Seychely: pro nás úplně jiný svět

Brzy ráno se vznášíme nad zelenými ostrovy vystupujícími z nekonečného moře a přistáváme těsně u vody na Mahé. Odbavení probíhá bez komplikací a stejně jako později mnohokrát nás venku obklopuje spousta taxikářů. Nemáme příliš mnoho zavazadel a rozhodli jsme se využívat běžné veřejné autobusy (30 centů za jednu cestu bez ohledu na vzdálenost), což nám nakonec vychází po celou dovolenou. Jen jednou nás řidič nechce vzít, protože podle něj máme příliš mnoho zavazadel – autobusy bývají někdy hodně plné. Nakonec to ale samozřejmě jde a místní cestující jsou velmi ochotní. Člověk tak získá bezprostřední představu o zdejších obyvatelích, protože autobusem jezdí všichni (kromě La Digue), ovšem bez jízdního řádu… Pokud jde o bezpečnost, musíte přimhouřit oko: autobusy zkrátka jedou (a to přece stačí, ne?), některé silnice jsou úzké a klikaté a nejeden řidič má velmi sportovní styl jízdy.

Letiště na Mahé Grand Anse Grand Anse Hlavní město Victoria je zklamáním. Při procházce nenacházíme vůbec nic, co by stálo za vidění. Na křižovatce je malá hodinová věž, žádné zajímavé kostely, jeden hinduistický chrám a nepříliš lákavé malé muzeum, které má podle vzhledu zvenčí své nejlepší časy už dávno za sebou. Mnohem zajímavější je to, co zde nabízí příroda: zavítáme proto na trh, kde zkoumáme nové, neznámé ovoce, probíráme se mnoha druhy koření a můžeme si koupit opravdu čerstvé ryby. Ty mimochodem často nabízejí drobní rybáři přímo u silnice za směšně nízké ceny, pro dvojici ubytovanou v prázdninovém bungalovu však bývají většinou jednoduše příliš velké.
Všem, kdo se zajímají o jedinečnou flóru, se vyplatí navštívit krásně udržovanou botanickou zahradu. Pokud jste zdatní chodci, snadno se sem dostanete pěšky z centra směrem k letišti. Potkáte tu obří šneky, želvy, stromy žijící díky vzdušným kořenům i nejrůznější druhy palem. A když se podíváte k obloze, zejména za večerního soumraku, spatříte kaloně, které z Evropy neznáme – podle siluety si nejprve myslíme, že jde o netopýry.

Během dovolené se rychlými trajekty vydáváme na ostrovy La Digue a Praslin, kde na začátku června 10 dní jen tak odpočíváme.
Trajekt na La Digue Protože jsme poprvé v blízkosti rovníku, musíme si zvyknout na velmi krátké dny – v 19:00 už je tma! –, kratičký soumrak, stále stejnou teplotu a pro ty, které to zajímá, také na jinou hvězdnou oblohu. Jelikož je teplo i během krátkých přeháněk, máme navzdory veškeré snaze v kufru stále příliš mnoho oblečení a druhý pár bot jsme si také mohli odpustit.
Týden na La Digue – to je tedy zážitek! Každý den objevujeme novou pláž: k mnoha se dostanete na kole, ale skutečné dobrodružství představují pěší výpravy po téměř neznačených stezkách tropickým pralesem. Díky nim nacházíme i osamělé zátoky, kde jsou pravidla oblékání zbytečná. Přiznáváme, že jako Rakušané jsme na turistické stezky zvyklí, ale vedro a vysoké teploty dávají člověku zabrat víc než převýšení. Velmi nám ovšem pomáhá vědomí, že tu nejsou žádní jedovatí živočichové ani rostliny!

