Rodinný deník
První den
Já, moje žena a naše dvě děti ve věku 6 a 8 let přistáváme na Seychelách v 8:00 ráno. Po dlouhé cestě jsme unavení, ale už se nemůžeme dočkat, až se ponoříme do nádherných vod Indického oceánu.
Letěli jsme se společností Etihad z Benátek s přestupem v Abú Zabí, kde jsme bohužel čekali 6 hodin. Cesta proběhla bez jakýchkoli problémů.
Efektivní pracovníci autopůjčovny na letišti ve Victorii nám rychle předávají náš malý vůz, prakticky nový Hyundai i10, se kterým se vydáváme k našemu ubytování La Fontaine Holiday Apartments and Villas nedaleko Beau Vallon.
Apartmán je prostorný, pěkný a čistý a stará se o něj velmi milý a ochotný personál. Necháváme zde zavazadla a rozhodujeme se, že první den pojmeme odpočinkově. Za 2 minuty jízdy jsme na pláži Beau Vallon. Přestože jde o nejnavštěvovanější pláž na Seychelách a navíc je neděle, okolní scenérie je okouzlující a díky místním obyvatelům působí pláž živě a autenticky.
Druhý den
Vyrážíme autem na západní pobřeží směrem k Baie Ternay. Vnitrozemí mezi Victorií a Port Glaud překypuje hustou tropickou vegetací, zatímco pobřežní silnice z Port Glaud do Baie Ternay nabízí jeden půvabný výhled za druhým na široké, téměř liduprázdné pláže, k čemuž přispívá i ranní odliv.
Do Baie Ternay se dostanete pěšky po asfaltové stezce lemované koloniemi krabů, což je „zábava“ pro dospělé i děti. V zátoce lze šnorchlovat také s dětmi. Obzvlášť působivý je pohled na rejnoky, ryby vyskakující z vody a „tančící“ hejna drobných rybek.
K obědu si dáváme rybu ve velmi slušném občerstvení s sebou u silnice (360 SR = přibližně 22,5 € pro 4 osoby) a odpoledne trávíme šnorchlováním a dováděním ve vlnách na Anse Louis.
Třetí den
Autem prozkoumáváme pobřeží severně od Beau Vallon až k Northeast Point. Silnice vede podél moře a jako vždy na ní není velký provoz. Rozhodujeme se jet pomalu, se staženými okénky, a vychutnávat si krásy přírody.
Pro ranní koupání si pak vybíráme téměř liduprázdnou pláž Glacis Beach a s velkým potěšením zjišťujeme, že jsme narazili na výborné místo ke šnorchlování. Skály a korály vytvářejí ideální podmořské prostředí pro množství typických pestrobarevných útesových ryb, mezi nimiž jsou i pozoruhodně velké exempláře.
K obědu si dáváme maso z občerstvení s sebou v Glacis (290 Rs = přibližně 18 € pro 4 osoby) a odpoledne dovádíme ve vlnách na Beau Vallon.
Čtvrtý den
Autem projíždíme celé východní pobřeží a užíváme si každodenní ranní podívanou při odlivu, kdy jsou pláže širší a moře klidnější. Míříme na Anse Takamaka, kterou lze vystihnout jediným přídavným jménem: dokonalá.
Nechybí šnorchlování s dětmi, které prokládáme dlouhou procházkou ke granitovým skalám lemujícím severní okraj pláže. Nezapomenutelným zážitkem je plavání se sibami jen několik kroků od břehu.
Oběd v občerstvení s sebou v Takamaka je dobrý, ale dražší než obvykle, zvlášť když si všimneme, že místní platí o 40 % méně. Jídlo si odnášíme na nedalekou Anse Soleil, velmi krásnou pláž, která však té předchozí nemůže konkurovat.
Pátý den
Během čekání na letadlo, které nás v 16:35 dopraví na Praslin, se rozhodujeme navštívit Victorii. Hlavní město je malé, ale živé. Navštěvujeme krytou tržnici na Market Street, kde nás jako na každém správném trhu zaujme pokřikování prodejců, barvy nabízeného ovoce a oblečení a především vůně a pachy, zejména ryb a koření.
Poté pokračujeme v procházce hlavními ulicemi města, ale brzy nás přemůže hlad a horko, a tak se téměř bezděčně uchýlíme do malé italské restaurace „Taste of Italy“ na Market Street. Přestože vždy dáváme přednost místní kuchyni, tentokrát musím uznat, že špagety s tuňákem a pizza Margherita byly vynikající (přibližně 30 € pro 4 osoby).
Odpolední vrácení auta na letišti probíhá bez problémů. Poté čekáme na svůj let, který odlétá se zpožděním přibližně 30 minut. Let malým vrtulovým letadlem s 21 místy stojí za vyzkoušení. Děti z něj budou nadšené a ani dospělí nebudou litovat, že nezvolili loď, protože oceán nevypadá, že by sliboval idylickou plavbu.
