Sen o Seychelách se na La Digue stává skutečností

„Poté, co jsme během posledních dvou let poznali dva ostrovy na Maledivách, pro nás bylo opravdu těžké vybrat si novou snovou dovolenkovou destinaci. Seychely u mě vždy byly společně s Maledivami na prvním místě, ale myslela jsem si, že jsou příliš drahé. Můj manžel však objevil webové stránky SeyVillas, a tak jsme si mohli splnit další sen. Ubytování a ostrovy si zde můžete nakombinovat tak, aby Vám vyhovovaly i cenově. Prostě skvělé! A teď k naší dovolené snů:

Celkem jsme na místě strávili 12 dní v květnu. Ubytování jsme měli na 3 ostrovech – La Digue, Praslin a Mahé – a během dvou výletů jsme navštívili ještě 4 menší ostrovy – Coco Island, Felicite, St. Pierre a Curieuse Island. Nejprve jsme bydleli na La Digue v penzionu La Diguoise. Prostorné pokoje se nacházejí ve skvěle udržované zahradě s vlastním bazénem a domácí želvou. Paní domácí je velmi milá a každé ráno nám čerstvě lisovala – podle nás – ty nejlahodnější ovocné šťávy, jaké si jen lze představit. Večer se podávala domácí kreolská kuchyně. Pro nás, milovníky těstovin a pizzy, to byla příjemná změna – a navíc opravdu moc chutná.

Tento ostrov se nám líbil nejvíce. Je velmi malý, klidný a idylický. Jsou tu jen úzké silničky a většina místních i turistů se přepravuje na kole. První celý den jsme se však rozhodli prozkoumat okolí pěšky. Od našeho ubytování to bylo jen asi 2 km k nejslavnější pláži Seychel – Anse Source d'Argent. Protože jsme dorazili poměrně brzy, ještě tam nebylo tolik lidí. Mohli jsme pořídit spoustu snových fotografií, jaké jinak znáte jen z časopisů nebo televize. A malý tip: šli jsme celou dobu podél pláže, nikoli parkem. I když to nebylo úmyslné, vyhnuli jsme se tak vstupnému do parku ve výši přibližně 10 eur za osobu.

Kolem poledne však už chtělo působivou fotografickou kulisu obdivovat více turistů. S Mallorkou se to ale nedá srovnávat. Na pláži neležíte namačkaní vedle sebe jako sardinky, zároveň však není liduprázdná, jak by se mohlo zdát z reklamních fotografií. Milujeme opuštěné pláže, jaké jsme poznali na Maledivách, takže jsme bohužel hodně rozmazlení, to musím přiznat se smíchem… Samotný den byl přesto velmi pohodový a krásný, navíc po celou dobu zářilo slunce. Odpoledne jsme si v baru Fruita Canana koupili předražený kokos a lahodnou ovocnou šťávu. Pocit, když s nápoji sedíte na ručně vyrobených lavicích u stolů a před sebou máte úchvatnou scenérii, je však k nezaplacení.

Druhý den jsme si přes Creole Travel Service rezervovali výlet na St. Pierre a Curieuse Island. Už samotný ostrov vypadá jako ráj – je malý, divoce porostlý, s krásnými mohutnými skalami a obklopený křišťálově čistou vodou. St. Pierre je údajně jedním z nejlepších míst pro šnorchlování na Seychelách. Bohužel jsme si pro výlet nejspíš vybrali nevhodnou dobu. Už po několika minutách jsem musela z vody ven, protože mi vadil plankton. Připadala jsem si, jako bych neustále dostávala drobné elektrické výboje. Ty malé živočichy či rostliny nebylo vidět, ale jakmile se dotkli pokožky, silně to štípalo. Mě kůže ještě večer velmi pálila a měla jsem na ní spoustu malých červených skvrn.

Poté jsme pokračovali na Curieuse Island. Měli jsme dostatek času pozorovat nádherné obří želvy a pořizovat si s nimi selfie.

Také procházka po ostrově opravdu stála za to. Viděli jsme obří želvy, výběhy s jejich nejmenšími a nejroztomilejšími mláďaty, strmé schody vytesané ve skalách, krásné výhledy na ostrov, dlouhé dřevěné chodníky vedoucí přes oblasti se štíry i půvabné pláže.

