3 ostrovy + 3 týdny + 3 osoby = 1 splněný sen

Pokud jste stejně jako my – Bernd, Anja a náš syn Tom (5 let) – vším možným, jen ne milovníky dovolené ve stylu pláž–bazén–hotelový bufet, a spíše vyhledáváte dobrodružství, Seychely Vám zpočátku nejspíš nebudou připadat jako destinace, kterou musíte navštívit. ALE jakmile se na toto kouzelné souostroví v Indickém oceánu podíváte trochu podrobněji, rychle zjistíte, že nabízí mnohem víc než tyrkysové moře, pláže s jemným bílým pískem a palmy!

O to víc jsme se těšili, když jsme si mimo jiné s pomocí obsáhlých a podrobných informací na seyvillas.com naplánovali 3týdenní cestu po ostrovech se stylovým ubytováním.

Naše cesta začala nočním letem z Frankfurtu přes Abú Zabí do Victoria/Mahé. Po příletu na nejmenší mezinárodní letiště, jaké jsem dosud poznal, jsme měli trochu času vychutnat si první cappuccino a zvyknout si na tropické klima s pro nás mimořádně vysokou vlhkostí vzduchu. Přiznávám, cesta je dlouhá a únavná. Právě proto bychom všem, kdo hned pokračují dál, rozhodně doporučili využít, pokud je to možné, malé letadlo Air Seychelles na Praslin. Na druhý největší ostrov souostroví se dostanete přibližně za 15 minut (namísto alternativní 2hodinové plavby trajektem, která může být kvůli poměrně velkým vlnám trochu neklidná).

Někdo si to možná dokonce užije: maximálně 10 cestujících, volný výhled do otevřeného kokpitu, kde se ještě muselo létat „postaru“ – nožní pedály, analogové přístroje, páky… Bylo tam šíleně hlučno a těsno a pro člověka se strachem z létání, jako jsem já, to bylo první dobrodružství hned během příjezdu. Stejně jako na každé jiné cestě je pro nás i na Seychelách pronájem auta „povinností“. Koneckonců chceme poznat také zemi a místní obyvatele. Je jasné, že jízda vlevo zpočátku vyžaduje značné soustředění, zejména proto, že krajnice skutečně, jak se všude píše, náhle a většinou bez jakéhokoli označení prudce klesají.

Na některých místech je to určitě metr nebo více – rozhodně nic dobrého pro auto ANI jeho posádku. Mimo Victoria však jezdí tak málo aut a většina z nich tak klidně (s výjimkou autobusů), že to vlastně vůbec nepředstavuje problém.

Naším ubytováním na Praslin bylo Cote d'Or Footprints u pláže Anse Volbert (Cote d'Or). Jde o poměrně nový, malý areál s několika apartmány s vlastním stravováním ve stylu bungalovů, který leží přímo u nádherné dlouhé pláže s bílým pískem a má dokonce i vlastní menší bazén. Vše je velmi udržované, příjemně vedené a rozhodně můžeme pobyt doporučit, protože za přiměřenou cenu získáte špičkové služby (mimo jiné bezplatné zapůjčení kajaků). Menší supermarkety, restaurace a bistra s jídlem s sebou i různí poskytovatelé služeb (výlety lodí, potápěčské centrum) jsou v pěší vzdálenosti. Naší oblíbenou restaurací byla Da Luca (pravá italská restaurace včetně zmrzlinárny).

Côte d´Or Footprints přímo na pláži Jedním z vrcholů pobytu byl pro našeho syna vedle pláže také bazén – brzy ráno v něm totiž bylo možné najít (a rodiny s dětmi jsou i na dovolené VŽDY vzhůru brzy ráno ????) spoustu červených, rozhodně NE malých krabů, kteří sem nejspíš v noci „zabloudili“, přilákáni večerním osvětlením.

Rozhodně můžeme doporučit výlet lodí na želví ostrov Curieuse (s Davidem a týmem ze Surfari Tours jsme se cítili velmi dobře), který se obvykle spojuje se zastávkou na šnorchlování u St. Pierre. Tento ikonický ostrůvek je pro mnohé ztělesněním Seychel, a proto se často objevuje na propagačních materiálech.

Obří suchozemské želvy jsou naprosto fascinující a možnost skutečného kontaktu, například při krmení nebo hlazení po krku, představuje skvělý zážitek i pro děti. Po krátké procházce přes ostrov nám při grilování připravili velmi chutné jídlo v přátelské atmosféře. Závěr dne pak patřil šnorchlování u St. Pierre, který leží jako pirátský ostrov přibližně 1,6 km od pobřeží Côte d`Or. Na malé lodi, s níž poměrně neklidné moře houpe sem a tam a zase zpátky (takže šnorchlování bohužel nebylo vhodné pro 5leté dítě), si můžete vymýšlet úžasné příběhy.

