Příjezd do ráje

Když jsem 22. 12. ráno přistál na Mahé, skutečně trochu pršelo, ale bylo teplo. Odbavení na letišti trvalo asi půl hodiny. U východu už na mě čekal tým Creole Travel Service, který na Seychelách zajišťoval objednané transfery. Řidič mi ukázal autobus, do kterého jsem měl nastoupit, a také místo, kde jsem si ještě mohl rychle vybrat peníze. Zatím všechno fungovalo skvěle.

Cesta autobusem k přístavišti ve Victoria trvala asi půl hodiny. U přístaviště jsem zamířil k týmu Creole, který mi předal lístek na trajekt a rovnou se postaral i o moje zavazadlo. Všichni byli velmi ochotní, když jsem hned nevěděl, kam mám jít. Do odjezdu trajektu mi zbývalo ještě trochu času, a tak jsem se nejprve nasnídal v nedaleké restauraci. Měl jsem míchaná vejce a kávu za přibližně 140 SR, tedy asi 10 €. Je dobré vědět, že na Seychelách téměř všude dostanete instantní kávu.

Plavba trajektem na Praslin trvala přibližně hodinu. Mezitím se mraky protrhaly a vysvitlo slunce. Tomu říkám skvělý začátek dovolené. Po příjezdu na Praslin jsem znovu zamířil k týmu Creole, kde mi ukázali autobus, kterým jsem měl pokračovat k apartmánu. Dostal jsem také informace o zpáteční cestě na Mahé a lístek s upozorněním, že mě večer navštíví pracovnice společnosti Creole, aby zkontrolovala, zda je vše v pořádku. Popravdě mi to příliš nevyhovovalo, protože jsem byl k smrti unavený. Přesto bylo všechno výborně zorganizované.

Už bylo krásně teplo a ostrov se mi hned zalíbil. Cesta trvala asi 10 minut. Bydlel jsem v Aquario Villa. Nachází se nad Anse Volbert, přímo u silnice. Po příjezdu mě u malé recepce přivítala jedna paní. Jiná mi přinesla čerstvě vymačkaný ovocný koktejl – další milý zážitek. Můj apartmán byl obrovský. Měl jsem ložnici s koupelnou a obývací pokoj s jídelní částí a vlastní lednicí, o kterou bych se jinak musel dělit s hosty z vedlejšího pokoje. Naštěstí tam ale nikdo nebyl. K apartmánu patřila také pěkná terasa s lehátky, posezením a sušákem na prádlo – perfektní!

Můj pokoj vypadal jako novomanželské apartmá. Ručníky byly složené do tvaru labutí a posypané květy. Hmm, že by nevěděli, že cestuji sám? Ale co, vypadalo to skvěle! Nejdřív jsem popadl plavky a seběhl na pláž. Netrvalo to ani minutu a měl jsem úžasnou pláž téměř jen pro sebe.

Horní část pláže Anse Volbert – nádhera. Labutě v mém „svatebním apartmá“ Moje terasa v Acquario Guesthouse Pokoj v Acquario Guesthouse U břehu mě přivítali dva malí trnuchovití rejnoci, kteří se částečně zahrabali do písku. Páni. Okamžitě jsem vlezl do vody a byl nadšený. Byla nádherně teplá a to dechberoucí panorama! Neuvěřitelné. Takhle asi vypadá ráj. Zbytek odpoledne jsem proto strávil právě tady. Trochu jsem si odpočinul na lehátku přímo u pláže a pod palmami si vychutnával tento jedinečný výhled.

Výhled na Anse Volbert O něco později jsem jižněji objevil Café des Art. Dopřál jsem si tam kávu za 75 SR. Pět eur, ale alespoň byla dobrá. Našel jsem také levnější alternativu k poměrně drahým bufetům za 500 SR. Přímo u supermarketu na dolním konci pláže byl stánek s jídlem s sebou, kde nabízeli několik chutných menu za 75 rupií. To mi bohatě stačilo. V supermarketu jsem si ještě koupil pivo asi za 3 € (32 SR). Večer tedy vyšel levněji, než jsem plánoval. Zase jsem všechno udělal správně. K pití jsem si pořídil také láhev vody, kterou jsem pak během celé dovolené opakovaně doplňoval. Místní voda je velmi kvalitní a vhodná k pití. Neměl jsem ani žádné známky nevolnosti či podobných potíží.

