Náš vrchol dovolené: La Digue

Jakmile jsme si vyzvedli zavazadla, ohlásili jsme se u místního partnera cestovní kanceláře „Creole“, který nás zavedl k našemu řidiči. Modrá obloha se zatáhla a brzy začalo pršet. „Tropická přeháňka je normální,“ říkali jsme si a nenechali si zkazit náladu. Vždyť jsme měli jet rovnou trajektem na Praslin, kde mohlo být počasí úplně jiné. Protože jsme přiletěli brzy ráno a trajekt vyplouval až kolem poledne, seděli jsme unavení v přístavu na Mahé a čekali na nalodění. Během hodinové plavby jsme si nejprve zdřímli. Stále pršelo. Po příjezdu na Praslin nás čekal stejný obrázek – šedivo a mokro.

Západ slunce v hotelu Le Domain de la Reserve, Praslin Transfer do hotelu Le Domaine de La Reserve, kterému místní říkají jednoduše „La Reserve“, trval jen 15 minut. Počasí nám pokazilo první dojem i tady. Už několik hodin pršelo tak vydatně, že půda nedokázala další vodu vstřebávat a všechno bylo zatopené. Když jsme ale vstoupili do pokoje, čekalo nás velké překvapení – tak pěkný, prostorný a čistý pokoj jsme už dlouho neviděli. A ten výhled byl neuvěřitelný. Rezervovali jsme si kategorii Beach Front a přímo před naším pokojem se rozprostíraly mohutné žulové skály a moře. Nádhera, dokonce i v dešti. Také dalších 5 dní – a na Praslin jsme byli jen 5 dní – nám počasí kazilo plány. Někdy pršelo celé dopoledne až přibližně do 15 hodin, jindy začalo kolem poledne a ano, nechyběly ani celodenní lijáky.

Co tedy dělat během vytrvalého deště na ostrově, kde jsme chtěli objevovat ty nejkrásnější pláže? Naštěstí jsme bydleli v plnohodnotném hotelu, takže jsme mohli několik hodin trávit v bazénu, u bazénového baru nebo pod slunečníky. Měli jsme objednanou pouze snídani, a tak jsme museli řešit večeře. Hotel spolupracuje se 2 restauracemi, které zajišťují kyvadlovou dopravu. To znamená, že Vás vyzvednou v hotelu, odvezou na večeři a poté zase přivezou zpět. Tuto nabídku jsme využili třikrát, protože 40 EUR za osobu za večeři v hotelu bez nápojů nám připadalo příliš. Obě restaurace ale opravdu stojí za doporučení. Hotel nabízí také výlet na ostrov Curieuse spojený se zastávkou na šnorchlování u ostrova St. Pierre.

St. Pierre Vyplouvá se přímo od hotelu. Bohužel i tento den znovu pršelo, ale nikde jinde na Seychelách jsme neviděli tak krásný podmořský svět jako u St. Pierre. Na Curieuse jsme se konečně dočkali několika slunečních paprsků a byli jsme tak šťastní. O skvělou náladu se ale postaraly především kouzelné želvy. Je fascinující být těmto tvorům tak blízko. A ano, opravdu milují drbání na krku, takže jsme přibližně 1,5 hodiny postupně rozmazlovali jednu želvu za druhou masáží a všechno zachycovali na fotografiích. Byl to úžasný zážitek.

Následující den jsme měli pronajaté auto. Dopoledne svítilo slunce, a tak jsme vyrazili na Anse Lazio, pláž označovanou za nejkrásnější na Praslin. A nezklamala nás – byl to opravdový seychelský sen. I tady přišla přeháňka, ale nijak nám nevadila, protože za hodinu už opět svítilo slunce.

