Snová dovolená hned třikrát

Náš let s Ethiopian Airlines byl celkově v pořádku, i když se nedal srovnávat s leteckými společnostmi jako Emirates nebo Qatar. Mezipřistání v Addis Abebě bychom si ale všichni rádi odpustili – bylo to skutečně jedno z nejhorších letišť, na kterých jsme dosud museli přestupovat.

Kolem půl čtvrté jsme navzdory všemu přistáli na Mahé včas. Už letiště dávalo tušit, jaké rozměry lze na ostrově očekávat. Pasová kontrola proběhla v pohodovém duchu a během chvilky jsme měli svá zavazadla i pronajaté auto, které jsme si rezervovali už z Německa.

Jelikož se na Seychelách jezdí vlevo, potřebujete 1–2 minuty, abyste si zvykli. Celkově ale řízení na Seychelách nepředstavuje vůbec žádný problém, provoz je velmi klidný. Jen během ranní špičky bývá v okolí letiště a hlavního města Victoria o něco rušněji. Pozor byste si měli dát také na poměrně hluboké odvodňovací příkopy po obou stranách silnice. Nejsou zakryté, takže v nich můžete pronajaté auto docela snadno „utopit“.

Během chvilky jsme dorazili do naší vily La Mer v Pointe au Sel. Velmi milá, německy mluvící majitelka už byla na místě, provedla nás čistou a pečlivě udržovanou villou a podělila se s námi o zasvěcené tipy na nejlepší pláže ostrova a další zajímavosti. Jednoznačně nejlepší byl velký balkon s přímým výhledem na moře, kde jsme si mohli báječně vychutnat snídani a večeřet za šumění vln.

Pak už jsme se jen vybalili, prošli se pár metrů po liduprázdné pláži u naší vily a v nedalekém občerstvení s sebou si koupili domácí kreolské jídlo. Bylo moc chutné a za bezkonkurenčně nízkou cenu. Skvělá alternativa k některým opravdu velmi drahým restauracím na Seychelách.

Východ slunce před naší villou La Mer Jelikož byla villa vybavená plnohodnotnou, byť malou kuchyní, během 6 dnů pobytu jsme se tam stravovali prakticky výhradně sami. V bezprostředním okolí se nacházelo několik malých obchodů. Nejčastěji jsme chodili do supermarketu „Kumar & Kumar“ za rohem. S evropskými supermarkety se sice nedal srovnávat, ale měl alespoň všechny základní potraviny, jako jsou vejce, ovoce, máslo, marmeláda a podobně. Jen uzeniny a pečivo buď vůbec nebyly k dostání, nebo byl jejich výběr velmi omezený.

V následujících dnech jsme se snažili vidět z ostrova co nejvíce a nikdy jsme nenavštívili jen jednu pláž za den. Zavítali jsme mimo jiné na Fairyland-Beach, Anse Royale, Anse Forbans, Anse Takamaka, Anse Goulettes, Anse Barbados a Carana Beach.

Anse Forbans Poslední z nich nám doporučila naše majitelka. Zátoka byla opravdu skvělá, zejména pro ty, kdo mají rádi pořádné vlny a trochu akce. Pláž je zdarma a volně přístupná, přestože závora a strážní domek zdejšího luxusního hotelu mohou budit opačný dojem. Jen možnosti parkování jsou velmi omezené.

Vřele doporučit můžeme koktejly v restauraci, i když nejsou zrovna levné, a také návštěvu místních toalet. V tomto případě lze skutečně mluvit o zdařilé architektuře, která se v pravém slova smyslu začleňuje do okolní krajiny.

Zátoka Carana Prakticky všechny pláže na Mahé, které jsme navštívili, můžeme bez výhrad doporučit. Asi největším překvapením pro nás byl nízký, někde dokonce nulový počet turistů. Kde jinde na světě ještě můžete mít takové pohádkové pláže jako z katalogu téměř celé jen pro sebe?