Praslin samozřejmě nabízí kromě naší „domovské pláže“ ještě řadu dalších snových pláží. K našim favoritům proto patřily Anse Volbert (Cote d'Or), Anse Lazio (jako ze snu!) a samozřejmě také Anse Georgette (ta byla bohužel navzdory poměrně proměnlivému počasí docela hojně navštěvovaná). Na poslední jmenovanou je nutné se několik dní předem přihlásit v resortu Constance Lemuria, protože pro návštěvníky, kteří zde nejsou ubytovaní, je vyhrazena pouze omezená kapacita.

Anse Lazio, Praslin Návštěvu proslulého Vallée de Mai ani údajně neméně působivého parku Fond Ferdinand jsme bohužel kvůli místy špatnému počasí už nestihli.

Po 6 dnech, prvních zhruba 100 štípancích od komárů a písečných mušek, setkání s žahavou medúzou, spoooustě teplé mořské vody, dešti, slunci a vlnách jsme pokračovali trajektem na La Digue.

---

Při zpětném pohledu to byl vrchol naší cesty! Tady zkrátka všechno dokonale zapadlo do sebe a předčilo to naše očekávání, pokud jsme vůbec nějaká měli. Ubytování, jízdní kola, krajina, pláže, jídlo, potápění, počasí, fotografické motivy (Bernd je fotograf)…

Přestože je La Digue vzdálený jen krátkou plavbu trajektem, od samého začátku na nás působil úplně jinak, tak nějak „karibštěji“, poklidněji, zeleněji a důvěrněji. Vřele můžeme doporučit vily a apartmány Domaine Les Rochers uprostřed nádherně udržované tropické zahrady, kde hostitelé Paula a Costas sami žijí se svými dvěma dětmi a psy. Atmosféra, srdečnost a služby jsou skutečně jedinečné! Okamžitě jsme se cítili vítaní a opravdu příjemně.

Zahrada v Domaine les Rochers Tento malý ráj leží v postranní uličce ve čtvrti La Passe, a je tak blízko centra i pláže – zvlášť pokud si na dobu pobytu pronajmete jízdní kolo, což je na La Digue vlastně téměř povinnost. Díky němu budete nezávislí a flexibilní. I tentokrát jsme měli štěstí: kola, která nám zajistil Costas, byla skvělá a náš syn dokonce dostal úplně nové dětské horské kolo! Poprvé s přehazovačkou – byl na něj tak hrdý!

Na kolech jsme tak byli cobydup u našeho oblíbeného bistra Mi Mums (kam chodí jíst i místní, což je vždy dobré znamení), v přístavu, na některé z krásných pláží nebo v parku Union Estate, odkud se dostanete k mnohokrát fotografovaným plážím v okolí Anse Source d'Argent.

Anse Source d’Argent z výšky Za návštěvu stojí také malá přírodní rezervace Veuve Reserve (od letošního léta už bohužel není vstup zdarma). Fotografové jako Bernd zde mohou pátrat po vzácném seychelském lejskovci, zatímco Tom a já jsme začali soutěžit, kdo objeví nejvíce skutečně obrovských, ale neškodných mnohonožek.

I s dítětem jsme bez problémů zvládli půldenní výlet na Anse Cocos na východě ostrova. Díky již zmíněné přehazovačce na novém dětském horském kole (a naštěstí i na kolech pro dospělé) byla cesta zelenou krajinou připomínající džungli, která neustále stoupala a klesala, sice poměrně náročná (nezapomeňte, že opravdu vysoká vlhkost vzduchu přesahující 80 % vše většinou ještě ztěžuje), ale zvládnutelná.

„A odměnou nám samozřejmě znovu a znovu byla pohádková příroda, milí lidé a spousta čerstvého ovoce, většinou v podobě smoothie, které se prodávalo podél cesty. Grand Anse a Petite Anse nás skvěle naladily: písečné pláže lemované skalami a tyrkysové vlny valící se ke břehu. Když se odtud ve vhodné obuvi vydáte ještě o něco dál houštím a po úzké pěšině překonáte další kopec, přivítá vás o něco menší, ale neméně snová zátoka. Na jejím konci se vytváří kouzelné přírodní jezírko, které jsme pozdě odpoledne měli jen sami pro sebe!

Přírodní jezírko na Anse Cocos Čistá teplá voda, která se mělce převaluje mezi působivými skalami, nám tu umožnila při šnorchlování spatřit spoustu pestrobarevných ryb, a dokonce i malého útesového žraloka. Podmořský svět tohoto místa nás i našeho syna naprosto uchvátil a naštěstí se postaral o velmi živé a příjemně rozptylující rozhovory po celou zpáteční cestu pěšky i na kole.