Na Praslin na nás podle dohody čeká malý vůz Kia Picanto, se kterým se přibližně za 30 minut dostáváme na opačnou stranu ostrova do Sea View Lodge u Anse Possession.
Apartmán je okouzlující a přesně odpovídá našim představám. Objednat si už z Itálie večeři v Sea View Lodge právě na den přejezdu se ukázalo jako skvělé rozhodnutí. Přímo na terasu naší villy, vzdálené přibližně 15 metrů od pláže, nám přinesli typickou kreolskou večeři s rybou pro dospělé a kuřetem pro děti. Porce byly tak bohaté, že nám jídlo vystačilo i na oběd následujícího dne! A jako sladkou tečku nám přinesli 4 velké poháry zmrzliny.
Až poslední den zjišťujeme, že nás večeře stála 100 €. Není to závratná částka, ale nečekali jsme ji, protože v našem průvodci bylo uvedeno, že stojí 15 € na osobu.
Šestý den
Nasedáme do auta a vyrážíme na Anse Lazio. Pláž je nádherná a šnorchlování u skal ohraničujících zátoku úžasné. Nejpříjemnější je zde časně ráno, než začne přibývat turistů.
Obědváme v našem apartmánu vzdáleném jen několik kilometrů od Anse Lazio, poté se jedeme podívat do přístavu Baie Sainte Anne, abychom zjistili časy odjezdů a ceny lodí na La Digue. Zbytek odpoledne trávíme na Anse Possession procházkami po pláži a koupáním v teplé, klidné vodě.
Sedmý den
Protože je velmi zataženo, rozhodujeme se místo cesty na La Digue prozkoumat Vallée de Mai. Volíme prohlídku s průvodcem v italštině (10 € na osobu, děti zdarma, délka téměř 2 hodiny), která je velmi užitečná pro pochopení místní flóry, fauny a historie parku. Průvodce Vincenzo je velmi znalý a děti se dozvídají spoustu informací o přírodě ostrovů a zároveň se dobře baví. Po komentované prohlídce se lze po parku dále procházet samostatně, tentokrát už s nabytými znalostmi. My se rozhodujeme park opustit a dát si oběd z vlastních zásob na Anse Consolation.
Poté pokračujeme autem v průzkumu jižního pobřeží až k Anse Citron, kde se rozhodujeme projít po pláži. Průchody mezi granitovými skalami, které pláž lemují, jsou zajímavé, i když setkání s velkým krabem naše děti trochu vyděsí.
Den zakončujeme na Anse Volbert (Cote d'Or), která je se svou tyrkysovou vodou půvabná i za oblačného počasí. S místními mladíky tu smlouváme výlet lodí na následující den na Curieuse Island a St. Pierre Islet včetně oběda, jak to dělá většina turistů (celkem 110 € pro 2 dospělé a 2 děti). Večer a v noci prší.
Osmý den
Ranní déšť způsobí, že vyrážíme s 30minutovým zpožděním. Kolem 10. hodiny tedy vyplouváme z Anse Volbert směrem na Curieuse Island.
První zastávkou výletu je chovná stanice želv. Protože se zde nekonají komentované prohlídky, procházíme si areál sami. Setkání s těmito obrovskými plazy bylo opravdu vzrušující pro dospělé i děti: máme tu jedinečnou možnost ocitnout se tváří v tvář majestátním, mírumilovným a prastarým tvorům.
Poté, co přihlížíme páření a „zachráníme“ obří želvu, která se převrátila na krunýř, se znovu objeví slunce a my se vydáváme na něco málo přes hodinu dlouhou cestu k Anse José, kde nás čeká oběd z grilu. Procházka je velmi příjemná: stezka vede divokou pobřežní krajinou s hustými mangrovy, kde žije množství krabů a poustevníčků všech velikostí. Máme vzácnou příležitost zůstat o samotě uprostřed téměř nedotčené přírody.
Oběd z grilu je výborný a vydatný, poté si odpočineme na pláži, konečně pod sluncem, a následně šnorchlujeme u St. Pierre Islet. Šnorchlování není nijak oslnivé a moře je mírně rozbouřené; kromě obvyklých útesových ryb se setkáváme se dvěma velkými netopýrníky, kteří se zdržují pod lodí.
Celkově byl výlet opravdu příjemný, k čemuž přispělo i překvapivě přívětivé počasí vzhledem k tomu, jak ráno začalo. Celá rodina si oblíbila zejména procházku podél pobřeží. Večer a v noci prší.
Devátý den
Po dobré zkušenosti z předchozího dne se znovu obracíme na stejné místní mladíky z Anse Volbert a domlouváme si plavbu lodí a pronájem jízdních kol na La Digue (celkem 100 € pro 2 dospělé a 2 děti; cena nezahrnuje oběd, a tak se rozhodneme vzít si s sebou z domova sendviče).
Před odjezdem jsme na pláži Anse Volbert svědky několika hádek mezi místními organizátory výletů. Zjevně mají nějaké organizační potíže a problémy s přidělováním lodí. Jak se dalo čekat, o pár minut později už jsme coby „příliš mnoho turistů na příliš malé lodi“ uprostřed rozbouřeného oceánu a míříme na La Digue.
