„Vy máte hodinky, my máme čas“

Tak nám to se smíchem řekl taxikář během cesty na letiště, když se nás ptal na dojmy z dovolené na Seychelách. A my jsme mu i všem Seychellois, které jsme během uplynulých dní poznali přesně takové, trochu záviděli. Člověk si na to musí nejprve zvyknout – obsluha v restauracích se sálem pohybuje opravdu pomalu, zatímco my Němci očekáváme, že všechno půjde pěkně svižně. Nakonec se ale vždy vše zvládlo: každý se najedl, poznal chutnou a nápaditou kreolskou kuchyni a většinou se dočkal i několika milých slov, a především tipů na další část dovolené.

Středeční trh v Beau Vallon Jedním z mimořádných dojmů pro nás bylo, jak jsou místní lidé přátelští a ochotní poradit, kde najdete nejkrásnější pláž, kde podávají nejlepší ryby nebo kde si lze nejlevněji půjčit kola. Tím to ale také končilo. Nikdy jsme neměli pocit, že by se nám někdo snažil své nabídky vnutit. Na druhou stranu s nimi téměř nešlo smlouvat, ať už na trhu, nebo v půjčovně kol. Na trhu ve Victoria na Mahé jsme však k zakoupenému kokosovému oleji dostali ještě banán a v „Union Estate Park“ na La Digue zase malý dárek v podobě přívěsku na klíče s mušlí k úžasnému, čerstvě namletému vanilkovému prášku z místní plantáže.

Naši dovolenou jsme zahájili na hlavním ostrově Mahé. Už malé a přehledné letiště při příletu působilo příjemně klidně, zvlášť ve srovnání s letišti ve Frankfurtu nebo Dubaji, odkud jsme odlétali. Naším prvním cílem bylo ubytování doporučené společností SeyVillas, "Choice Villa" na severu ostrova u zálivu Beau Vallon. Bylo příjemné, velmi prostorné a nabízelo jednoduchou, ale dobrou snídani. Samozřejmostí bylo čerstvé ovoce a vejce připravená podle přání. Obě místní zaměstnankyně byly vždy mimořádně přátelské a pečlivě se staraly o naše pohodlí. Pronajatým autem jsme se poté hned vydali k zálivu Beau Vallon. Téměř žádní lidé, převážně jen místní, prvotřídní písečná pláž, zářivě modrá obloha a nádherně čistá voda o teplotě 28 °C. Místní na pláži grilovali ryby, které podávali se zeleninou, bílým chlebem a kokosovými ořechy. Skoro jsme tomu nemohli uvěřit – všechno působilo jako sen. Ocitli jsme se v jiném světě.

Následující den jsme se vydali do Victoria na pestrý trh nakoupit koření a ovoce a prohlédnout si toto živé město. Obdivovat zde můžete hinduistický chrám, Clock Tower, kreolské budovy i četné ukázky koloniální architektury. Odpoledne jsme si odpočinuli v botanické zahradě, kde mimochodem stojí za návštěvu i toaleta – ruce si tam můžete umýt v neobyčejně krásném a přírodním prostředí přímo před vodopádem! Večer jsme zakončili v restauraci „Mahek“, která je údajně nejlepší indickou restaurací v Beau Vallon. Za návštěvu i osobní zážitek rozhodně stojí středeční trh v Beau Vallon. Místní sem přicházejí tančit, jíst a bezstarostně se bavit. Stačí si vybrat některou z mnoha kreolských grilovaných specialit, objednat si čerstvě vymačkanou šťávu z manga a marakuji a posadit se na pláž, kde si vychutnáte snový západ slunce.

Následující den bohužel začalo pršet jako z konve. Odpoledne jsme si na Eden Island pronajali loď, se kterou jsme se vydali na týdenní putování mezi ostrovy. První zátoka nám připadala příliš plná – kotvila tam už jedna další loď. Ano, takový luxus na Seychelách máte: často se Vám poštěstí mít celou zátoku ke koupání jen pro sebe. Stejně tomu bylo i v překrásné Port Launay. Skákání z lodi do vody „na bombu“ zabavilo především našeho nejmladšího člena rodiny na celé hodiny. Stejně jako šnorchlování, plavby člunem k nádherným plážím nebo prosté cachtání v teplé vodě. Vědomí, že na Seychelách nežijí žádní jedovatí živočichové ani ve vodě, ani na souši, pro mě navíc bylo velmi uklidňující.

Dalším nezapomenutelným místem byla bezpochyby Anse Lazio na Praslinu, ke které jsme připluli při západu slunce. Často jsme jen stáli na palubě a nevěřícně kroutili hlavou, protože tolik přírodních krás už nám připadalo téměř neskutečných. Slovo „ráj“ zde ožívá!

Dalším vrcholem byla po náročném přistávacím manévru návštěva ostrova Curieuse. Hned po příjezdu jsme se před Doktorovým domem poprvé setkali s obří želvou, která právě spokojeně pojídala ovocný salát.