Co se nám na výletě nelíbilo: bylo nám řečeno, že nás bude jen asi 10, a půjde tedy o menší, pohodový a exkluzivní výlet. Nakonec nás však bohužel bylo 60–80, takže nám to připadalo spíše jako výlet pro masovou turistiku. Navíc nebyl zrovna levný – stál 100 eur za osobu. Ani grilované jídlo bohužel nestačilo pro všechny. Saláty a omáčky zmizely hned po prvním náporu.

Poslední den na La Digue jsme na kole prozkoumali i nejvzdálenější části ostrova. Nejprve jsme dojeli na Grand Anse. Odtud jsme se vydali na túru přes Petite Anse k Anse Cocos . Pro nás, kteří běžně nechodíme na túry, to byl čirý adrenalin. Na Petite Anse se dostanete pouze po strmé trase přes skály. Tep se Vám při tom pořádně zrychlí. Jakmile vystoupáte nahoru, otevře se před Vámi úžasný výhled na obě pláže. Procházet se po úzkých pěšinkách je navíc neuvěřitelná zábava. Nevíte přesně, kudy máte jít, a téměř nepotkáte žádné další turisty. Nakonec však dorazíte na snové a opuštěné pláže, kde si můžete odpočinout. Cesta z Petite Anse na Anse Cocos byla ještě dobrodružnější. Měli jsme pocit, že procházíme tím nejhlubším tropickým pralesem, a během 20–30minutové túry jsme nepotkali vůbec nikoho. Kráčíte po pěšinkách širokých jen asi 30 cm a keře po obou stranách místy dosahují výšky přes 1,5 m. Všude kolem je hustá vegetace. Nevíte, zda se před Vámi náhle neobjeví nějaké zvíře ani co Vás čeká za další zatáčkou. Přestože jsme měli trochu strach a velký respekt, bylo to nesmírně vzrušující a krásné. Neslyšíte nic než přírodu. Na Anse Cocos najdete působivé skalní útvary, zářivě tyrkysovou vodu a bílé písečné pláže. Navíc tam nebyli téměř žádní lidé – na celé pláži jsme napočítali jen 4 další osoby. Sen!

Odpoledne jsme se vydali na sever ostrova směrem k Anse Severe . Cestou jsme prostě museli zastavit, protože přímo uprostřed silnice se pohodlně usadila obří želva. Byla velká zábava ji pozorovat, krmit a hladit. Samozřejmě jsme vše zachytili na kameru.

Želva na silnici Také pláž Anse Severe můžeme vřele doporučit. Není příliš rozlehlá ani přeplněná. Vlny nejsou moc vysoké, ale můžete se v nich příjemně pohupovat a přitom si vychutnávat nádherný západ slunce.

“ Následující den jsme se trajektem Cat Cocos přepravili na Praslin. Organizace ze strany SeyVillas proběhla skvěle. U našeho penzionu na La Digue nás vyzvedlo taxi a po příjezdu do přístavu na Praslinu na nás opět čekal odvoz, který nás zavezl přímo do hotelu Acajou Beach Resort. Čtyřhvězdičkový Acajou Beach Resort pro nás představoval čirý luxus. Dřevěné villy jsou krásně a moderně zařízené, neuvěřitelně čisté a díky klimatizaci příjemně chladné. Balkon byl navíc obrovský a nabízel výhled na pečlivě udržovanou tropickou zahradu a snové moře. Měli jsme objednanou polopenzi. Snídaně byly skvělé. Šéfkuchař připravoval vejce čerstvě a přesně tak, jak jste si přáli. Večeře se každý večer nesla v jiném duchu, například kreolském, italském nebo středomořském. Podávala se formou bufetu, takže si každý přišel na své. Dezerty byly chutné a servírované v malých mističkách. Nechyběl například nadrobno nakrájený ovocný salát nebo čokoládová pěna – opravdu vynikající. K našemu překvapení nám kuchaři u příležitosti manželových narozenin dokonce věnovali malý dort. Chutnal výtečně a vypadal fantasticky! Skutečné mistrovské dílo.

