Vánoce na Seychelách
Už dlouho jsme toužili vyrazit v zimě za sluncem, když u nás zavládne chladné počasí.
Seychely jsou snová destinace, teď už jen zbývá dovolenou naplánovat. Při hledání ubytování na internetu jsme narazili na stránky SeyVillas a velmi snadno si našli ubytování na jednotlivých ostrovech, které jsme si vybrali.
Dlouho očekávaný den odjezdu je konečně tady. Po příletu na letiště na Mahé se nás ujímají pracovnice společnosti Créole a minibusem nás odvážejí do přístavu ve Victorii. Po hodinách strávených v letadle a na letištích jsme si mysleli, že plavba na La Digue bude pouhou formalitou. Omyl! Nastupujeme na palubu Cat Coco, rychlého spoje mezi ostrovy. Možná za to mohla únava, možná vlny, každopádně na La Digue přijíždíme poněkud nazelenalí. Taxi nás vysazuje u Zerof Guesthouse. Paní je celá nesvá, protože náš dům pro čtyři bude volný až následující den. Na jednu noc se tedy ubytujeme ve dvou propojených apartmánech pro dvě osoby. Je to ještě větší a dcery jsou nadšené. Hladoví najdeme nedaleko pizzerii a s chutí spořádáme pizzu Yellow House s ananasem. Dobrou noc.
Po zaslouženém odpočinku si místo konečně prohlížíme za denního světla. Je nádherné! Personál nás ubytuje v našem domě, vše je bezvadné a dovolená může začít. Francine z agentury Créole se za námi zastaví, aby se ujistila, že je všechno v pořádku. Doporučí nám půjčovnu kol, kde bychom díky ní mohli dostat menší slevu. Brzy odpoledne už sedláme své oře a vyrážíme směrem k pláži Grand Anse. Úzká silnice se vine bujnou džunglí posetou žulovými balvany všech velikostí. Po několika stoupáních a sjezdech – ano, rozhodně tu není rovina – se před námi objeví výjev jako z pohlednice: bílý písek, tyrkysová voda, kokosové palmy, a aby toho nebylo málo, pláž je úplně opuštěná.
Celý týden projíždíme ostrov na kole křížem krážem. Auta tu téměř nejsou, což je radost. Jedna pláž je krásnější než druhá. Podívaná nás ale nečeká jen na písku, nýbrž i pod vodou. Stačí obyčejná maska a šnorchl a ocitáme se v kouzelném světě. Pestrobarevné ryby, korály, rejnoci – připadáme si, jako bychom plavali v akváriu.
Vyrážíme také na výlet lesem k Nid d’Aigle, nejvyššímu bodu ostrova. Výstup si musíme zasloužit: na několika kilometrech překonáváme převýšení přibližně 300 m, takže je to pořádně do kopce. Výhled však stojí za námahu. Otevírá se před námi panorama okolních ostrovů včetně Praslinu. Na osvěžení tu dokonce rostou „francouzské švestky“, drobné divoké plody s velmi sladkou chutí. Jsou lepší červené, nebo bílé? Názory se různí.
Jedno odpoledne vyrážím na nákup. Když vyjdu z obchodu, vezmu si své horské kolo, ale po chvíli mám silný pocit, že nejedu na tom svém. Půjčených kol jsou tu stovky a mnoho z nich vypadá úplně stejně, takže zřejmě došlo k záměně. Je mi to trapné, pan Quick, majitel půjčovny, asi nebude nadšený. Když následující den znovu projíždím kolem samoobsluhy, poznám své kolo podle několika oděrek na zadní straně sedla. Kola tedy vyměním. Uf, všechno je zase v pořádku.
Je zvláštní, že jsme v tropech, a přesto všude vidíme spoustu vánočních ozdob. Ze všech stran navíc znějí novoroční písně ve všech možných verzích: reggae, klasika, zouk, ragga, a dokonce i rap. Neuvěřitelné.
A vida, dnes jsou vlastně Vánoce! Lidé se svátečně oblékli a míří zpívat do kostela, zatímco my budeme lenošit na Anse Caïman.