Anse Lazio, Praslin Odpoledne jsme chtěli jet do přírodní rezervace Fond Ferdinand, která měla být oproti Vallée de Mai stále ještě tajným tipem. Když jsme tam ale dorazili, bylo už zavřeno, a tak jsme nakonec přece jen zamířili do Vallée de Mai – 2 hodiny před zavírací dobou. Vstupné 25 EUR za osobu bylo opravdu dost vysoké, ale procházka nás bavila, i když jsme bez průvodce bloudili spíše bezcílně a jen obdivovali rozmanitost rostlin. Mimochodem jsme se každý den ptali mnoha místních, jestli se počasí zlepší. Ti se nám déšť snažili vykreslit v lepším světle, protože v březnu, který bývá obvykle velmi vlhký, toho roku nespadla ani kapka. A teď v dubnu, kdy mělo být kvůli změně monzunů mimořádně sucho, jsme zatím zažili déšť ve 100 % dnů… Zřejmě jsme měli opravdu velkou smůlu, protože v předchozích letech býval duben skutečně velmi suchý.

Valleé de Mai, Praslin

Po 5 dnech proměnlivého počasí nás v den odjezdu opět přivítal vytrvalý déšť a pokračovali jsme na La Digue. Plavba trajektem trvá jen 15 minut, ale také na La Digue nás přivítal liják. Ostrov, který je jinak jako stvořený pro cyklisty, byl celý pod vodou. Maison Charme de l'Ile však bylo opět neuvěřitelně pěkné a cítili jsme se tam jako doma. Měli jsme vlastní malý apartmán s kuchyňským koutem, dvorkem, šňůrami na prádlo, jízdními koly (10 EUR na osobu a den) a velmi čistým pokojem i koupelnou.

Malý bazén v Maison Charme de l’Ile na ostrově La Digue Odpoledne déšť polevil, a tak jsme vyrazili na kolech do supermarketu a cestou si koupili oběd s sebou. Říká se, že na La Digue zaručeně stále potkáváte stejné lidi, a ano, opravdu to tak bylo. Člověk se tu okamžitě cítil jako doma. Také místní byli ještě přátelštější než na Praslinu. Obecně lze říct, že Seychelci jsou velmi milí lidé, všichni mluví anglicky a vždy ochotně pomohou. Mají pohodový životní styl a zvlášť na La Digue byla reggae kultura velmi rozšířená – jsou to opravdu sympatičtí lidé.

Od této chvíle pro nás konečně začala vytoužená dovolená, protože na La Digue jsme si užívali 4 dny plné slunce… Teprve teď jsme dokázali ocenit, jak velký vliv má počasí. Moře všude zářilo světle modrou barvou, žulové skály vytvářely podél každého pobřeží umělecká díla a zvířata (psi, kočky a slepice) dováděla všechna společně. Nevládlo mezi nimi žádné nepřátelství, všichni tu žijí v souladu s přírodou, a právě tím si nás La Digue tolik získalo. Poklidný, nenáročný život, ve kterém spolu lidé, zvířata a příroda bez problémů vycházejí a každý bere ohled na ostatní. Na kole se dalo dostat opravdu do každého koutu ostrova – s výjimkou těch nejstrmějších vyvýšených míst, kam lze pokračovat pouze pěšky.

L’Union Estate, Praslin První den jsme projížděli po západním pobřeží až k místu „End of the Road“, kde v „Chez Jules“ podávají lahodné nápoje a skvělé jídlo. Cestou se u krajnice opět všude povalovaly obří želvy – paráda! Následující den jsme pak prozkoumali východní pobřeží: Grand Anse, Petite Anse a Anse Cocos. Tři nádherné pláže, na které jsme se od té chvíle vraceli každý den. Na Petite Anse čeká na turisty také příjemný malý ovocný bar s hudbou a čerstvými kokosy. Trasa k Anse Cocos začíná přímo u baru a cesta odtud trvá dalších 30 minut. Přestože jsou všechny pláže díky své rozloze ještě prázdnější než mnohé jiné, už dávno nejde o žádný tajný tip. Cestu sem si našlo poměrně dost lidí bez ohledu na věk.

