Kousek ráje

Na úvod musím říct, že jsme si tento ostrov vybrali proto, že máme rádi klid, dobrodružství a cestování na vlastní pěst. Našli jsme tu tedy svůj ráj, dokonalou kombinaci odpočinku a snových pláží s nádechem divoké přírody, aniž by nás někdo obskakoval jako v hotelu. Náš první dojem byl: Je tohle všechno vůbec skutečné??? Po celých 13 hodinách cesty letadly a trajekty s dokonale navazujícími spoji jsme v 19:00 konečně dorazili do přístavu La Passe. Tam nás jeden pán ze společnosti „Creole“ odvezl dodávkou k naší ville “Oceane l’Union Villa”. K jejímu popisu stačí dvě slova: splněný sen.

První den jsme se rozkoukávali a poznávali rytmus života i místní zvyklosti. Po ostrově se pohybujete pouze na kole nebo pěšky. Je důležité pamatovat na to, že se zde stejně jako v anglosaských zemích jezdí vlevo (po prvním dni vám bude připadat, jako byste odjakživa jezdili po levé straně silnice). My jsme si raději pronajali dvě kola, abychom mohli projet celý ostrov. Měří totiž pouhé 3 × 5 km a přibližně za 30 minut se dostanete z jednoho místa na druhé. Hlavní silnice jsou tu jen dvě. Jedna vede kolem téměř celého ostrova – v určitém místě poblíž Anse Coco totiž končí a dál musíte pokračovat pěšky lesem po poměrně náročné stezce. Druhá protíná střed ostrova a vede na vrchol hory Nid d’Aigles. Cestou se můžete zastavit v „Belle Vue“, baru a restauraci s výhledem na moře a les, kde večer nabízejí také vynikající večeři s pevným denním menu za pouhých 600 rupií pro dvě osoby. Chodů z ryb, zeleniny a kuřecího masa je ale tolik, že večeře vypadá, jako by byla připravená pro celý regiment. A všechno je výborné. Výstup je trochu namáhavý, ale čekající panorama vám námahu bohatě vynahradí.

Vyrazili jsme nahoru pozdě odpoledne a zůstali přibližně do 21:30, kdy už venku panovala naprostá tma. Mohli jsme využít kyvadlovou dopravu zpět dolů, ale protože jsme měli baterku, dali jsme přednost procházce po lesních stezkách pod hvězdnou oblohou druhé polokoule. Je to obloha, která vás okouzlí natolik, že byste při jejím pozorování vydrželi vzhůru celou noc. Kdy by se nám taková příležitost znovu naskytla?? Věděli jsme, že zde nežijí žádná jedovatá zvířata, takže jsme byli celkem klidní. Nanejvýš můžete narazit na obří seychelské pavouky. Pokud se pavouků bojíte, mohou vás vyděsit, protože jsou velcí jako dlaň, naštěstí jsou však zcela neškodní. Potkat můžete také pár švábů a krásné kaloně, kteří na rozdíl od našich netopýrů nevylétají jen v noci. Když zvednete oči, uvidíte je létat i za bílého dne. Pokud chcete tento ostrov navštívit, doporučuji vzít si s sebou baterku, protože když tu padne noc, nastane opravdová tma. Je tak hluboká, že nevidíte ani centimetr před sebe. Pouliční lampy stojí pouze poblíž centra malé vesničky La Passe. Jinde byste při večerní jízdě na kole mohli každou chvíli do něčeho narazit, takže baterka je podle mě nezbytná. Jakmile slunce zapadne, okamžitě se setmí. Jedinými dalšími dopravními prostředky jsou dodávky se zvláštním povolením, které vozí turisty k jejich ubytování, a taxi… tedy krásné volské povozy.

