Proměňte své sny ve skutečnost

Přes 20 let jsem snila o cestě na Seychely. Vždycky se něco nehodilo: partner nechtěl jet, dítě bylo příliš malé nebo nebylo dost peněz. Pak někdo z mého okolí vážně onemocněl a já si položila otázku, jak dlouho ještě chci čekat – něco podobného by přece mohlo potkat i mě.

Dovolenou jsem už měla u zaměstnavatele zařízenou, takže jsem si řekla: teď, nebo nikdy. Protože s cestami do vzdálených destinací zatím nemám příliš zkušeností, svěřila jsem organizaci SeyVillas. Zhruba jsem popsala své představy a čekala, co mi nabídnou. Návrh ubytování s vlastním stravováním a penzionů se mi docela líbil, jen na Mahé jsem si přála něco trochu více v centru, protože mě přece jen děsila představa řízení vlevo. Nebyl to žádný problém a nový návrh dobře odpovídal mým představám. Rozhodla jsem se tedy sebrat odvahu a rezervovat.

S každým dnem rostlo moje těšení, ale také cestovní horečka. Na všechny otázky, které mě krátce před odjezdem napadly, zaměstnanci SeyVillas trpělivě odpověděli. Například zda se v místních občerstveních prodává i veganské jídlo, protože dcera, která cestovala se mnou, je veganka (ano, prodává).

Dne 14. 9. 2018 jsme vyrazily přímým letem z Frankfurtu. Po příletu na Mahé nás hned na letišti vyzvedli a odvezli do přístavu. Plavba trajektem na Praslin nebyla pro slabé žaludky, ale nakonec jsme ji zvládly. Také na Praslinu na nás už čekal někdo z agentury Creole, aby nás nasměroval do správného transferového vozidla. Rezervovaly jsme si penzion Acquario Villa u pláže Anse Volbert (Cote d'Or).

Aquario Villa Pracovnice agentury Creole a Nora z penzionu nám všechno vysvětlily a hned navrhly, že nám zarezervují vstup na pláž Anse Georgette , protože se k ní musí procházet přes areál hotelu. Rezervovaly jsme si apartmán se sdílenou kuchyní, kterou využívali i další hosté. Shodou okolností se ukázalo, že šlo rovněž o dvojici matky s dcerou, a navíc ze stejného města jako my. Moje drobná obava, že budeme potkávat jen novomanžele na líbánkách, se tedy nenaplnila.

Po krátkém odpočinku jsme vyrazily na pláž, jejíž písek byl opravdu jemný jako moučkový cukr, a poprvé se vykoupaly v Indickém oceánu – nezapomenutelný zážitek. Během následujících dní jsme navštívily Vallée de Mai s fantastickými palmami a několik různých pláží. Z nich se mi nejvíc líbila Anse Georgette. Už samotná cesta přes hotelový areál a golfové hřiště stála za vidění.

Anse Georgette Pláž Anse Lazio je téměř stejně krásná, jen o něco rušnější. Zato je ideální ke koupání. Mimochodem, naše představa o tom, kdy už je pláž „plnější“, se na Seychelách znatelně změnila. U Středozemního moře by stejné množství návštěvníků znamenalo, že je tam „skoro prázdno“. K dopravě po ostrově jsme po celou dobu využívaly levné veřejné autobusy, například při návštěvě Vallée de Mai.

Vallée de Mai Protože se na Seychelách stmívá brzy, přibalily jsme si už doma několik her, a tak jsme večery trávily hraním s našimi spolubydlícími. Sdílení kuchyně se ostatně ukázalo jako naprosto bezproblémové. Poslední večer nám Nora z penzionu připravila velmi chutné jídlo a všechno nám naservírovala přímo v apartmánu.

Také transfer na La Digue proběhl bez problémů a přesně načas. V penzionu Belle des Iles Guest House jsme měly pokoj s balkonem v prvním patře, který byl opravdu kouzelný.

Belle des Iles Kuchyňský kout se nacházel venku na balkonové verandě. Připadaly jsme si jako v domku v korunách stromů a tropická atmosféra byla dokonalá. Hned nás přivítali malí pejsci majitelky, kteří si i v následujících dnech pravidelně chodili pro pohlazení. Samozřejmě jsme nemohly vynechat ani návštěvu pláže všech pláží, Anse Source d'Argent.

Anse Source d'Argent Leží v parku l'Union Estate, kde je nutné zaplatit vstupné, ale během daného dne pak můžete libovolně odcházet a znovu se vracet. Protože přitahuje mnoho návštěvníků, vyrazily jsme tam brzy ráno a poté ještě jednou pozdě odpoledne, abychom zažily západ slunce. Mezitím se spustil tropický déšť, který jsme raději přečkaly na balkonové verandě. Pláž nabízí bezpočet fotografických motivů, ale za prohlídku stojí i samotný park se starým statkem a plantážemi. Navštívily jsme samozřejmě také další pláže, například Grand Anse a Petite Anse, Anse Severe a Anse Patates. Bohužel nám plány opakovaně překazil vydatný tropický déšť, který podle místních obyvatel obvykle netrvá tak dlouho. Snažily jsme se z toho vytěžit maximum a osvojit si seychelskou pohodovou náturu. Rády bychom se vydaly také na túru k Nid d'Aigle, ale tu jsme nakonec musely vynechat.

Naším posledním ostrovem bylo Mahé. Také tento transfer proběhl hladce a díky preventivně užitým lékům proti nevolnosti jsme cestu zvládly bez potíží. Na Mahé nás však čekal menší kulturní šok: „spousta“ aut a lidí a také velký, světlý apartmán, který ostře kontrastoval s naším předchozím ubytováním v džungli. Brzy jsme si ale Tropical Hideaway oblíbily. Čekal tam na nás malý uvítací balíček k snídani, pláž Beau Vallon byla nedaleko a apartmán byl navíc vybaven pračkou, takže jsme si mohly vyprat plážové osušky i oblečení. Naše poloha se ukázala jako ideální jak k poznávání hlavního města Victoria, tak k výletům do hor. V době našeho pobytu se v Beau Vallon konala regata, u níž byl doprovodný program nejspíš tím nejdůležitějším. Bylo tam nespočet stánků s jídlem pro každého, stánky s nápoji a hudba. Pozorovat s koktejlem v ruce, jak slunce zapadá do moře – to byla pravá dovolenková atmosféra.

Beau Vallon Čím pozdější však byl večer, tím více lidí přibývalo, až jich na nás bylo příliš. Protože se konečně ustálilo krásné počasí, využily jsme poslední dny dovolené také ke šnorchlování a na Sunset Beach jsme pro něj našly ideální místo.

Poslední den jsme se rozhodly připlatit si, abychom mohly apartmán využívat až do večerního odjezdu. Trochu nás znervóznil jen transfer, který měl toho dne kvůli dopravní zácpě způsobené regatou velké zpoždění. Už jsme seděly v autě majitele apartmánu, který by nás jinak odvezl na letiště, když transfer konečně dorazil. Protože bylo nutné zastavit ještě u dalších ubytování, přijely jsme na letiště opravdu pozdě, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Závěrem mohu říct, že jsem ráda, že jsem si tento sen konečně splnila. Když se dívám na fotografie, připadá mi, jako by to byl sen – jenže tentokrát se stal skutečností.