Příroda na La Digue Pěší túra na La Digue Kde jinde najdete tak jemný bílý písek, teplou tyrkysovou vodu a všude kolem divoké, půvabné žulové útvary! O tom, která pláž je nejkrásnější, se ale můžeme přít! Naše děti, které s nadšením sbírají mušle, by tu ovšem byly trochu zklamané – ani my téměř žádné nenacházíme. A protože rád plavu dlouho a pořádně, nepřijdu si tu úplně na své: tam, kde pobřeží nechrání útes, bývají vlny často velmi vysoké. Nechat se ale unášet a omývat vlnami je nekonečná zábava (běžná varování před proudy na větších plážích na jihu může zkušený plavec brát s klidem), jen nám bohužel chybí bodyboard! Na La Digue zakopáváme o banány, všude leží kokosové ořechy, pomeranče, citrony, papáji a avokáda – je to jedna velká zahrada, kde po celý rok všechno roste a dozrává. V přírodě tak můžete spatřit a objevit mnoho nezvyklých věcí!

Anse Marron Banány u Belle Vue Začátkem června jsme zřejmě zastihli vedlejší sezónu. Ubytovací zařízení zdaleka nejsou plně obsazená, takže podle našich měřítek jsou pláže prázdné a restaurace téměř zejí prázdnotou i večer – možná právě to ale musíte vyhledávat. Nám se poklidnější život líbí, nikde tu nepanuje shon, Kreolové jsou přátelští a kdykoli je to potřeba, ochotně pomohou. Pokud znáte jiné země subsaharské Afriky, kde si musíte opravdu dávat pozor na svůj majetek i na vlastní bezpečí, překvapí vás, jak klidně to tu probíhá.

La Digue zaplňují stovky cyklistů, na kole se tu pohybuje každý. Mimochodem jen každé desáté má funkční světlo a ani jeho celkový stav ne vždy odpovídá tomu, na co jsme zvyklí, tento cyklistický ostrov má ale zcela osobitou atmosféru! Volské povozy už jsou téměř pohádkou a po ostrově jezdí i několik aut a malých hotelových autobusů, ve skutečnosti však La Digue patří především chodcům a cyklistům. A ubytování? Nabídka je tu zřejmě pro každého, jednoznačně však převažují četné bungalovy, které neustále přibývají. Bydlíme v Villa Anse Source d'Argent, velkém bungalovu na jihu ostrova. O čtyři zdejší bungalovy se mile stará Lina, která udržuje dům v pořádku, připravuje snídaně a dokáže odpovědět na všechny otázky, které vás napadnou. Televize nabízí jen jeden kreolský kanál, takže jsme ušetřeni i tohoto pokušení.

Dny na La Digue utíkají až příliš rychle a několik dalších trávíme na Praslinu. Vybrali jsme si už poněkud letité, ale příjemně vedené Le Relax Beach Resort přímo na pláži západního pobřeží, protože v tomto ročním období se tu očekává méně vln. To je možná pravda, celé západní pobřeží však není bílé, nýbrž zelené, protože ho pokrývají naplavené rostliny (zřejmě je lepší přijet v říjnu nebo listopadu!). Davy turistů proto každý den míří autobusy a auty na pláže východního pobřeží, což vzhledem k malé vzdálenosti nepředstavuje žádný problém. Pravděpodobně jen díky tomu se dostáváme také na Anse Lazio na severu ostrova – a ta je ze všech opravdu nejkrásnější!

Pláž Anse Lazio Pláž jako z obrázkové knížky leží v nepříliš velké zátoce a téměř bez vln, takže se všichni dovádějí ve vodě. Proto sem připlouvají i plachetní katamarány, které jsou na Seychelách běžné, a najednou potkáváme spoustu turistů.

Prodejní stánek na Praslinu Rostlina na Praslinu Krab. Trajekt z Praslinu A ani slovo o staletých želvách, které tu a tam odpočívají u silnice nebo v zahradách? Ani slovo o Coco de Mer, které od nás dostalo poněkud neslušné jméno? Ani slovo o dobrém jídle? O tom všem si můžete přečíst kdekoli jinde.
Dny uplynou až příliš rychle a my se znovu vydáváme domů. Opět nás překvapuje letiště, které nemá ani uzavřenou odbavovací halu, letadlo do Evropy, jež je z poloviny prázdné a umožňuje pohodlně si lehnout, i svět, který navzdory všudypřítomným mobilním telefonům, televizím a dalším vymoženostem stále funguje trochu jinak.