Bazarca.

Ty vlny tam tedy byly pořádné. Neuvěřitelné!!! O kousek dál jsme pak dorazili k Petite Police a byli jsme tam sami. ÚPLNĚ SAMI. Jako téměř na každé pláži na Seychelách.

Alespoň jsme si to mysleli. V křoví jeden místní muž zrovna sekal a řezal palmové listy na malé kousky. Zpočátku to působilo trochu znepokojivě, ale když k lidem přistupujete mile, pozdraví vás dokonce i muž s mačetou. ;-) Krátce jsme si s ním popovídali a pak si vychutnávali tuto nádhernou pláž. Také podél cesty z Allamanda Resort do Victoria se táhla řada malebných pláží. A pokud pojedete po Cap Ternay Road, narazíte na místa, kde zkrátka musíte zastavit a nechat na sebe působit zdejší atmosféru.

Každý večer jsme jezdili na večeři do Kaz Kreol. Je to útulná restaurace na pláži, kde podávají pizzu, těstoviny, kreolské speciality a čínská jídla.

Restaurace „Surfers“, kolem které jsme cestou do Kaz Kreol vždy projížděli, byla bohužel po celou dobu našeho pobytu zavřená. Škoda. Protože jsou ceny na Seychelách vysoké, každých pár dní jsme nakoupili v supermarketu ve Victoria, takže někdy přišlo na řadu i instantní jídlo do hrnku nebo obložená houska. Nabídku v Kaz Kreol jsme ostatně časem vyzkoušeli celou. Všechno tam ale bylo pokaždé moc dobré. Supermarket ve Victoria můžeme mimochodem vřele doporučit. Rádi poznáváme skutečný život v zemích, které navštěvujeme, a ten se mimo jiné odehrává právě v supermarketu. Navíc je skvělé prohlížet si, nakupovat a ochutnávat jiné, a především nám neznámé výrobky. Pokud chcete, můžete si každý den koupit čerstvě ulovené ryby přímo u silnice. Není třeba se toho obávat, i když nám Evropanům může připadat zvláštní, že ryby leží na slunci. Ve Victoria se nachází velká krytá tržnice, kde lze koupit také nejrůznější ovoce, zeleninu, koření a ryby.

A… všude tam jsou ti pavouci. Nefily. Jsou to největší pavouci, jaké jsem kdy viděla. Uf. Procházet pod nimi je docela výzva. Na Seychelách jsou všude, ale v této tržnici visí přímo nad hlavami a očividně se jim tam daří. Nikdy jsem však žádného neviděla v pohybu. Takže je všechno (téměř) v pořádku. ;-)

Takže na Mahé je auto NUTNOST! Jízda vlevo se dá zvládnout a není nijak hrozná, pokud nechcete být nejrychlejší a nejsilnější. Seychelané nejspíš zvládají místní silnice i se zavázanýma očima, ale my se na jejich úroveň jen tak nedostaneme. Proto zapněte blinkr, zastavte vlevo a pokynem nechte projet řidiče za Vámi. Většinou Vám za to srdečně poděkuje. Podél silnic jsou hluboké příkopy, což je další důvod, proč jezdit obezřetně. Navíc tu téměř není pouliční osvětlení a člověk má pocit, že všichni neustále jezdí s dálkovými světly, která ve tmě samozřejmě velmi oslňují. Jezděte tedy vždy opatrně, ale nebojte se. Projíždět podél pobřeží, vnímat barvy ostrova a moře a zastavit, kdykoli se Vám zachce, je zkrátka nádherné.

Samozřejmě jsme nechtěli poznat jen Mahé, ale alespoň také Praslin a La Digue. Protože jsem četla několik děsivých příběhů o vysokých vlnách, rozhodli jsme se absolvovat vnitrostátní let se společností Air Seychelles. Letěli jsme z Mahé na Praslin. Bylo to sice dvakrát dražší než plavba trajektem, ale o to dobrodružnější. Kdybychom to neudělali, litovali bychom. Už samotné malé letadlo bylo zážitkem, a pak ten výhled z okna. Fotografie mluví samy za sebe.

