Praslin, La Digue a Silhouette – naše putování po Seychelských ostrovech
Už dlouho jsme toužili spatřit opravdu bílou pláž, palmy a modré moře. Před rokem jsme si proto rezervovali cestu po seychelských ostrovech – a přátelé nám slibovali, že „všechno vypadá přesně jako v katalogu“.
Když konečně nastal den odletu do vysněné destinace, všichni jsme byli plní očekávání a nervozity, vždyť jsme se na tuto dovolenou těšili celý rok. Lety se společností Emirates proběhly velmi klidně a příjemně i pro nás, nezkušené, a tudíž poněkud nervózní pasažéry dálkových letů. Jakmile jsme shora zahlédli první malé seychelské ostrůvky, byli jsme celí bez sebe – teprve tehdy nám naplno došlo, že už brzy opravdu přistaneme na vysněných ostrovech.
Když jsme na Mahé vystoupili z letadla, ovanulo nás tropické teplo a vůně moře. Spokojeně jsme se nechali přivítat řidičem autobusu, který nás odvezl na druhou stranu ostrova do hlavního města Victoria. Odtud jsme pokračovali lodí na další ostrov. Po této velmi divoké plavbě (později jsme jí neřekli jinak než „zvracecí loď“ :D) jsme poněkud vyklepaní znovu stanuli na pevné zemi: Vítejte na Praslinu!
Autem, které jsme si pronajali už při rezervaci a které se na druhém největším seychelském ostrově opravdu vyplatí, jsme vyrazili k našemu ubytování. Nezvyklý je zde provoz vlevo, což jsme si museli neustále připomínat. Překvapily nás také 1 m hluboké příkopy podél silnic. Nejpozději při prvním pořádném lijáku nám však jejich účel začal být jasný – a slovo liják tu můžete brát doslova!
Praslin
Následující den jsme zahájili poznávání ostrova hledáním nejkrásnější pláže ke koupání. Pouhých 10 minut jízdy autem nás dělilo od odměny v podobě nekonečných dálav tyrkysového moře, bílého písku a obrovských palem. Zpětně musíme říct, že Anse Lazio byla nejhezčí pláž, na které jsme se během celé dovolené koupali. Dechberoucí byl také západ slunce, který jsme nedokázali přestat fotografovat. Protože se však poté během okamžiku setmělo, byli jsme moc rádi, že jsme mohli pohodlně odjet pronajatým autem do apartmánu. Pro všechny případy doporučujeme přibalit si také čelovku!
V následujících dnech jsme se seznámili s několika Seychelany a všechna setkání byla bez výjimky příjemná. Všichni jsou velmi přátelští a všude panuje uvolněná atmosféra.
Za soumraku můžete pozorovat i další obyvatele ostrova: kaloně, kteří vypadají jako velmi huňatá směs lišky a netopýra. Na stěnách domů občas narazíte také na malé, většinou velmi plaché gekony nejrůznějších barev. Rozhodně doporučujeme celodenní výlet na želví ostrov „Curieuse“, který nabízí řada Seychelanů. Dopoledne jsme se tam vydali rychlými čluny společně s několika dalšími rekreanty. Program dne nám vysvětlili anglicky a francouzsky a poté mohl každý prozkoumávat ostrov sám.
Jedním z hlavních zážitků byly bezpochyby obří želvy, které nám ochotně zapózovaly na několika fotografiích. Při túře napříč ostrovem jsme narazili také na kraby, pestrobarevné ptáky a pavouky velké jako dlaň. Na ty si sice člověk musí nejprve zvyknout, ale vypadají skvěle!
Také jsme zjistili, že nejpotřebnějším oblečením na cestu mangrovovými lesy jsou bikiny nebo plavky. Při téměř 30 °C se totiž ve vlhkém tropickém vzduchu pořádně zapotíte, takže další vrstvy jsou zbytečné. Asi po 2 hodinách a mnoha zastávkách, které rozhodně stály za fotografii, jsme dorazili na konec stezky. Tam na nás čekal posilňující bufet z čerstvě grilovaných ryb, rýže, ovoce a dalších typických seychelských lahůdek, který připravili naši lodníci. Po příjemné polední pauze jsme zamířili k druhému cíli výletu – lodě zastavily uprostřed moře před malým ostrovem tvořeným vysokými skalami a my se mohli na hodinu vydat se šnorchly a ploutvemi za podmořskými objevy. Výhled byl opravdu nádherný!
Přímo pod námi se rozprostírala krásná útesová krajina, kde jsme zahlédli nejrůznější ryby, obrovské mořské ježky, a dokonce i žraločí mládě. Pokud cestujete na Seychely, určitě byste si měli přibalit potápěčskou nebo šnorchlovací výbavu, jinak přijdete o jedinečnou část zdejší úžasné přírody. V této průzračné vodě se vyplatí investovat také do podvodního fotoaparátu.
Další pozoruhodností, kterou můžete na Praslinu navštívit, je přírodní park „Vallée de Mai“, zapsaný mimochodem na seznamu světového dědictví. Projít celý park pohodovým tempem trvá necelou 1,5 hodiny. Na stromech často spatříte obří kokosové ořechy „Coco de Mer“, které jsou symbolem Seychel. Objevili jsme zde také mnoho dalších exotických rostlin a živočichů. Celkově rozhodně stojí za návštěvu!