V polovině plavby přestane fungovat jeden ze dvou motorů, každý o výkonu 100 kW. Náš „kapitán“ dočasně svěří řízení jednomu z turistů na palubě (!?!) a odejde na záď, aby se pokusil nefunkční motor ručně nastartovat. V jednu chvíli vypne i jediný zbývající motor, takže jako „příliš mnoho turistů na příliš malé lodi“ zůstaneme stát uprostřed rozbouřeného oceánu. Po několika nekonečných minutách napětí a opakovaných pokusech o nastartování se porouchaný motor konečně rozběhne a poté je znovu spuštěn i motor, který byl dočasně vypnutý. Pokračujeme tedy směrem na La Digue, kam dorazíme přibližně 25 minut po vyplutí z Praslinu.
Na La Digue předá „kapitán“ naší lodi příslušnou část našich peněz provozovateli půjčovny kol. Ten nám okamžitě nabídne široký výběr velmi opotřebovaných a částečně rozbitých jízdních kol, která jsou však pro poznávání ostrova dostačující. Turisté, kteří s námi připluli lodí a zaplatili celou částku za plavbu i kolo organizátorovi na Praslinu, však museli k velké nelibosti zaplatit pronájem kol na La Digue znovu, a to 100 SR za jízdní kolo.
Na ostrově se rozhodneme nikam nespěchat. Užíváme si projížďku na kole klidnými ulicemi La Passe a přes areál Union Estate až k legendární pláži Anse Source d'Argent. Je nám tu tak dobře, že se rozhodneme zůstat celý den. Uvědomujeme si, že jsme zbytek ostrova neviděli, ale jsme šťastní a odpočatí při pohledu na úchvatnou scenérii skal, vegetace a moře před námi.
V přístavu La Passe se v 17:30, se zpožděním asi 30 minut, znovu setkáváme s naší lodí, tentokrát s novou posádkou složenou ze 2 zkušenějších lidí. Ujišťují nás, že motor opravili. Až na „improvizované“ doplňování benzinu uprostřed moře je zpáteční cesta méně komplikovaná než plavba tam, dokonce téměř příjemná. Při zpětném pohledu by možná byla dražší, určitě méně dobrodružná, ale také pohodlnější plavba s oficiálními společnostmi vyplouvajícími z Baie Sainte Anne.
Desátý a jedenáctý den
Po dvou dnech výletů lodí si dopřejeme 2 dny u moře na Praslinu, než přijde obávaný den odletu do Itálie.
Ráno se pokusíme vyrazit na Anse Lazio, která se na našem osobním „stupni vítězů“ řadí mezi nejkrásnější pláže této dovolené spolu s Anse Takamaka na Mahé a Anse Source d’Argent na La Digue. Vlny jsou bohužel na Anse Lazio poměrně vysoké, takže je vstup do vody obtížný i pro dospělé a na pláži zůstává jen velmi málo suchého místa.
Vydáváme se proto na nedalekou Anse Takamaka. Pláž chrání skalní útvary, které nedaleko břehu vytvářejí malé ostrůvky. Dá se k nim dojít vodou a pro děti jsou jako stvořené k prozkoumávání. Při šnorchlování tu navíc zahlédneme ropušnici.Odpoledne je moře o něco klidnější, a tak se rozhodneme vrátit na Anse Lazio a několik hodin si hrát v mohutných vlnách. K večeři si dáváme docela dobrou pizzu v Gelateria De Luca na Anse Volbert.
Poslední den dovolené trávíme opět na Anse Lazio. Vlny jsou menší než předchozího dne, a proto ještě zábavnější. Je jen škoda, že je kvůli nim voda zakalená, protože šnorchlování mezi skalami na Anse Lazio byste si opravdu neměli nechat ujít. Dáváme si dobrý oběd v plážové restauraci „Le Chevalier“, která leží nejvíce na západ a nejdále od parkoviště, a večeříme v našem apartmánu.
Dvanáctý den
Vyjedeme na vyhlídku v lokalitě Zimbabwe, abychom se s ostrovem rozloučili pohledem shora, a poté nás čeká poslední cesta autem směrem na letiště.
Při vracení auta si autopůjčovna Bliss Car Hire pokazí pověst tím, že po nás požaduje 500 rupií, tedy přibližně 30 €, za údajně nutné mimořádné vyčištění interiéru od písku. Písku je však uvnitř opravdu málo, což dokládají i naše fotografie. Asi 10 minut tedy „předstíráme“ hádku a nakonec jim dáme 300 rupií s příslibem, že je v internetových recenzích pořádně zkritizujeme… a přesně to také děláme.
Nakonec nás během jediného dne čekají 3 lety: Praslin–Mahé, Mahé–Abú Zabí a Abú Zabí–Benátky. Je to dlouhá cesta, jejímž jediným problémem je vědomí, že skončila dovolená, na kterou jen tak nezapomeneme.