Pláže tak krásné, že se zdají být neskutečné

Po deseti hodinách letu (2,5 hodiny do Istanbulu a 7,5 hodiny na Mahé) nás už na letišti přivítal nádherný výhled na Indický oceán. To byl ale teprve začátek. Náš hotel ležel přímo u pláže Beau Vallon, jednoho z nejlepších míst na ostrově pro pozorování romantických západů slunce ve všech barvách. Chvíle, kdy se slunce nořilo do oceánu a zbarvovalo celou oblohu, byly dechberoucí.

Západ slunce na Beau Vallon Dlouhá pláž si nás získala i přes den, stejně jako nespočet malých krabů. Slunečníky zde nejsou potřeba, protože palmy a další stromy poskytují přímo u moře dostatek stínu. To vyhovuje také mnoha ptákům a velkým kaloňům, které lze dobře pozorovat z pláže zejména za soumraku. Možná je to i tím, že pláž bývá více navštěvovaná pouze v neděli, ale ani tehdy nepůsobí přeplněně. Pocit masového turismu tady rozhodně nezažijete. Večer se podél promenády otevírají stánky s pouličním občerstvením. Místní zde každý večer připravují vše, po čem kreolské srdce touží, především čerstvé ryby. Jídlo je nejen chutné, ale s cenami mezi 4–6 eury také levné.

Victoria: Nejmenší hlavní město na světě Na Mahé funguje dobrá autobusová doprava. Jedna jízda stojí v přepočtu 50 centů. Za deštivého dne – ano, i takové jsou v ráji, vždyť právě díky dešti jsou ostrovy tak krásně zelené – se vyplatí navštívit hlavní město, které patří k nejmenším na světě. Městečko lze rychle projít pěšky. Především návštěvu tržnice byste si neměli nechat ujít. Kromě ovoce, zeleniny a čerstvých ryb tam najdete také pěkné suvenýry. Hindu Temple - Arul Mihu Navasakthi Vinayagar je jedním ze symbolů města, stejně jako Clock Tower připomínající londýnský Big Ben.

Želvy Patří k největším lákadlům Seychel a místní obyvatelé je uctívají: obří želvy aldaberské. Dožívají se až 150 let. Seychelané vědí proč: „Želva se pohybuje pomalu a je líná. Proto se dožívá tak vysokého věku.“ To je moudrost, kterou bychom si jako návštěvníci měli odvézt domů. Zatímco u nás bývá domácím mazlíčkem pes, u místních tuto roli často zastává želva, protože mnoho Seychelanů je chová doma. Samozřejmě žijí ve venkovních výbězích a mají stále hlad. Velké želvy můžete spatřit po celých Seychelách a tito býložravci se vždy těší na čerstvé ovoce. Nejraději mají karambolu.

Obří želva seychelská

Carana Beach Hotel Jednoho rána jsme se vydaly na pláž Carana Beach na severu Mahé, vzdálenou asi dvacet minut. Moře je tam o něco bouřlivější, takže koupání není možné. Krátce se osvěžit však dá. Nejlepší na této pláži je, že stále patří k méně známým místům. Turisté sem zavítají jen zřídka, přestože přímo u pláže stojí malý hotel. Rádi se tam koupou i místní. Pod jednou z palem jsme s Danielou nezůstaly dlouho samy. Seznámily jsme se se třemi Seychelany, kteří nám vyprávěli o svém životě v ráji a ohromili nás svou pohostinností. Měly jsme štěstí, že nám na pláž přinesli žraločí maso, barakudu, rýži a dvě vychlazená piva. Náš pokus jídlo zaplatit nevyšel.

Abychom ze Seychel poznaly ještě více, předem jsme si rezervovaly výlet po ostrovech. Trajektem jsme nejprve zamířily na Praslin a odtud pokračovaly na La Digue. Na pláži Anse Source d'Argent jsme zpočátku nemohly uvěřit, že je tato scenérie skutečná. Žulové skály, palmy a moře, které se zdálo ještě tyrkysovější než obvykle, působily jako z jiného světa. Trochu rušili jen procházející turisté hledající další místo na fotografii pro své sociální sítě.

Z La Digue jsme se trajektem vrátily na Praslin. Tam jsme se vydaly do pralesa po stopách Coco de Mer, největšího semene na světě. Vallée de Mai s nesčetnými druhy palem je skutečně působivé. Na závěr dne jsme se mohly vykoupat na pláži Anse Lazio, která zaujme především svou rozlehlostí.

Po osmi dnech dovolené jsme bohužel musely ráj opustit. Vzpomínky na snové seychelské pláže nás ale v zimě určitě zahřejí.