La Digue
Pokud si chcete na La Digue půjčit jízdní kolo, měli byste být trochu vynalézaví, protože zdejší modely už bývají poněkud opotřebované. S trochou kreativity a síly se však leckterý rám podaří narovnat… ;)! Ostrov je každopádně dost velký na to, aby se vyplatilo investovat několik seychelských rupií a prozkoumat okolí. Přibalili jsme si tedy pár lahví vody a vydali se po jediné silnici, která na ostrově vede. Naším cílem byla Anse la Source a Jean – překrásná pláž s bílým pískem, která působí obzvlášť impozantně během našich letních měsíců.
Obrovské vlny nám při procházce po přední části pláže doslova podmetaly nohy. Vznikající zpětné proudy není radno podceňovat – koupání zde není dobrý nápad a je velmi nebezpečné! Dávat pozor byste si měli také na vyplavená „modrá vlákna“ (mluvíme z vlastní zkušenosti!) – domnělý plastový provázek se totiž ukázal být medúzou způsobující mimořádně bolestivé pálení! Jinak pláž svému jménu rozhodně dělá čest. Díky poněkud odlehlé poloze zde potkáte méně turistů, a tak si společně s hrstkou dalších návštěvníků můžete užívat nekonečné dálavy tyrkysového moře, bílý písek a vysoké palmy. Slunění v rajských podmínkách! Pokud Vám však krásné prázdninové panorama stále kazí příliš mnoho turistů, stačí se vydat nanejvýš na 10 minut krátkým pásem džungle k další zátoce – a rázem si budete připadat jako Robinson Crusoe. La Digue má co nabídnout také milovníkům lezení: pokud se vydáte pěšky nebo na kole podél jihozápadního pobřeží, silnice po nějaké době skončí a dál můžete pokračovat pouze po svých. Cestou však minete několik úžasných zátok: Anse Patates (zátoka Sladkých brambor), Anse Banane (Banánová zátoka) a Anse Grosse Roche (Velká skála). Když jsme se na konci silnice vydali dál pěšky, byli jsme nesmírně rádi, že jsme si kromě žabek přibalili také boty do vody nebo sandály. Bez nich by totiž tato lezecká výprava nejspíš nebyla příliš příjemná.
Několik metrů nad hlubinou se tu musíte přitahovat, přeskakovat nebo přelézat z jednoho balvanu na druhý. Námaha se však vyplatí, protože přibližně po hodině dorazíte do malé, většinou liduprázdné zátoky, kterou byste mohli přirovnat k vaně. Je to opravdu působivá podívaná! Po příchodu velké vlny se zátoka během několika sekund několikanásobně naplní a stejně rychle se zase vyprázdní. Zrádné je jen to, že vás proud poměrně silně stahuje s sebou.
Cestou zpět jsme v zátoce Anse Fourmis objevili palmu rostoucí rovnoběžně se zemí, na níž byla zavěšená houpačka – fantastické místo na focení!
Dny ubíhaly jako voda a sotva jsme si zvykli na jedno prostředí, už nás čekala plavba do posledního místa našeho pobytu na ostrově Silhouette.
Silhouette
Už samotný příjezd do zátoky Anse La Passe na malém sopečném ostrově byl něčím výjimečným:
Z přístavu vás velkými golfovými vozíky odvezou přes vesnici do hotelového areálu až k recepci. Po vyřízení krátkých formalit vás doprovodí k jednotlivým domkům, které jsou zkrátka neuvěřitelné! Velmi elegantní a luxusní!
Poté, co jsme si prohlédli a obdivovali všechny pokoje, byl naším prvním cílem samozřejmě pláž. Protože je hotel „Hilton“ jedním z pouhých dvou ubytovacích zařízení na ostrově, a počet turistů je tak omezený, ocitli jsme se u moře téměř sami. Pláž přitom leží přímo před domky.
Moře je zde poměrně mělké, ale ke koupání a šnorchlování je ideální, protože přibližně 20 metrů od břehu se táhne řada korálových útesů. Popadli jsme proto šnorchlovací vybavení a zbytek dne strávili pozorováním nejrůznějších ryb a sbíráním barevných mušlí, které jsme si bohužel podle celních předpisů nesměli odvézt… Večer jsme se oblékli o něco elegantněji a vychutnali si mimořádně chutný a bohatý bufet v otevřené hotelové restauraci. Následující den jsme prozkoumali malou vesnici a vydali se na pěší túru podél východního pobřeží, při níž jsme prošli mimo jiné starým ostrovním hřbitovem. Krátká a místy velmi strmá stoupání vás opakovaně zavedou na krásná vyhlídková místa, mezi něž patří také „Pointe Ramasse Tout“. Dalším zajímavým cílem pěší túry je pláž Anse Lascars. Trasa vede kolem mauzolea rodiny „Dauban“, přes kokosovou plantáž a podél rozlehlé plochy oblých žulových skal. Úzká stezka vás nakonec zavede ke dvěma plážím Anse Lascars.
Co jsme během několika dní na ostrově bohužel nestihli, byla horská túra na „Mont Dauban“, druhou nejvyšší horu Seychel. Doporučuje se však absolvovat tuto trasu pouze s místním průvodcem, protože riziko, že zabloudíte, je údajně velmi vysoké.
Na závěr už zbývá jen říct, že dovolená na Seychelách byla nádherná a utekla až příliš rychle! Nikdy bychom si navíc nepomysleli, že plavby mezi ostrovy i střídání ubytování proběhnou tak snadno a bez problémů. SeyVillas si zaslouží obrovskou pochvalu a poděkování!
Pokud tedy toužíte po bílých plážích, minimu turistů a úchvatné flóře a fauně, jsou pro vás Seychely tím pravým místem!
Vaše Alicia