Příjemným zážitkem byla návštěva Anse Capucins na samém jihu ostrova. Tuto zátoku nám doporučili předchozí hosté a cesta tam podle jejich slov opravdu nebyla úplně snadná. Jakmile jsme opustili dobře udržovanou okružní silnici, pokračovali jsme už prakticky jen po polní cestě. Zbytek trasy jsme museli projít pěšky napříč džunglí. Ale stálo to za to – na pláži jsme byli skutečně úplně sami. Jen koupání bylo poněkud obtížné, protože v této zátoce byl velmi silný příboj.

Samozřejmě jsme navštívili také hlavní město Victoria. Dá se velmi dobře prozkoumat pěšky a prakticky všechny památky jsou snadno dostupné. Dorazili jsme už brzy ráno, protože jsme chtěli především navštívit tamní trh Sir Selwyn Clarke Market. Koupili jsme si tam obrovského chňapala červeného, kterého nám přímo na místě čerstvě vykuchali a zbavili šupin. Zásobit se zde dalo také čerstvou zeleninou a ovocem, stejně jako kořením, květinami, suvenýry a dalším zbožím.

Protože toho dne nebylo počasí nic moc – šlo o jediný deštivý den během celé naší dovolené –, vydali jsme se ještě na túru na Morne Blanc. Přestože kvůli počasí nebylo z tamní vyhlídky mnoho vidět, výlet stál za to. Deštný prales působil díky husté mlze velmi tajemně. Cesta až na vrchol – zaparkovali jsme u plantáže Seychelles Tea & Coffee Company a odtud vyrazili pěšky – sice není příliš náročná, měli byste však mít určitou fyzickou kondici, protože je nutné překonat poměrně velké převýšení.

Cestou na vyhlídku Morne Blanc Poslední den jsme naložili pronajaté auto – Renault Duster, který byl pro 4 osoby se zavazadly tak akorát – a vyrazili směrem k přístavu ve Victorii. Formální náležitosti i odbavení zavazadel proběhly rychle, takže jsme už po krátkém čekání mohli nastoupit na trajekt „Cat Cocos“. Pronajaté auto jsme jednoduše nechali v areálu přístavu – celkově vše proběhlo velmi hladce.

Plavba na ostrov Praslin trvala přibližně 1 hodinu a 15 minut a kvůli špatnému počasí byla poměrně divoká. Rezervovali jsme si místa na horní palubě, abychom lépe viděli okolní ostrovy a další místa. Mně i mnoha dalším cestujícím na trajektu však bylo tak špatně, že jsem se dokázal soustředit jen na to, abych nezvracel.

Také na Praslinu jsme si předem rezervovali auto, které jsme převzali přímo v přístavu. Tentokrát jsme ale měli malé vozidlo, takže jsme museli cestu mezi přístavem a apartmánem absolvovat dvakrát. Ostrov je však velmi malý a cesta k našemu apartmánu Hirondelle trvala pouhých 10 minut, takže to nebyl žádný problém. Bydleli jsme v podkrovním apartmánu v horním patře, který měl 2 oddělené ložnice, každou s vlastní koupelnou, a také prostornou kuchyni a balkon s výhledem na moře. Perfektní zázemí pro 4 krásné dny.

Jelikož se jedna z pohádkových pláží Praslinu, Anse Volbert (Cote D`Or), nacházela přímo před našimi dveřmi, začali jsme zvolna a nejprve jsme si odpočinuli právě tam. Přímo před Anse Volbert leží maličký ostrůvek Ile St. Pierre a o něco dále na severozápad ostrov Curieuse, který je známý svými obřími želvami.

Protože jsme chtěli vidět obě místa, domluvili jsme si ještě večer po příjezdu na ostrov na následující den výlet u jednoho z mnoha poskytovatelů na pláži (55 € včetně grilování na Curieuse + přistávací poplatek 200 rupií). Výlet začal ráno v 10:00 návštěvou Curieuse, kde nás nejprve vysadili u návštěvnického centra. Mohli jsme tam pozorovat a krmit volně žijící obří želvy. Po pěšině a několika dřevěných lávkách vedoucích zdejšími mangrovy jsme se poté dostali na druhou stranu ostrova, kde nám naservírovali grilované jídlo a mohli jsme odpočívat ve vodě.

