Seychely… pro změnu!
Jsem velkým milovníkem Malediv, které jsou už řadu let mou stálicí, a důvod si lze snadno představit: malý ostrůvek ztracený v Indickém oceánu, daleko od dopravy a hluku, zavazadlo omezené na minimum, úžasný a snadno dostupný korálový útes, nepopsatelné barvy nad hladinou i pod ní a nekonečné zážitky v kteroukoli denní dobu. Nic víc nepotřebuji…!
Jak už to ale bývá, zvědavost Vás někdy přiměje ke změně, a přesně to se stalo mně. Maledivy jsem na chvíli odložil a vydal se na Seychely.
Po pečlivém zvažování a porovnávání různých možností jsem se obrátil na SeyVillas, mimo jiné díky velmi pěknému, přehlednému a snadno ovladatelnému webu, který dokáže nabídnout balíčky na míru podle termínu, výběru ostrovů a rozpočtu.
Když jsem si stanovil délku pobytu na přibližně 2 týdny, rozhodl jsem se ubytovat pouze na 2 ostrovech: Silhouette a La Digue.
První mě zaujal informacemi na webu a především navrženým ubytováním La Belle Tortue, které ve mně okamžitě vzbudilo zvědavost díky maximálnímu počtu hostů, jen o něco málo vyššímu než 15. Druhý jsem si vybral proto, že patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším ostrovům.
Vyřízení rezervace, následná komunikace i zaslání cestovních dokumentů ze strany SeyVillas proběhly k mé plné spokojenosti, včetně několika požadovaných změn, které byly obratem provedeny.
Silhouette
Konečně vyrážíme. Let s Emirates probíhá klidně a na Mahé přilétáme včas. Čeká tam na nás zástupkyně společnosti Creole, agentury poskytující turistické služby, které SeyVillas svěřuje logistiku na ostrovech. Po kontrole dokumentů nás předává řidiči, který nás odveze k molu Bel Ombre Jetty. Asi po 20 minutách přijíždíme do malého přístavu, odkud po krátkém čekání vyplouváme na Silhouette. Plavba trvá přibližně 45 minut.
Z dálky ostrov působí hornatě, je plný zeleně a zdánlivě bez pláží. Jakmile však loď zamíří k přístavu, pohled se změní: napravo se objeví velmi dlouhá bílá pláž, nalevo menší a uprostřed malý přístav. Moře má nádherné barvy.
S cedulkou v ruce a širokým úsměvem na nás čeká Emmanuel. Později zjišťujeme, že v resortu zastává snad všechny možné role, včetně šéfkuchaře. Elektrickým vozítkem nás odváží na krátkou cestu z přístavu do resortu, odhadem asi 250 metrů, a předává nás do péče Mariannick. Ta nám prozradí všechna tajemství ostrova a doprovodí nás do pokoje: je pěkný, prostorný, čistý, přímo u moře a dostatečně klimatizovaný, což je při zdejším horku potřeba. Konečně jsme tady a zvědavost je veliká.
Hotel La Belle Tortue je jednoduchý, stojí přímo u moře a obklopuje ho krásná příroda. Díky jeho komorní velikosti a přátelským provozovatelům zde panuje rodinná atmosféra. Při první večeři jsme prakticky jen 4 hosté u 2 stolů!
Menu je pro všechny stejné: předkrm, hlavní chod a dezert. Emmanuel se ukazuje jako výborný šéfkuchař a v roli číšníka podrobně vysvětluje složení pokrmů, které se každý večer mění a jsou převážně, ne-li výhradně, připravované z ryb.
Dny, které máme k dispozici, věnujeme objevování vnitrozemí, ale především pěkných pláží lemujících ostrov. Nejvíce nás zaujaly Presidential Beach a Anse Patates, které jsou zároveň nejsnáze dostupné. Některé další pláže jsme záměrně vynechali, protože cesta k nim vedla náročným terénem ve vnitrozemí a ve velkém vlhkém horku rozhodně nešlo o lehké procházky.
Samozřejmě jsme podle očekávání zažili i několik náhlých tropických lijáků, které zdaleka ne vždy trvají jen pár minut, jak se často dočtete!
Pokud jde o šnorchlování, neskrývám zklamání z podmořského světa kolem ostrova: jen trocha odumřelých šedých korálů, málo ryb a navíc obtížný vstup do vody kvůli neustálým, různě silným vlnám. Po Maledivách se mi opravdu hodně stýskalo.