Když týden žijete v ostrovním rytmu, úplně se odpoutáte od reality a uvědomíte si, že se bez počítače, mobilu, televize, internetu a podobných věcí snadno obejdete. Vlastně se obejdete bez všeho, protože vše, co potřebujete ke spokojenosti, najdete právě tady – nic víc, nic míň. Během pobytu jsme zažili nádherná setkání s místními zvířaty. V nejodlehlejších koutech jsme potkávali obří želvy, které vyhledávaly naše ruce, protože se chtěly nechat pohladit nebo doufaly, že jim dáme něco k jídlu. Červení kanárci vnášeli mezi zeleň lesa pestré barvy a živost. Vyfotografovat je bylo nesmírně obtížné, ale když se vám to podaří, nedokážete pochopit, jak mohla příroda vytvořit takový zázrak. A pak tu byla spousta sytě zelených gekonů maskujících se mezi listy banánovníků, nemluvě o bílém rajském ptáku… už jeho jméno mluví za vše!

Ostrov je plný psů „bez majitele“, nebo spíš psů, kteří patří všem. Když si vás oblíbí, chodí za vámi velkou část dne úplně všude. Mnoho lidí se jich bojí, protože si myslí, že jsou toulaví, ale mohu vás ujistit, že jsou nesmírně přítulní a touží jen po pohlazení a společném dovádění. Jeden z nich nám obzvlášť přirostl k srdci. Trávil s námi čas na pláži, hrál si s kraby, vyhrabával obrovské díry a nosil nám půlku kokosového ořechu, abychom mu ji házeli. Stal se tak trochu „naším psem“ a štěkal na každého, kdo se k nám přiblížil. Kdybych měla možnost, odvezla bych si ho domů.

Ještě před odjezdem jsme si u Jonathana rezervovali výlet na ostrovy Coco, Sister a Felicité. Strávili jsme s ním úžasný den. Brzy ráno nás vzal šnorchlovat, abychom využili chvíle, kdy kolem nebyly žádné lodě, a mohli pozorovat obrovská hejna pestrobarevných ryb, jednu krásnější než druhou. Naštěstí nám vyšlo skvělé počasí, takže jsme mohli obdivovat působivý korálový útes. Šnorchlovali jsme poprvé v životě, a jakmile jsem ponořila hlavu pod hladinu, samým dojetím jsem téměř zapomněla dýchat. Ten den jsme byli na výletě jen my dva, a tak nám Jonathan po návratu připravil na pláži výtečné grilování. Podával čerstvě ulovenou kranasovitou rybu upečenou na kokosovém dřevě – byla to nejlepší ryba, jakou jsem kdy jedla!!! Líbí se mi, jakým způsobem se snaží neplýtvat jídlem. Nejprve vám naservírují malou porci. Pokud vám stačí, je to v pořádku, a pokud ne, přijdete s talířem a dostanete přidáno. Co zůstane, můžete si odnést domů a sníst, kdy budete chtít.

Při projížďce po ostrově jsme měli štěstí a seznámili se s místním mladíkem, který provozoval stánek s čerstvým ovocem a ovocnými koktejly. Každý den jsme se k němu vraceli na svačinu a on nám spolu s naším obvyklým „mixed fruit juice“ – koktejly, jaké známe od nás, se s nimi vůbec nedají srovnávat – nabídl talíř s kokosem, karambolou, limetou, banánem a marakujou. Vždy si k nám sedl, a tak jsme si mohli povídat o všem možném a navzájem poznávat nová slova i tradice obou kultur. Poslední den jsme se za ním zastavili rozloučit a objednali si jako obvykle. Protože neměl nazpět rupie, dal nám místo drobných košík plný právě natrhaného čerstvého ovoce, ze kterého jsme si následující ráno připravili fantastickou snídani. Díky němu jsme zjistili, že se tamní ovoce neošetřuje pesticidy a jedy jako u nás. Místní ani nevědí, co takový jed je, a každý si může natrhat, co chce a kde chce. Dokonce i běžné ovoce, jako jsou banány nebo marakuja, chutná ve svém přirozeném prostředí mnohem svěžeji a opravdověji. Je nádherně sladké.