Selfie s obřími želvami Pokračovali jsme k Ile St. Pierre, který je opravdu maličký a najdete na něm jen několik palem a ještěrek, zato se v jeho okolí vyskytuje poměrně hodně ryb. Po třičtvrtěhodině šnorchlování jsme zamířili zpět k pláži.

Na další den jsme měli opět naplánovaný aktivní program, protože jsme si už z Německa domluvili výlet s Mariem, Švýcarem, který žije na Praslinu již 20 let a pořádá tam celodenní výlety. Nejkratší cestou, přesněji řečeno přes golfové hřiště resortu Lemuria, jsme se tak mohli vydat na Anse Georgette a nemuseli jsme absolvovat mnohem delší a náročnější pěší trasu vedoucí kolem golfového hřiště. Ať tak či onak, cesta by za to rozhodně stála. Anse Georgette pro nás byla jednoznačně nejlepší pláží na Praslinu a díky své skryté poloze byla úplně bez lidí. Tyrkysová voda, široká pláž s bílým pískem jemným jako moučkový cukr, z obou stran lemovaná žulovými skalami – DOKONALÉ!

Anse Georgette Dalšími zastávkami byly Anse Lazio (také snová pláž, ale podstatně rušnější) a návštěva parku Fond Ferdinand. Stejně jako Vallée de Mai je domovem mnoha palem Coco de Mer i všech ostatních druhů rostlin, ovoce a koření, které se na Praslinu vyskytují. Rozdíl spočívá v tom, že park Fond Ferdinand téměř žádní turisté neznají, a proto je tu prázdno. Navíc jsme zaplatili jen zlomek částky, kterou by nás stálo vstupné do Vallée de Mai.

Flóra a fauna v parku Found Ferdinand Anse Lazio Nakupování potravin bylo pro nás na Praslinu stejně snadné jako na Mahé, protože nejbližší supermarket se nacházel v pěší vzdálenosti, stejně jako stánek s jídlem s sebou, který byl vždy hojně navštěvovaný. Kdo chtěl, mohl také zajít na snídani do hotelu (vždy vypadala velmi chutně) nebo se večer najíst v některé z mnoha restaurací v okolí. Doporučit můžeme restauraci „Laurier“, kde jsme si pochutnali na bufetu (přibližně 30 € na osobu). Nabízeli vše, na co si člověk mohl vzpomenout, od ryb přes kuřecí maso až po hovězí. Kvalita byla velmi dobrá a restaurace patřičně plná, proto doporučujeme rezervaci předem.

Díky pronajatému autu jsme byli flexibilní a večer jsme vyrazili k vyhlídce „Zimbabwe“, odkud se otevíral krásný výhled na ostrov a západ slunce. Je však třeba zmínit, že příjezdová cesta je velmi strmá – na německých silnicích by něco takového bylo nemyslitelné. Náš malý Hyundai I10 měl co dělat.

Po 4 dnech nastal čas znovu sbalit kufry a trajektem jsme se za necelých 20 minut přesunuli na ostrov La Digue.

Na La Digue jsme si hned v přístavu vzali taxi a za 200 rupií se nechali odvézt do našeho posledního ubytování, Villa „Pasyon“. Villa byla obrovská a nabízela místo až pro 10 osob, pronajímá se však i menším skupinám. Velmi milá majitelka bydlela přímo na pozemku a kdykoli nám ochotně zodpověděla všechny otázky. Každé ráno nám čerstvě připravila snídani (chutné palačinky, omelety, čerstvé ovoce apod.) a přinesla ji do obývacího pokoje. K vybavení domu patřily dokonce i 2 obří želvy, které se na zahradě staraly o správnou délku trávy.