La Digue
Přichází den přesunu na La Digue. Loučíme se s Emmanuelem a Mariannick, a neobejde se to bez trochy dojetí… Bylo nám tu opravdu dobře.
Plavba lodí i následný přesun k molu Victoria Jetty, odkud odplouváme na La Digue, probíhají přesně podle plánu. Ten však zahrnuje poměrně zdlouhavé čekání na nalodění trvající asi 3 hodiny. Protože je neděle a mnoho obchodů má zavřeno, nemá příliš smysl vydávat se do centra.
Začíná pršet, a tak se uchylujeme do kanceláře společnosti Creole. Prohodíme pár slov v italštině se sympatickou Nadiou a… déšť stále nepřestává!
Konečně nastupujeme na loď směřující na La Digue přes Praslin, kde rychle a bez problémů přestupujeme na jiné plavidlo. Přijíždíme na La Digue a stále prší. Přesun do Domaine Les Rochers probíhá hladce. Čeká tam na nás Costas, nabídne nám nápoj a představí nám ostrov, než nás doprovodí do pokoje. Protože je večer a stále prší, první dojmy si necháváme až na další den.
Ubytování je velmi pěkné a nachází se v krásné zahradě. Pokoj je prostorný a čistý, čeká nás košík čerstvého ovoce a kuchyň sdílená se sousedním pokojem. K dispozici je voda, nealkoholické nápoje, čaj, káva, chléb, máslo a vejce, tedy vše potřebné ke snídani na následující den.
Po vydatném spánku nás další den naštěstí vítá trocha slunce a krajina se rázem úplně promění. Vyrážíme objevovat La Digue, nejprve pěšky a poté si stejně jako všichni ostatní půjčujeme jízdní kola za přibližně 7–8 € na den. Jen doufáme, že dostaneme ta… méně rozvrzaná. Italů je tu opravdu hodně, navzdory všem řečem o krizi, a přijíždějí celé rodiny. Rozhodně je nepřeslechnete, zvlášť ty z Říma!
Dny rychle ubíhají při objevování krásných pláží. Zvláštní zmínku si zaslouží Grand Anse: je nádherná, má zářivě bílý písek, je čistá a liduprázdná… pokud dorazíte brzy!
Neskrývám však zklamání ze slavné Anse Source d'Argent. Když jsme ji navštívili, byla plná řas a poměrně špinavá, pravděpodobně kvůli noční bouři. Jednoduše jsme si pro její návštěvu nevybrali ten správný den.
Bouřky a s nimi spojené lijáky se už staly pravidlem a jeden denně zkrátka musíte přetrpět. Počítali jsme s tím, patří to k místnímu prostředí i tomuto ročnímu období.
Snadno zde potkáte obří želvy nebo roztomilé poustevníčky. Příjemné je také zastavit se na čerstvé ovocné smoothie připravené přímo před Vašima očima. Po náročných dnech strávených jízdou na kole křížem krážem po ostrově se vracíme do ráje Domaine Les Rochers, kde na nás u snídaně čeká pestrá skupinka stálých ptačích hostů.
Tři večery jsme večeřeli v restauraci Repaire a v brescijském dialektu jsme vtipkovali se sympatickým pizzařem Remem a jeho ženou Nicolettou, která se v restauraci starala prakticky o všechno.
Pokud jde o šnorchlování, platí totéž, co jsem napsal o Silhouette: naprosté zklamání.
Právě ve chvíli, kdy si začínáte zvykat na místní prostředí a užívat si krásu ostrova, přichází smutný den odjezdu. Marně čekáme na odvoz do přístavu naplánovaný na 11.45, přičemž loď odplouvá ve 12.30. Když ve 12.05 stále nikdo nepřijíždí, velmi ochotný Costas nás svým vozem odveze přímo k místu nalodění a odplouváme přesně podle plánu.
Zvláštní poděkování patří Costasovi a jeho ženě Paule za jejich laskavost, pochopení a ochotu vyhovět jednomu mému požadavku. Ještě jednou jim ze srdce děkuji.
Přesun probíhá přesně podle plánu a přibližně 7hodinové čekání, od příjezdu na letiště ve 14.00 do odletu ve 21.00, řeším tak, že si na několik hodin sám pronajímám pokoj v Beau Vallon.
Do Itálie se vracíme bez komplikací a s vědomím, že jsme prožili nezapomenutelnou zkušenost uprostřed bujné a všudypřítomné přírody. A šnorchlování… tomu se budu věnovat na Maledivách!