Večer jsem pak nechal v klidu doznít na své terase. Přesně v 19 hodin ale podle plánu dorazila Sabrina ze společnosti Creole Travel Service, aby se zeptala, zda jsem se vším spokojený a jestli bych případně neměl zájem o výlety. Neměl jsem, a tak zase rychle odjela. Potom už jsem byl opravdu velmi unavený a šel spát. Na tomto místě stojí za zmínku dvě věci. Zaprvé tu téměř nejsou komáři ani jiný obtížný hmyz. Zadruhé však i večer projíždí poměrně hodně aut a psi občas rádi štěkají. Pokud dokážete spát se špunty v uších, určitě je využijte, protože trochu rušit může i ventilátor klimatizace.

Následující ráno se v místní restauraci podávala poměrně vydatná snídaně. Tvořilo ji velké množství ovoce, džus, jogurt, toasty s marmeládou a sýrem a také obvyklá instantní káva nebo čaj. Bylo toho naprosto dost. Potom jsem si chtěl trochu zašnorchlovat. Přímo na pláži je potápěčská škola Whitetip. Za 10 € a ostrovní poplatek 200 SR se s nimi můžete vydat na ostrov St. Pierre. Personál je naprosto profesionální a velmi ochotný. Moje jméno i jména všech ostatních účastníků si zapamatovali hned napoprvé. Jak už bylo mnohokrát zmiňováno, šnorchlování za mnoho nestálo. Téměř všechny korály byly odumřelé. Přesto je tu k vidění spousta ryb, rejnoci a při troše štěstí i několik útesových žraloků. Za tuto cenu jsem ale nemohl nic zkazit. Pohled na žraloka to nakonec bohatě vynahradil. Pokud se zde chcete potápět, budete však zklamaní.

Odpoledne jsem znovu strávil na pláži. Na následující den jsem si naplánoval návštěvu proslulé Anse Lazio, a tak jsem se se šnorchlovací výbavou vydal na sever. Také je dobré zmínit, že na Seychelách nejsou chodníky a silnice na okrajích jednoduše končí, případně za nimi terén prudce klesá. Pokud se tedy někam vydáte pěšky, buďte opatrní a rozhodně si neberte žabky.

Na trase dlouhé přibližně 6–7 km jsem minul také Anse Possession. Ležela rovněž v zátoce, ale pláž nepůsobila příliš lákavě. Asi po 4 km se nachází krásný areál hotelového resortu Raffles. Odtud vede také pěší cesta k Anse Lazio. Od tohoto místa už bylo všechno jako ze snu. U hotelu se rozkládala prvotřídní pláž, kde jsem si nejprve udělal přestávku a trochu si odpočinul. Když jsem viděl, že tu několik hostů šnorchluje, rozhodl jsem se to také vyzkoušet. Co na to říct? Asi 10 m od břehu se nacházel nejlepší útes na celém ostrově. Zachovalý útes s působivou rozmanitostí rybích druhů. Neuvěřitelné. Pláž leží u Anse Boudin a patřila k nejkrásnějším, jaké jsem viděl.

Anse Boudin u resortu Raffles Po tomto zážitku už se mi vlastně ani nechtělo pokračovat k Anse Lazio. Co by mohlo být ještě lepší? A dopadlo to přesně tak, jak jsem čekal. Anse Lazio byla v tomto ročním období všechno, jen ne klidná – moře bylo dost rozbouřené.

Anse Lazio, Praslin Po pouhých 2 minutách jsem se proto otočil a vrátil se na svou vysněnou pláž. Večer jsem si opět dal jídlo ze stánku s sebou, kde jsem už předchozí večer oznámil, že přijdu znovu. Okolí Anse Volbert je skutečně kouzelné, protože ho lemují prázdninové domy, restaurace a hotely. Také večer se tu dá příjemně posedět a naslouchat šumění moře.

Následující ráno jsem se už vracel na Mahé. Přesně podle dohody čekalo před domem velmi pohodlné taxi, které mě odvezlo k přístavišti. Loučení s ostrovem Praslin pro mě bylo opravdu těžké. Tady byl svět ještě v pořádku.

O necelou hodinu později, kolem půl deváté, jsem dorazil zpět na Mahé, kde už na mě čekal Richard, aby mi předal předem rezervované auto z půjčovny. Také tentokrát vše proběhlo bez problémů. Ještě mi připomněl, že se tu jezdí vlevo. Naštěstí bylo 25. 12. a silnice byly úplně prázdné. Lepší příležitost zvyknout si na jízdu vlevo jsem si snad ani nemohl přát. Mým prvním cílem byla nedaleká Beau Vallon, nejznámější pláž na Mahé. Také tady však byly podle předpovědi o něco vyšší vlny. O mnoho víc toho k vidění nebylo, a tak jsem se po krátké zastávce na čerpací stanici vrátil do Victoria, odkud jsem pokračoval ke svému dalšímu apartmánu u Anse Royale. Natankoval jsem za 200 rupií, což na poznávání celého ostrova úplně stačilo. Auta z půjčovny se navíc vracejí s prázdnou nádrží.