Večer jsme se občas nenápadně vypravili na Anse La Réunion, abychom pozorovali západ slunce a ryby. „Nenápadně“ proto, že tato krásná pláž leží přímo před drahým hotelem La Digue Island Lodge. Jelikož by však podle zákona měly být všechny pláže přístupné veřejnosti, ve skutečnosti to nebyl žádný problém. A dát si tam po pěkném západu slunce koktejl také nebylo na škodu – oboustranně výhodná situace…

Anse La Réunion brzy ráno Seychely samozřejmě nemůžete navštívit, aniž byste se potápěli! Pětileté děti jsou na to, k velké nelibosti našeho potomka, ještě příliš malé. ALE na La Digue působí provozovatelé, kteří kromě potápěčů někdy na svůj velký katamarán berou také doprovodné pasažéry, a to zdarma! Trek Divers můžeme jednoznačně doporučit – alespoň podle Bernda, který jako potápěč dokáže posoudit i péči pod vodou. Hurá! Mohli jsme tedy doprovodit tatínka a další potápěče a strávit skvělý den na parádní lodi, která se před La Digue a dalšími ostrůvky opravdu divoce houpala. Navzdory vysokým vlnám jsme si za slunečného počasí atmosféru na lodi moc užili, a dokonce jsme z paluby zahlédli mořské želvy! (Pokud je potřebujete, vezměte si s sebou léky proti nevolnosti a užijte je předem!)

Loučení s La Digue pro nás bylo opravdu těžké. Navíc tehdy panovalo fantastické počasí, ostrov se nám ještě jednou ukázal v úžasné paletě barev, moře zářilo a pláž se třpytila, takže se okamžitě dostavil lehký smutek!

Přístav na La Digue

Naštěstí jsme ještě necestovali domů, protože nás čekal poslední týden na hlavním ostrově Mahé. Při plánování dovolené jsem si jako pomyslné „velké finále“ přála ještě trochu více exkluzivity. Upřímně řečeno jsem ji však zažívala už na předchozích dvou ostrovech, takže ten skvělý, obrovský hotelový resort vlastně téměř nebyl potřeba. Přesto jsme si pobyt v Constance Ephelia Seychelles samozřejmě moc užili: výborné jídlo, několik bazénů, dvě skutečně všestranné zátoky s jemným bílým pískem, který se pozvolna svažoval do tyrkysového moře, šlapadla, útes kousek od pobřeží…

Severní pláž resortu Constance Ephelia Resort leží poměrně stranou na severozápadě ostrova, takže pokud jej chcete někdy opustit, je důležité mít pronajaté auto. Navzdory odlehlosti, nebo možná právě díky ní, je poloha v přírodní rezervaci s lagunou jako ze sna.

Baie Ternay Pro Toma, který cestoval jako jediné dítě s rodiči, byl bezpochyby velkým zážitkem dětský klub. Navzdory jazykovým rozdílům si velmi užíval čas s ostatními dětmi a zábavu v podobě nejrůznějších organizovaných aktivit. Děti hrály tenis, uspořádaly pirátskou párty, zdobily trička… Všechno bylo připravené s velkou péčí, a protože jsme přijeli téměř úplně mimo prázdninovou sezonu, měl díky několika málo dalším dětem prakticky individuální péči. Někdy nás proto stálo docela dost přesvědčování, abychom ho nadchli pro rodinné odpoledne u bazénu nebo u moře.

Bernd si na Mahé dokončil potápěčskou certifikaci AOWD, kterou začal na La Digue. Předání mezi oběma potápěčskými centry proběhlo bez problémů. Na jihu Mahé šlo o Dive Resort Seychelles u resortu Kempinski. Celkově se mu potápění u La Digue líbilo více, mimo jiné díky skvělému katamaránu a pohodlí, které nabízel. Podmořský svět u obou ostrovů byl fascinující, i když ho množství odumřelých korálů dost vyděsilo a zarmoutilo.

Aby pronajaté auto nesloužilo jen k transferům a cestám za potápěním, navštívil Bernd sám také několik pláží na jihu ostrova: Anse Royale a Anse Forbans na východním pobřeží a také krásnou Baie Lazare. Navíc ho zřejmě začal svrbět „fotografický prst“. Pokud mám věřit jeho nadšenému vyprávění, my, kteří jsme zůstali v hotelu, jsme asi o něco přišli: liduprázdné bílé pláže, tyrkysové moře a nakloněné palmy – zkrátka ráj nejen pro fotografy!

Celkově musím přiznat, že jsme Mahé tentokrát ještě nepoznali tak, jak by si zasloužilo. Většinu času jsme využívali pohodlí hotelového areálu a největší ostrov jsme vlastně prozkoumali až příliš málo. ALE: Máme tak skvělý důvod se sem znovu vrátit! Při odletu jsme proto vědomě řekli: NA SHLEDANOU, Seychely! – Příště však bez drahého resortu, jen v pěkných, nových apartmánech s vlastním stravováním nebo příjemných penzionech, kde budeme v kontaktu s místními hostiteli.

Více fotografií si můžete prohlédnout na Berndových webových stránkách www.magicmoments.eu.“