Nyní se dostáváme k tomu, co se popisuje nejobtížněji: k plážím… co jiného říct, než že jsou všechny překrásné?!? Mějte na paměti, že na východním pobřeží hodně fouká, a koupání tak může být nebezpečné, zatímco pláže na západním pobřeží mají mnohem mělčí a klidnější vodu, která je ideální ke šnorchlování.*

Každá pláž má své osobité kouzlo. Všechny pokrývá zářivě bílý písek posetý červenými úlomky korálů, omývá je křišťálově čisté moře a všechny jsou stejně krásné, divoké a téměř liduprázdné. Přestože byl srpen, na plážích jsme skoro nikoho nepotkali. Jen Anse Source d’Argent bývá o něco rušnější, ale mezi impozantními žulovými balvany si vždy najdete svůj skrytý kout ráje. Tato pláž je považována za jednu z nejkrásnějších na světě, ne-li vůbec za tu nejkrásnější, a osobně mohu říct, že tomu ani nemůže být jinak. Zkoušeli jste si někdy představit, jak asi vypadal ráj? Právě Anse Source d’Argent je jeho dokonalým ztělesněním a díky průzračné, velmi mělké vodě se skvěle hodí k dlouhému koupání.

Doporučuji navštívit pláže v různých denních dobách, například ráno a potom odpoledne. Jejich vzhled se totiž výrazně proměňuje, protože se každých 6 hodin střídá příliv a odliv. Při odlivu se tak objeví pásy písku, kterých jste si předtím vůbec nevšimli, a naopak.

Měli jsme štěstí, že jsme dorazili právě během slavností La Digue, které se konají každý rok 15. srpna. Po celý den panuje ve vesnici sváteční nálada, lidé se všude smějí a žertují a ulicemi se z dálky nese hudba, při níž máte chuť tančit. My chceme každou dovolenou prožít naplno, dělat to, co místní, a poznávat je. Proto doporučuji každý den vstát co nejdříve, abyste si ostrov užili na maximum. V 6:30 ráno je tu kouzelně: jen Vy, pár místních obyvatel, ptačí zpěv, sladkokyselá vůně ovoce a opuštěné pláže, na kterých můžete pozorovat krabí nory vybudované během noci. Za týden jsme měli možnost procestovat ostrov křížem krážem a přes den jsme se prakticky nezastavili. Domů jsme se vraceli až večer, přibližně v 19:00, protože tam slunce zapadá brzy. Jelikož se ostrov nachází těsně pod rovníkem, je zde 12 hodin světlo a 12 hodin tma. Před návratem jsme pokaždé obdivovali nádherné západy slunce, každý jiný a hrající tisíci barev. Sedávali jsme na výběžku bílého písku na „Anse la Reunion“ naproti ostrůvku zvanému „Robinson Island“. Tato pláž byla vždy liduprázdná, ale úžasná, s bujnou vegetací sahající téměř až k moři. Právě tam si přejete, aby ráj vypadal přesně takhle… Sedm večerů po sobě to byla naše pravidelná zastávka. Varuji Vás, že jakmile dorazíte na La Digue, už nebudete chtít odjet. Myslím, že žádné jiné místo na světě se mi nezapíše tak hluboko do srdce a paměti. Je to exploze barev, emocí, vůní a chutí, příval štěstí a skutečného života. Byl to překrásný zážitek: ostrov i jeho obyvatelé, kteří se stále usmívají a ochotně pomohou. Na La Digue jsme nechali kus svého srdce, ale myslím, že to, co si odvážíme v sobě, má třikrát větší hodnotu.

Na své cesty obvykle nevyužíváme služeb cestovních agentur, ale s prací SeyVillas jsme byli opravdu nadmíru spokojení. Všechno bylo bezchybné, vždy byli připraveni zodpovědět jakýkoli dotaz a reagovali velmi rychle. Zkrátka jsme si nemohli přát nic lepšího. Co jiného dodat než poděkování za všechno… a brzy na viděnou, protože se chceme co nejdříve vrátit!

Sara & Alberto

* Poznámka SeyVillas: možnosti koupání na jednotlivých plážích závisejí na ročním období. V naší sekci „Klima a poloha“ najdete všechny informace o pasátech a přílivu a odlivu.