Já na pláži Beau Vallon Mahé je ještě kopcovitější než Praslin. Je tu opravdu spousta přírody a jen minimum lidských zásahů. To bylo skvělé. Řízení auta je tu ale skutečně umění. Rozhodně je potřeba neustále sledovat silnici, protože i tady její okraj místy přechází rovnou ve sráz. Takovou chybu uděláte jen jednou. Silnice jsou navíc velmi klikaté a kopcovité. Asi po hodině jsem dorazil do cíle – do Charlotte Villa v Bougainville. Naštěstí mě na ubytování upozornila cedule u silnice. Apartmánový dům stojí trochu výše ve svahu, takže jsem měl ze svého nového pokoje opět přímý výhled na moře.

Výhled z vily Charlotte Villa Charlotte mě velmi srdečně přivítala a všechno mi ukázala. Byl to velký dům se čtyřmi nebo pěti pokoji pro hosty. V kuchyni domu si lze také připravit něco k jídlu. K dispozici bylo i bezplatné Wi-Fi. Jinak je internet na ostrově trochu problematický. Je velmi pomalý a drahý. V jiných penzionech klidně zaplatíte 5 € za hodinu. Mně ale vůbec nevadilo, že jsem několik dní nebyl online.

Po příjezdu jsem nejprve přejel na západní pobřeží k Anse Soleil. Také tato pláž měla být skvělá na šnorchlování, ale i tady byly poměrně vysoké vlny. Od kavárny přímo u vody jsem čekal trochu víc, ve skutečnosti to však byl spíše malý stánek s občerstvením. Jen na okraj – kavárny, jaké známe od nás, tu nenajdete. Po opravdu příšerné kávě jsem pokračoval podél západního pobřeží na sever, abych si prohlédl i tuto část ostrova.

O kus dál jsem nakonec znovu odbočil doprava a po šílených zatáčkách a jízdě přes kopce jsem se opět ocitl ve Victoria. Značení u silnic bylo opravdu špatné. Možná však bylo dobře, že jsem nesjel jinudy. Některé zdejší silnice jsou totiž poměrně dobrodružné. Ještě jednou jsem se tedy porozhlédl po Victoria, ale kvůli svátku tu nebylo nic k vidění. Všechny obchody byly zavřené. A upřímně řečeno, ani jinak toho ve Victoria příliš mnoho není. Jedinou zajímavostí byl trh, který jsem znovu navštívil o dva dny později.

Potom jsem se vydal zpět. U Anse Royale se nachází restaurace Le Dolphin. O něco jižněji, u Anse Baleine, je podnik Surfers. Obě restaurace jsou zařízené podobně a nabízejí jídlo formou bufetu přibližně za 500 SR. Kvůli Vánocům však byly obě zavřené. Naštěstí Charlotte pozvala mě i dalšího hosta na večeři. Podával se chňapal červený. Jako by to byl osud – právě tuto rybu jsem chtěl bezpodmínečně ochutnat. Byla neuvěřitelně dobrá. K tomu jsme měli plody chlebovníku a trochu salátu. Skvělé.

Následující den jsem se po snídani opět vydal pěšky na Anse Royale. Také tady na východním pobřeží byla voda velmi mělká a v mořské trávě se proháněla spousta ryb. V tomto ročním období patřila i tato pláž k těm nejkrásnějším.

Anse Royale / Anse Balaine Pokud nechcete jezdit autem, můžete využít také autobus. Je to skutečné dobrodružství. Autobusy vypadají, jako by je vyřadili z provozu už v 50. letech. A styl jízdy řidičů tomu nasazuje korunu. Kdo má rád horské dráhy, přijde si tu na své. Jedna jízda stojí pouhých 5 SR, tedy jen asi 0,35 eura. Linkou číslo 5 se dostanete do Victoria. Autobusy jezdí až do podvečera a jsou také velmi přesné. Auto jsem tak nakonec potřeboval už jen na cestu zpět na letiště.

Na závěr mohu říct, že volba Seychel byla trefou do černého. Navzdory všem předpokladům bylo kromě jediného odpoledne nádherné počasí, jen občas se objevily mraky, které přišly docela vhod. Při příští cestě sem se rozhodně musím podívat také na La Digue. Všechno do sebe skvěle zapadlo a proběhlo bez problémů. Auto z půjčovny jsem už jen odstavil na letištním parkovišti a počkal na svůj let. Zbývající rupie jsem si u přepážky směnil za dirhamy, protože jsem se cestou zpět ještě na tři dny zastavil v Dubaji.