Dámská dovolená na Seychelách
Před cestou:Tým Seyvillas.com nám předem srozumitelně shrnul všechny důležité informace, takže jsme vše stihli včas vyřídit. Žádost o povolení ke vstupu do země byla velmi rychlá a e-mailem nám dorazilo za výrazně méně než 9 hodin.
Organizace a transfery:
Organizace dovolené byla vynikající. Všechny transfery, ať už letecky, po vodě, nebo po souši, fungovaly bezchybně. Vždy nás vyzvedli včas. Místní delegátky nás předem kontaktovaly přes WhatsApp, a když jsme měli nějaké otázky, odpověděly nám také velmi rychle.
Ubytování
22. 7. – 30. 7., 8 nocí v Beach Villa Guesthouse na Praslinu. Majitelka nás velmi srdečně přivítala malými vlhkými ručníčky na osvěžení a lahodným uvítacím nápojem. Pokoj byl velmi čistý, prostorný, klimatizovaný a nabízel nádherný výhled na moře. Pláž je i přes výskyt mořské trávy moc pěkná a nebývá přeplněná. Navíc jsme zde mohli pozorovat spoustu malých rejnoků.
30. 7. – 5. 8., 6 nocí v Pension Michel na La Digue. Pokoj byl velmi čistý a postel byla hezky ozdobená zvířátky vytvořenými z ručníků a květinami. Areál neleží přímo u pláže, ale je velmi pěkně řešený. Zahrada je pečlivě udržovaná. Večer můžete pozorovat spoustu kaloňů, kteří dovádějí na chlebovníku. Menší lounge vybízí k odpočinku a každý pokoj má vlastní terasu. V den odjezdu jsme si zde mohli uschovat kufry a před cestou se ještě jednou osprchovat. Personál v obou hotelech byl velmi milý a ochotný. Dostali jsme užitečné tipy, díky nimž jsme si mohli své dny skvěle naplánovat a užít.
Stravování
Snídaně v obou hotelech byly vždy velmi chutné. Každé ráno dostal každý z nás talíř ovoce a mohli jsme si vybrat z různých úprav vajec. K tomu se podával toast a džem. První večer na Praslinu jsme využili nabídku naší hostitelky a nechali si v Beach Villa Guesthouse připravit večeři. Dostali jsme neuvěřitelně chutnou rybu s rýží, kreolskou omáčkou a salátem. Ceny odpovídaly běžným cenám v restauracích na ostrově. Poslední večer na La Digue jsme v Pension Michel rovněž využili nabídku večeře v místní restauraci. Také zde vše s péčí sami uvařili a připravili. Cenově se toto menu pohybovalo v ostrovním průměru. V ostatní dny jsme večer buď využili některou z různých nabídek jídel s sebou, nebo jsme zašli do restaurace. V podnicích s jídlem s sebou je třeba počítat průměrně se 7–15 € za porci, v restauraci pak s 15–25 € za porci.
Pláže, výlety a pěší túry
PraslinNa Praslinu jsme samozřejmě navštívili národní park Vallée de Mai. Protože se nedaleko hotelu nachází veřejná autobusová zastávka, zvolili jsme jako dopravní prostředek autobus. Každá jízda je malé dobrodružství. Po nepříliš široké silnici jsme stoupali vzhůru jednou zatáčkou za druhou. Cesta netrvá příliš dlouho a každá jízda stojí 12 SCR za osobu, které je nutné při nástupu zaplatit v hotovosti nebo kartou. V národním parku jsme se rozhodli pro prohlídku s průvodcem. Trvá 1–1,5 hodiny, je velmi zajímavá a příjemně ubíhá. Dozvíte se při ní mnoho o místní flóře, fauně i historii parku. Celkem jsme za 2 osoby zaplatili 1 050 SCR (vstupné, prohlídka a spropitné pro průvodce). Je důležité vzít si dostatek vody a doporučujeme uzavřenou obuv. V neděli jezdí autobusy poměrně zřídka, ale taxíky tudy projíždějí pravidelně.
Podnikli jsme túru po stezce Salazie a po Pasquiere Track napříč ostrovem. Trasa Salazie směrem k Anse Volbert (Cote d'Or) byla velmi zarostlá, takže nezbývalo než „zavřít oči a vyrazit džunglí“. Pevná obuv a spousta vody jsou nezbytností. První část je velmi strmá, poté je sice stoupání mírnější, ale terén je obtížnější. Cesta dolů vede lesem a je výrazně snazší. Námaha se nám však vyplatila. Cestou se otevírají úžasné výhledy na moře, okolní ostrovy a překrásnou vegetaci. Když jsme v poledne dorazili k Anse Volbert (Cote d'Or), vypadalo to tam jako z pohlednice – #nofilterneeded
Pasquier Track je místy trochu zarostlá, ale s naší túrou po Salazie Track se to nedalo srovnat. Protože předchozí den poměrně často pršelo, kameny trochu klouzaly, ale nebylo to nic nebezpečného. Po výstupu nahoru se před námi otevřel snový výhled. Když jsme dole dorazili k hlavní silnici, stáli jsme přímo před Anse Pasquiere.
