La Digue: Malý únik do ráje
Příjezd
Protože jsme měli jen velmi málo dní dovolené, rozhodli jsme se strávit je všechny na ostrově, který nejlépe odpovídal naší představě o dovolené. La Digue naše očekávání splnil dokonale: bujná příroda, spousta míst k objevování, příjemné rozměry a žádný masový turismus. Navíc i přes období dešťů zůstalo po celou dobu pobytu slunečno.
Letenky jsme si rezervovali sami u Emirates a penzion vybrali na stránkách SeyVillas, které nám zajistily také asistenci na místě a veškeré transfery prostřednictvím místní agentury.
Do Victorie jsme dorazili v 7 hodin ráno, bledí a vyčerpaní. Jen pár minut po příjezdu do půvabného Pension Michel jsme se však pěšky vydali do klidných vod u Anse La Réunion, vzdálené necelých 200 m od penzionu.
Cestou zpět jsme se zastavili v obchodě pro něco malého k zakousnutí a místní pivo, které jsme pak popíjeli s nohama nahoře na verandě našeho pokoje. Brzy nastal čas večeře: každý večer jsme dostali skvěle vyvážené typicky kreolské menu zahrnující předkrm, rýži, maso, rybu, přílohy i dezert.
Po večeři jsme se prošli do La Passe, kde jsme se posadili na molo a nechali se fascinovat rybami prohánějícími se ve vlnách silného proudu. Tehdy jsme si uvědomili, jak jsme vlastně unavení. Usínali jsme obklopeni záplavou polštářů, plumérií a ibišků.
První den
Následující ráno jsme si půjčili kola a vyrazili ke slavné Anse Source d'Argent, vzdálené 750 m od penzionu. U vstupu do parku jsme zaplatili vstupné 100 SCR a vydali se po stezce. Před očima se nám rozehrály barvy, které nás pak provázely po celý pobyt: bílý písek, modré moře, zářivě zelená vegetace a šedé žulové skály.
Našli jsme si zákoutí pláže obklopené skalami, které jsme měli celé pro sebe, a vydali se objevovat krásy podmořského světa. Nebyl to sice Velký bariérový útes, ale pestrobarevné ryby a znepokojivě vyhlížející rejnok, který proplul těsně kolem nás, nám bohatě stačili. Oběd jsme vynechali, stánek nabízel vynikající ovocné šťávy a blíže neurčitelné koktejly. Vydali jsme se ještě o něco jižněji, ale vysoký útes nás přiměl vrátit se. Nasedli jsme tedy na kola a rozhodli se vyšlapat k baru Bellevue, který leží přibližně 300 m n. m. Asi není třeba dodávat, že některé mimořádně prudké úseky jsme museli zdolat pěšky, obrovskou námahu nám však vynahradil nádherný výhled shora. Stačili jsme si dát něco k pití a pak jsme se řítili dolů závratnou rychlostí – ovšem až poté, co jsme zkontrolovali stav brzd – směrem k La Réunion a La Passe. Za přístavem jsme právě včas dorazili na západ slunce u Anse Severe.
Druhý den
Ostrov není delší než 5 km a širší než 3 km a my jsme toho během těch několika málo dní chtěli vidět co nejvíce. Zamířili jsme proto na druhou stranu ostrova. V přístavu jsme si na odpoledne rezervovali výlet lodí k nedalekým ostrovům Coco a Félicité a pokračovali směrem k Anse Severe a nejsevernějšímu cípu ostrova, který jsme objeli. Dl ážděná cesta vedla podél moře a od Anse Patates jsme po ní pokračovali až do místa, kde končila.
Odtud se dalo pokračovat pěšky, ale rozhodli jsme se zůstat na rozlehlé Anse Banane, ve stínu obrovského stromu a poblíž stánku s důmyslně umístěnými barovými židlemi obrácenými k moři. Do přístavu jsme dorazili s předstihem, ale protože jsme byli jedinými cestujícími na lodi, vypluli jsme rovnou směrem k ostrovu Coco:
Na ostrově Félicitè nás přivítalo nové hotelové „monstrum“ ve výstavbě. S trochou námahy jsme se dostali na bílý písek a zůstali tam obdivovat stopy po želvách. Západ slunce jsme sledovali od stolů postavených přímo na písku v baru Fish Trap nedaleko přístavu.
Třetí den
Zbývalo nám prozkoumat jihovýchodní část ostrova. Stačilo překonat kopec a ocitli jsme se na Grand Anse, v obrovské zářivě bílé zátoce lemované bujnými kopci. Pěšky jsme pokračovali k Petite Anse a poté k našemu cíli, Anse Cocos. Byla okouzlující, malá a odlehlá a téměř nikoho jsme tam nepotkali. Mnoho lidí totiž odradí nejméně 30minutová cesta po stezce, kterou velmi dobře značí malé dřevěné ručičky.
Tuto úžasnou scenérii doplnil rajský pták s dlouhým bílým ocasem. Cestou zpět jsme se zastavili u vysokých oceánských vln na Grand Anse, jediném místě na ostrově, kde jsme zahlédli několik surfovacích prken.
Odjezd
Právě jsme si začínali zvykat, ale už nastal čas odjet. Dopoledne i začátek odpoledne jsme strávili u Anse La Réunion. Příliv sice nebyl vysoký, ale pod hladinou jsme spatřili želvy, rejnoky a zvláštní ryby ukryté za opuštěnými kotvami. Na letiště ve Victorii jsme dorazili s velkým předstihem před odletem, a tak jsme nechali kufry na policejní stanici a taxíkem se vydali do Eden Island Marina, malého přístavu s luxusními apartmány a jachtami, který připomínal Costa Smeralda. Velmi pěkné místo, dobré restaurace a překrásný západ slunce. Pak už jsme byli připraveni odletět do Dubaje, kde jsme strávili noc toulkami po městě, a odtud pokračovali do Malpensy.
Byly to dokonalé dny. Děkujeme, Seychely, děkujeme, SeyVillas!