Obří želva na ostrově Curieuse

Velmi pěkná je také pěší túra napříč ostrovem k želví farmě. Želvy v nastupujícím vytrvalém dešti vypadaly poněkud sklesle, což se vzhledem k situaci dalo pochopit. Nejkrásnější zážitek z potápění jsme měli u ostrova St. Pierre.

Ostrov St. Pierre

Pestrobarevný podmořský svět byl díky množství mořských ježků ještě zajímavější a cestou zpět ke katamaránu nás při plavbě pomocným člunem doprovázeli delfíni. Když jsme následující den za jasného slunce mířili k ostrovu „Cousin“, už z dálky nás okouzlila jeho pohádková krása. Nádherná písečná pláž, jediný člověk na břehu, z něhož se později vyklubal strážce přírody, a dvě chýše se slaměnou střechou. Pluli jsme pomocným člunem, dokud nám strážce nenaznačil, že dál už s lodí nesmíme, a poslední úsek jsme proto doplavali ke břehu. Jako Robinson Crusoe jsme se nechali vysokými vlnami vyhodit na pevninu a pak jsme chvíli bez dechu leželi v písku. Pocit Robinsona Crusoe však bohužel rychle pominul, když nám strážce přátelsky, ale rozhodně sdělil, že zde nesmíme zůstat, protože v neděli mají zvířata a rostliny „den klidu“. Rádi jsme to respektovali, protože Seychely jsou skutečným přírodním rájem, o který tito strážci svědomitě pečují. Díky nim zde návštěvníci stále mohou objevovat takto nedotčená přírodní místa. Vstupné ve výši 38 € za osobu sice není zrovna nízké, ale tyto peníze jsou určitě dobře investované!

Dalším přírodním klenotem bylo „Vallée de Mai“ na Praslinu. V této lokalitě zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO rostou slavné palmy „Coco de Mer“.

Vallée de Mai

Opravdu se nám vyplatilo najmout si průvodkyni, která čekala na návštěvníky u vchodu. S velkým zaujetím a odbornými znalostmi nás provedla tímto krásným národním parkem a svým voláním dokonce přilákala vzácného „papouška černého“. Skutečnost, že jsme se ke všem těmto ostrovům mohli dostat po vodě, měla samozřejmě své osobité kouzlo – všechno ale jednou končí.

V pátek jsme museli náš katamarán odevzdat na Praslinu a poslední 3 dny jsme poté strávili na La Digue. Plni očekávání jsme vyrazili na nejslavnější pláž, kterou znáte ze všech reklam na Seychely a fotografií pohádkových svateb: Anse Source d’Argent!

Anse Source d’Argent

A hned jsme tam také spatřili novomanželský pár, který filmovou kulisu dokonale dotvářel. Ano, pláž je samozřejmě velmi krásná, ale během dovolené jsme už viděli tolik úžasných pláží, že nás zdejší množství lidí skoro zaskočilo. Na pláži stálo několik prodejních stánků, jejichž přátelští majitelé sice připravovali vynikající čerstvé ovocné šťávy, ale na nás už toho všeho bylo téměř příliš. Následující den jsme proto na vypůjčených kolech vyrazili na jihovýchodní pobřeží ostrova. Jízda na kole po La Digue je dobrodružstvím sama o sobě, protože většina tamních kol by v Německu nesměla na silnici. Nefungovaly brzdy ani řazení, takže jsme velkou část cesty kola jednoduše vedli. Když jsme ale dorazili do cíle, mohutné vlny na Grande Anse na nás udělaly obrovský dojem.

La Digue, Grand Anse

Teď už jsme chápali, proč všude stojí cedule „Koupání zakázáno“. Vlny s hlasitým burácením dopadaly na jemnou písečnou pláž a na lidech bylo doslova vidět, jak rádi by se do nich vrhli. Nebezpečí těchto přírodních sil se ale nesmí podceňovat. Vřele lze doporučit také krátkou pěší túru na Petit Anse, protože nabízí nejen krásné výhledy během cesty, ale také malou, příjemnou pláž. Na Seychelách ostatně nenajdete téměř nic jiného než samé pohádkové pláže, z nichž jedna je krásnější než druhá. Víkend jsme zakončili v překrásném „Le Domaine de L'Orangeraie“.

Domaine de l’Orangerie

Právě zde jsem ochutnal nejen nejdražší, ale také úplně nejlepší tortellini svého života. Pokud jde o jídlo, máme pro Vás ještě jeden tajný tip: opravdu si půjčte kolo a vydejte se do „Chez Jules“.

„Chez Jules“

V malé plážové chatce se posadíte na dřevěnou lavici přímo s výhledem na moře, můžete si dát nejlepší salát z chobotnice na celých Seychelách, popíjet báječnou čerstvě vymačkanou šťávu a přitom hledět na oceán – vděční a naplnění všemi úžasnými zážitky z uplynulých 2 týdnů. A všichni jsme se shodli: ráj na zemi skutečně existuje!