Další túra, kterou můžeme doporučit, vede k Anse Lazio. Vyrazili jsme od úpatí Mount Plasir. Stoupání je krátce velmi prudké, poté cesta vede přes návrší kolem Terrasse de Lazio a strmě klesá k osamocenému domu. Nenechte se zmást – nenápadná stezka pokračuje vpravo kolem domu dolů lesem. Odtud už to není daleko a brzy spatříte první velké skály a moře. Anse Lazio tvoří několik menších zátok oddělených velkými balvany, přes které lze přelézt. Snadno si zde najdete příjemné místo a plážový den se vším, po čem srdce touží, může začít. Odpoledne jsme si dopřáli čerstvý kokosový ořech za 50 SCR za kus. Později odpoledne jsme se vrátili autobusem. K zastávce jsme došli pěšky přes parkoviště. Cesta trvá přibližně 15–20 minut a zahrnuje další prudké stoupání.
Povinnou zastávkou je Anse Georgette. Protože se turistická stezka mezi Anse Lazio a Anse Georgette už několik let neudržuje, bylo nám doporučeno, abychom se po ní nevydávali. Majitelka hotelu nám místo toho nabídla, že tam zavolá a nechá nás zapsat na seznam návštěvníků. S 3denním předstihem to nebyl žádný problém. U vstupu nás seznámili s pravidly, vysvětlili nám cestu k pláži a museli jsme podepsat prohlášení. Poté jsme mohli vstoupit do areálu. Cesta je dobře značená a asi po 20 minutách dorazíte k pohlednicové pláži Praslinu. Je to malá zátoka s velkými působivými skalami, bílým pískem a světle modrou vodou.
Náš jednoznačně nejlepší zážitek na Praslinu. V našem hotelu jsme se přihlásili na výlet na ostrovy Curieuse a St Pierre v Curieuse Marine National Park. Přihlásit se však mohou i hosté jiných hotelů. Výlet stojí 100 € za osobu a rozhodně za ty peníze stojí. Ráno krátce po 9. hodině jsme vyrazili lodí směrem ke Curieuse, želvímu ostrovu. Je to jedinečný zážitek, který byste si neměli nechat ujít. Prošli jsme ostrov pěšky a na jeho opačném konci už na nás čekala posádka s pečlivě připraveným grilováním. Jídlo bylo neuvěřitelně chutné a stůl velmi pěkně prostřený. Zatímco se pak posádka postarala o nádobí, mohli jsme si užívat pláž a krmit želvy. Asi po hodině jsme pokračovali dál. Při zpáteční cestě nás čekala ještě zastávka na šnorchlování. Byl to ve všech ohledech skvělý výlet a výjimečný den, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.
La Digue:
Samozřejmě jsme hodně chodili pěšky také na La Digue. Nevyužili jsme nejoblíbenější dopravní prostředek, jízdní kolo, a rozhodli jsme se absolvovat všechny trasy pěšky. Navštívili jsme Anse Banane, Grand Anse, Petite Anse & Anse Cocos a Anse Caïman. Pláže jsou velmi krásné, ale v tomto ročním období nejsou vhodné ke koupání.
Výšlap na Nid d'Aigle (Orlí hnízdo) – vrchol nejvyšší hory na La Digue byl naším jasným cílem předposledního dne. Převýšení 333 m pro nás z podhůří Alp nepředstavovalo žádný problém. Přesto by se trasa neměla podceňovat, protože toto převýšení je nutné zdolat na pouhých 2,4 km, a navíc za vysoké vlhkosti vzduchu. Až k restauraci Belle Vue vede vzhůru betonová cesta. Stoupání se dá dobře zvládnout. Poté cesta končí a mění se v lesní pěšinu s nespočtem různě vysokých schodů. V určitém místě už schody mizí a pokračuje jen strmá stezka přes písčitou lesní půdu a žulové skály. Také zde je naprostou nutností voda, pevná obuv a jistý krok.
Naším největším zážitkem na La Digue byla túra k Anse Marron – zde je dobré řídit se doporučeními cestovatelských portálů a vydat se na cestu pouze s průvodcem. Bezpečně tak dorazíte do cíle a dozvíte se mnoho zajímavého o flóře, fauně i historii ostrova. Rozhodně si s sebou vezměte dostatek pitné vody, plavky, boty do vody a pevnou obuv (my jsme měli tenisky a skvěle se osvědčily). Trasa vede podél pláží, lesem a přes skály. Náš průvodce byl velmi pozorný a v případě potřeby nám pomáhal při šplhání. Cestou nám vyprávěl o zvířatech, ovoci, ořeších, stromech a skalních útvarech, které jsme míjeli. Anse Marron je pláž u „přírodního bazénu“. Jako svačinu jsme dostali ovoce v ručně pleteném košíku. Výlet stojí 45 € na osobu a rozhodně byste si ho neměli nechat ujít. Zúčastnit se mohou také děti.
Závěr
Vrátíme se! Pro dovolenou spojenou s poznáváním ostrovů a odpočinkem na pláži bylo toto roční období ideální. Teploty byly příjemně teplé, ale ne panovalo vedro. Pěšky jsme ušli přes 200 km, díky čemuž jsme mohli ostrovy poznat zblízka a objevit jejich jedinečnou flóru a faunu. Také místní obyvatelé jsou velmi milí a ochotní. Naše příští dovolená na Seychelách se však uskuteční na jaře, protože v tomto období jsou údajně mnohem lepší podmínky pro poznávání podmořského světa. Plánování cesty přes SeyVillas můžeme jednoznačně doporučit. Hotely odpovídají popisům a vše proběhlo skvěle.