Rozhodně doporučujeme. Let trval 15 minut, ale klidně bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Z Praslinu na La Digue jsme pak jeli trajektem a i to mi připadalo docela zábavné. Musím však říct, že vyprávění o vlnách rozhodně není přehnané. Indický oceán je v září opravdu dost rozbouřený, a přitom jsem četla, že spojení Praslin–La Digue–Praslin by nemělo být tak hrozné. Vlastně ani nebylo, ale pokud se Vám rychle dělá špatně na moři a museli byste to cestou z Mahé na Praslin snášet déle než hodinu, opravdu doporučuji letět. Vyzkoušíte tak od všeho něco, což má také své výhody. Na Praslinu jsme měli docela vtipného taxikáře Selbieho, který nás odvezl z letiště na Anse Lazio, do národního parku Vallée de Mai a odtud do trajektového přístavu. A na La Digue jsme se pak, jak jinak, pohybovali na kolech.

Už během jízdy po ostrově se Selbiem bylo znát, že je Praslin v něčem úplně jiný než Mahé. Není lepší ani horší. Je prostě jiný. Na Anse Lazio jsme dorazili velmi brzy ráno. Nebyla tam ani noha. Jen několik katamaránů kotvilo opodál a ke břehu se valily drobné, mírné vlnky. Jedinečný a nepopsatelný klid.

Potom jsme pokračovali do národního parku Vallée de Mai. Nejdůležitější je repelent proti komárům. Tedy… tihle komáři si najdou každé místo, které jste nepostříkali. Národní park se svou rozmanitostí rostlin, palem a stromů je však jednoduše úchvatný. Roste zde světoznámá palma Coco de Mer. Jeden z mnoha divů přírody. Palmy jsou tak vysoké a husté, že téměř nedohlédnete k jejich vrcholkům. Papouška vazu malého jsme bohužel nezahlédli, ale to nevadí. Taková už je příroda.

Slyšet jsme je však mohli. ;-) Je to jako kouzelný les a člověk si připadá, jako by se ocitl úplně sám v hluboké džungli. Když jsme tam byli, začalo pršet. I to patří k přírodě a bylo nepopsatelně krásné poslouchat, jak déšť bubnuje do velkých listů, a pozorovat, jak rostliny vstřebávají vodu. Ta stékala v tenkých pramíncích po kmenech a listech až na zem. Připadalo nám to fascinující.

Po příjezdu na La Digue si během prvních pár metrů připadáte trochu bezradně, dokud neuvidíte spoustu jízdních kol. Nevzali jsme hned ta první, ale nejprve jsme kousek popošli a teprve potom si dvě kola půjčili. Je opravdu skvělý pocit svištět po ostrově na vlastním kole, byť jen vypůjčeném, a vědět, že je to v podstatě jediný způsob dopravy. Více či méně. V současnosti tam jezdí i několik malých aut a nákladních vozů. Měli jsme chalet v hotelu Fleur de Lys. Je to opravdu pěkný malý areál s bungalovy, o který se jeho provozovatelé starají s velkou péčí. Ráno otevřete dveře a snídani Vám naservírují na terase. Snídáte společně s domácími slepicemi a jejich kuřaty, hrdličkami madagaskarskými, snovači a majnami, kteří všichni spustí svůj nejkrásnější zpěv. Úžasné! Dobře, slepice kolem vesele kdákaly, ale snídat uprostřed tolika různých zvířat a dělit se s nimi bylo opravdu jedinečné.

Prohlédli jsme si několik pláží a samozřejmě také světoznámou Anse Source D’Argent.

Navzdory našemu očekávání ani tato pláž nebyla beznadějně přeplněná. Neměli jsme však úplně ideální počasí, abychom ji mohli spatřit v celé její kráse. Mohli jsme jen tušit, JAK nádherná musí být, když ji poslední sluneční paprsky dne promění v růžovooranžovou pohádkovou krajinu. Přesto nás naprosto okouzlila a nemohli jsme se vynadívat. Nesporně patří k nejkrásnějším plážím světa, a právě proto, že leží na ostrově, který není zaplavený turisty, snad zůstane stále tak půvabná.

Pokud rádi nakupujete suvenýry, určitě se zastavte v obchodě u přístavu na La Digue. Nenašli jsme žádný jiný obchod se suvenýry, který by měl lepší výběr. Přesto tam seženete jen obvyklé drobnosti, ale na tom nezáleží. I malý kožený náramek má svůj význam, když si ho koupíte na La Digue.

Jedním z nejkrásnějších okamžiků, jaké jsme během svých dosavadních cest mohli zažít, bylo nejspíš setkání se želvou při jízdě na kole. Jen tak. Několik jsme jich už viděli, ale vždy jen v zajetí. A najednou tam byla! Stála u cesty a spokojeně si pochutnávala na několika listech, které jí tam položil pár jedoucí před námi. Přidali jsme jí další zásobu, pořídili pár fotografií a s nepřestávající husí kůží si ten okamžik jednoduše vychutnávali. Byl to pocit, který se nedá popsat slovy.