Plážový bar Dvakrát jsme navštívili také Anse Source d'Argent, opravdu krásný kout světa. V obou případech jsme dorazili až při západu slunce, protože tou dobou je pláž téměř liduprázdná a žulové skály se těsně před západem slunce nádherně rozzáří. Na koupání se nám to tam tolik nelíbilo, protože voda zůstává velmi dlouho mělká, je v ní spousta mořské trávy a ani samotné pláže nejsou nijak velké. Na odpočinek a koupání nám více vyhovovalo východní pobřeží. Ale pozor, protože zde není pobřežní útes, bývají tu místy opravdu vysoké vlny a silné proudy. Varují před nimi také cedule. Ani stinná místa tu prakticky nenajdete. Jelikož jsme však měli sluneční deficit, vyhledávali jsme právě slunná místa.

Západ slunce na Anse Source D’Argent, La Digue

Po 4 dnech jsme bohužel museli tento snový ostrov opustit a trajektem jsme se přes Praslin vrátili na Mahé. Tady jsme si rezervovali Villa Dorado na jihovýchodě ostrova. Správkyně Martha je nejmilejší hostitelka, jakou jsme kdy poznali. Vždy měla úsměv na rtech, byla nám neustále k dispozici a o hosty se skvěle starala. Během našeho pobytu byli v ubytování pouze Němci, takže jsme se rychle dali do řeči. Tento penzion je vlastně obrovský přestavěný dům s 5 pokoji pro hosty, bydlí tam i Martha a velkou kuchyň lze využívat k přípravě salátů a těstovin, takže jsme si skutečně připadali jako na návštěvě u rodiny. Villa Dorado patří k sousednímu Crown Beach Hotel, jehož bazén mohou hosté také využívat.

Výhled z Villa Dorado První den jsme vyrazili na Anse Royale, která měla ležet jen o jednu zátoku dál. Z Praslinu a La Digue jsme byli zvyklí chodit podél silnic a uhýbat autům. Na Mahé to však byla nebezpečná hra. Cesta byla delší, než jsme očekávali, a vedla mnoha úzkými zatáčkami. Auta se kolem nás řítila a často jsme museli uskakovat do příkopu. Nazpět jsme proto jeli autobusem, což byl také velmi zajímavý zážitek. Rozhodli jsme se pronajmout si auto a Martha zavolala do známé autopůjčovny, kde nám vůz přislíbili na následující den. Nakonec však bohužel žádné auto k dispozici nebylo, takže jsme strávili další den ve Villa Dorado, v jejímž okolí se toho bohužel nedá příliš prozkoumávat. Přímo vedle ubytování je sice autobusová zastávka, ale upřímně řečeno jsem nechtěla jezdit autobusem na delší vzdálenosti, protože jsem se už obávala, že bych dostala klaustrofobii.

Dne 13. dubna náš pobyt na Seychelách skončil. Pokoj jsme museli opustit v 10 hodin a společnost Creole nás měla vyzvednout až v 18:45 – vůbec jsme netušili, co budeme do té doby dělat. Pak ale přišlo překvapení: Martha nám sehnala jiné auto z půjčovny, takže jsme v den odjezdu ještě mohli navštívit Anse Intendance a hlavní město Victoria. Pláž se podobala Grand Anse na La Digue – byla velmi rozlehlá, měla světle modrou vodu a vysoké vlny, které mohou být velmi nebezpečné. Přesto se nám tam líbilo. Kolem 13. hodiny jsme znovu vyrazili a zamířili do města Victoria. A světe div se, v tu chvíli se vrátil také vytrvalý déšť. Jak dovolená začala, tak také skončila – šedivě a mokře. Přesto bylo pořád velmi teplo a ani v dešti jsme neměli potřebu oblékat si dlouhé oblečení. Nefoukal totiž žádný vítr, alespoň to bylo pro období změny monzunů typické.

Anse Intendance, Mahé Hodinová věž ve městě Victoria na ostrově Mahé Za 40 USD jsme si ještě rezervovali vstup do salonku na letišti Mahé, abychom se mohli před odletem osprchovat – bylo to nejlepší rozhodnutí. Pohodlně jsme seděli v příjemném prostředí salonku s přímým výhledem na přistávací dráhu, dali si občerstvení a nápoje a za bubnování deště jsme nechali dovolenou pomalu doznít. Možná i díky tomu jsme se začali těšit domů. Kdybychom v tu chvíli ještě byli na La Digue pod zářivým sluncem, loučení by pro nás bylo mnohem těžší.