Dobrý sendvič, ovoce a čerstvé zákusky – příjemná změna oproti krocanovi. Možná si řeknete, že Vánoce bez dárku jsou smutné. Ten náš se zhmotní v podobě želv, které nás doprovázejí při tomto „vánočním šnorchlování“. Je to zkrátka kouzelné.
Želvy uvidíme také v přírodním parku. Tyhle jsou suchozemské, více než stoleté a obrovské. V parku se nachází také vanilková plantáž a tradiční výrobna kokosového oleje s lisem poháněným volem. Nechybí ani slavný domek, kde se natáčel film Emmanuelle. Odtud se také dostaneme na Anse Source d'Argent, klenot ostrova. Zapadající slunce tu barví skály dočervena. Je to tak krásné, až se nám derou slzy do očí.
Do pláče je nám téměř i ve chvíli, kdy musíme La Digue opustit. Ostrov je navíc tak malý, že během jediného týdne potkáváme stále stejné lidi, zdravíme se s nimi a povídáme si. Zkrátka si tu připadáme jako doma.
Po další krátké plavbě s Cat Coco jsme zpátky na Mahé. Minibusem pokračujeme do přístavu na Eden Island, kde nás Jerry svou malou lodí odváží na Cerf Island.
Asi po čtvrthodině plavby přirážíme k molu hotelu l’Habitation, odkud nás malé motorové lodní taxi vysadí přímo u naší vily Fortresse.
Pár, který se o dům stará, nás provede po celém objektu. „Líbí se Vám tu?“ Oči nám září, ale slova ze sebe nedokážeme dostat. Není divu, nic takového jsme ještě nikdy neviděli!
Dům stojí na skále přímo u vody a dostat se k němu lze pouze po pláži, případně lodí za přílivu. Na terasách v několika úrovních, které kopírují tvary skály, se nachází bazén, vířivka a grilovací koutek. Interiér je zařízený s velkou péčí, působí útulně a nic v něm nechybí. Dokonce tu máme zásoby na první večeři, což je milé. Na Cerf totiž nejsou žádné obchody, ale naštěstí Jerry zajišťuje dopravu za nákupy. K dispozici jsou také kánoe, na kterých obeplujeme ostrov a dopravujeme se k místům vhodným ke šnorchlování. Když večer stoupá příliv, před domem krouží skvrnití orlí rejnoci a konce jejich ploutví vykukují nad hladinu. Na krátkou návštěvu připlouvají i malí žraloci zebrovaní.
Jaká další silná slova ještě použít, abych se neopakoval? Prožíváme čtyři dny jako mimo čas.
A jede se dál. Jerry nás odváží zpět na Mahé a míříme do Le Domaine de Bocava. Areál se nachází v Pointe au Sel na jihu ostrova. Po příjezdu a ubytování se nás Marylise, zdejší majitelka, zeptá, zda jsme už jedli. Sama má chuť na pizzu a nabízí nám, že nás vezme s sebou. To je milé. Vyrážíme tedy do Case Créole, příjemné restaurace u Anse Royale, jedné z pláží, které byste na Mahé neměli vynechat.
Mimo jiné se dozvídáme, že název areálu vznikl podle plodin, které se tu dříve pěstovaly: BAnány, COcos neboli kokosové ořechy a VAnilka.
Během posledních dnů navštívíme také Victorii, miniaturní hlavní město Seychel, s velmi příjemnou tržnicí. Prohlídku podnikáme poslední den roku 2015 v úmorném vedru. Na večer je naplánovaný program, ale jsme úplně vyčerpaní. Dospělí si dají malý aperitiv s Takamakou, seychelským rumem, následuje lehká večeře, půlnoc, přání do nového roku a spát.
Naše putování zakončujeme celým dnem na Anse Intendance. Cesta autobusem nám odhaluje vnitrozemí ostrova. Autobusy značky Tata představují typický, trochu spartánský a velmi levný způsob, jak procestovat Mahé – jízdenka stojí 5 rupií. Pozor však: řidiči se ničeho nebojí a jezdí opravdu rychle!
A je konec. Nastal čas zavřít kufry. Všechno proběhlo hladce a byla to čirá radost! Jedno je jisté: už teď se sem chceme vrátit.
Franck