Oba hotely jsou od základu odlišné a nechci je vzájemně porovnávat. Allamanda Resort je perlou na Mahé. Moc se nám tam líbilo. Každý pokoj má výhled na moře a obrovskou terasu vybavenou stolem, 2 židlemi a velkým dvojitým lehátkem. K dispozici jsou také pokoje s vířivkou, ale ty nemohu hodnotit. Podle mě však pokoj s vířivkou nepotřebujete, když máte přímo před sebou tak nádherný oceán a velký bazén s přímým výhledem na moře. To si ale samozřejmě musí každý rozhodnout sám. Pokoje jsou příjemně prostorné a postel je opravdu pohodlná. Když ráno poprvé otevřete oči, díváte se rovnou na moře. Personál je velice přátelský, až na pár výjimek, ale i s tím je občas třeba počítat. Snídat za zvuku tříštících se vln je úžasný požitek a dveře se zavírají jen při prudkém dešti nebo bouřce. Každý den byly k dispozici čerstvé džusy, spousta ovoce a na bufetu si každý našel něco pro sebe. Celkově jsme se po dlouhém dni plném objevování vždy rádi vraceli „domů“. Děkujeme celému týmu za krásný pobyt a také Carolině, milé španělské manažerce resortu, se kterou jsme si vždy mohli příjemně a vesele popovídat.

Fleur de Lys jsem už popsal v části věnované La Digue. Shodli jsme se, že bychom tam znovu rádi strávili dovolenou. Větší klid a odpočinek si snad ani nelze představit. Také zde děkujeme celému týmu, který pečuje o pohodlí hostů a udržuje tento areál tak krásný a přirozený.

Seychely jsou luxusní destinací už proto, že zde jednoduše neexistuje masový cestovní ruch. To je nejspíš jeden z důvodů, proč mají ostrovy tak výjimečné postavení. Ceny potravin a dalších vedlejších výdajů se nedají srovnávat například s jihovýchodní Asií. Jsou podstatně vyšší a za nápoje, večeře a někdy i obědy v restauracích a drobné sladkosti během dne jsme denně utratili přibližně 50 eur. Podle toho, co jsme si objednali, se částka vyšplhala až na zhruba 80 eur. Pokud to ale víte předem a zkontrolujete si svůj rozpočet, můžete zvážit, zda si raději rezervujete levnější ubytování s vlastním stravováním a budete si dle libosti vařit nebo chodit do restaurací, případně zda dáte přednost resortu se snídaní, polopenzí či plnou penzí. My osobně rádi poznáváme místní obyvatele, jejich kulturu, a tím i zdejší kuchyni, takže bychom si vždy rezervovali nanejvýš hotel se snídaní. Ráno vstát a posadit se k prostřenému stolu je přece jen luxus, který máme rádi. Jak pak bude vypadat zbytek dne, záleží jen na Vás. Supermarket, nebo restaurace. Možné je všechno.

Za 16 dní můžete Seychely procestovat docela dobře, protože je tu všechno velmi malé. Nám vyhovovalo nejprve prozkoumat Mahé a po několika dnech si udělat výlet na Praslin a La Digue. Samozřejmě by se na Praslinu dalo bez problémů naplánovat o pár dní navíc, ale během krátké doby, kterou jsme tam strávili, jsme toho viděli a zažili tolik, že nás vůbec nemrzí, že jsme nezůstali déle. V souostroví je však ještě mnoho dalších ostrovů, které nás velmi zajímají a které jsme si nestihli prohlédnout.

Seychelšané jsou velice přátelští a Vy jen musíte být trochu otevření světu, abyste některé věci pochopili, a přistupovat k místním vlídně. Pak se k Vám budou chovat stejně a můžete si s nimi příjemně popovídat.

Auto je na Mahé NUTNOST! Zajistí Vám nezávislost a jedině tak uvidíte to, co opravdu chcete vidět, i místa, na která narazíte náhodou. Prohlédnout si ostrovy shora. Také nutnost! Vyrazit na nákup do supermarketu a nechat na sebe působit všechen ten ruch! Pohladit si želvu! NEKLEPAT! Navázat kontakt s místními! Procházet se po plážích! Šnorchlovat!

Určitě existuje ještě spousta dalších věcí, které musíte, chcete nebo byste měli podniknout, ale my můžeme jen říct, že Seychely jsou opravdovým ostrovním rájem. Od prvního do posledního okamžiku jsme si vše jednoduše užívali a jednou se sem určitě vrátíme.