Abychom mohli ostrov prozkoumávat, poskytla nám majitelka jízdní kola (přibližně 8 € za den), na kterých se dalo dostat prakticky do všech jeho koutů. Navštívili jsme mimo jiné Grand Anse a Petite Anse (obě byly velmi divoké a koupání tam bylo poněkud nebezpečné) a také Anse Cocos, ke které vedla o něco delší pěšina. Celkově nás to tady ale tolik nenadchlo. Nejspíš jsme už byli příliš rozmazlení všemi ostatními úžasnými plážemi, které jsme do té doby viděli.

Naprostou NUTNOSTÍ je slavná pláž z pohlednic Anse Source d`Argent, která leží v parku (vstupné přibližně 100 rupií). V parku najdete také hřbitov nejstarších osadníků ostrova La Digue, staré mlýny na kopru, výběh pro obří želvy, vanilkové plantáže a mnoho dalšího. Nejpozději tady však končí představa „prázdné pláže“. Pokud si chcete vyfotografovat pláž bez lidí, musíte dorazit velmi brzy (9:00–9:30), protože nejpozději kolem 10:00 začíná nápor návštěvníků na nejkrásnější pláž světa. Navzdory všem turistům to stále byla snová pláž a náš největší zážitek na La Digue.

Anse Source d’Argent Anse Source d’Argent Na úplném severu jsme navštívili pláže Anse Servere a Anse Patates. Obě jsou velmi krásné a na La Digue patřily k našim oblíbeným místům pro šnorchlování. Odliv je zde však velmi výrazný, což šnorchlování zrovna neusnadňovalo (boty do vody rozhodně doporučujeme).

Na pláži nás oslovil místní rastafarián a docela dlouho jsme si povídali. Nakonec nás pozval, že nám uvaří. Zpočátku jsme si nebyli úplně jistí, co si o tom myslet, ale nakonec jsme souhlasili a rozhodně jsme nelitovali. Bylo to nejlepší jídlo za celou naši dovolenou. Oba si dali opravdu záležet: grilovaná barakuda, domácí ananasovo-kokosové koktejly, kari, saláty, skořicová rýže a další dobroty. Skutečně chutný a velmi veselý večer.

Jinak můžeme doporučit Gala TakeAway, kam jsme si chodili pro jídlo poměrně často. Všechny pokrmy stojí 45–65 rupií a bez výjimky jsou chutné. Nakupovat jsme vždy chodili do supermarketu STC, který má velmi široký sortiment a nabízí prakticky vše pro každodenní potřebu.

Nejlepší výhled a nejkrásnější západ slunce na ostrově si můžete vychutnat z restaurace „Belle Vue“, která se nachází na Nid d´Aigle, nejvyšším bodě La Digue. Pokud si místo rezervujete předem, restaurace pro vás dokonce pošle auto a po večeři vás zase odveze zpět. Tato doprava je zahrnuta v ceně menu. Restaurace nenabízí jídelní lístek, ale pouze pevně stanovené menu. Jídlo nebylo špatné, ale cena 45 € na osobu také nebyla zrovna nízká. Západ slunce za to však rozhodně stál.

Západ slunce z restaurace Belle Vue

Celkově byly Seychely výrazně levnější, než jsme se před cestou obávali. Kdo si vaří sám a jen občas zajde na jídlo, neutratí více než u nás v Německu. Pokud si však potrpíte na restaurace a podobné podniky, měli byste počítat s tím, že zde nelze očekávat asijské ceny. Všechny penziony, které jsme si vybrali, můžeme bez výjimky doporučit, stejně jako samotné Seychely coby dovolenkovou destinaci.

Pokud hledáte snové pláže daleko od masového turismu, jsou pro Vás Seychely stále tou pravou volbou. Ostrovy lze skvěle kombinovat, vzdálenosti jsou krátké a přesuny snadné. Dovolenou si tak můžete naplánovat pestře a podniknout spoustu výletů, zejména s pronajatým autem. Pro nás to byla perfektní volba!