Hotel leží u snové pláže Anse Volbert (Cote d'Or). Měli jsme velké štěstí na období. Nebyly tu žádné mořské řasy, jen jemný bílý písek a klidné, pozvolna se svažující tyrkysové moře, kam až oko dohlédlo. Navíc zde bylo neuvěřitelně málo turistů i místních. A to přesto, že jde o opravdu krásnou a dlouhou pláž – přibližně 2,6 km. Domníváme se, že důvodem byl nedostatek stinných míst. Nám to však nevadilo, protože jsme měli u hotelu k dispozici vlastní lehátka a slunečníky.

Následující den jsme si půjčili jízdní kola a vyrazili směrem k Anse Lazio . Na dovolené rádi jezdíme na kole, protože tak vidíte mnohem více z krásné krajiny a můžete si kdekoli udělat zastávku. Zpětně bych však jízdu na kole po Praslinu asi úplně nedoporučila.

Praslin je velmi kopcovitý a místy se jede skutečně prudce do kopce nebo z kopce, se stoupáním až 12 %. Přibližně 1 km před Anse Lazio jsme se proto rozhodli kola zamknout a pokračovat pěšky. I chůze byla velmi namáhavá, protože poslední kilometr vedl opravdu strmě z kopce. Cestu zpět na kole do kopce bychom nezvládli. Po příchodu dolů však byla veškerá námaha odměněna – také Anse Lazio je nádherná pláž s působivými žulovými skalami, vysokými palmami, v jejichž stínu si můžete odpočinout, a tyrkysovým mořem. Najdete zde však více turistů i místních obyvatel.

Další den jsme si u místního prodejce na pláži objednali půldenní výlet za šnorchlováním k ostrovům Coco Island a Félicité za 60 EUR na osobu. Vždy se prosím ptejte na licenci. Na místě jsme se dozvěděli, že jeden pár napálil místní prodejce bez licence. Nabídl jim grilování na pláži a peníze museli zaplatit předem. Grilování se bohužel nikdy nekonalo. Náš průvodce byl naopak skvěle naladěný, velmi přátelský a ihned nám ukázal svou licenci. Jeho výlet nebyl zrovna levný, ale rozhodně bychom ho doporučili. Na malém motorovém člunu nás bylo celkem 6 hostů. Už samotná plavba k ostrovům byla nezapomenutelným dobrodružstvím – jako jízda na horské dráze, jen bez bezpečnostního pásu. Měli jsme skvělé počasí a zářivé slunce, ale vlny byly velmi vysoké. Zkušený kapitán jimi projížděl vysokou rychlostí, takže se člun neustále odlepoval od hladiny. Při každém dopadu člunu na moře jsme byli úplně promočení a museli jsme se oběma rukama pevně držet zábradlí. Přesto jsme nemohli přestat křičet a smát se – byla to ohromná zábava. Pro slabší povahy a lidi s problémy se zády by to však rozhodně nebylo.

U obou ostrovů nás vždy přibližně na 1 hodinu vysadili do vody. Oba ostrovy jsou jako ze snu. U Coco Island nás vysadili asi 30 m od ostrova a poté jsme šnorchlovali směrem k pláži, abychom prozkoumali také jeho vnitrozemí. Tam však musíte umět dobře šplhat. Protože jsme na sobě měli jen plavky, nakonec jsme od toho upustili. Viděli jsme tedy pouze malý úsek pláže, ale byl rajský. Krásné skály, moře a palmy – neuvěřitelná podívaná. Félicité jsme viděli pouze z vody. V tyrkysovém moři plném pestrobarevných ryb, obklopeném působivými skalními útvary a palmami, nám však bylo moc příjemně.

Ostrov Felicite Další den jsme strávili na Anse Georgette . Také tuto pláž byste na Praslinu rozhodně měli vidět. Je zde málo lidí, překrásný bílý písek, palmy a po stranách působivé skály. Dostanete se sem však pouze lodí nebo přes rozlehlý hotelový golfový areál s ostrahou u vstupní brány. Bylo nám řečeno, že je bezpodmínečně nutné se předem zaregistrovat, protože bez registrace Vás dovnitř nepustí. V našem případě ji zařídil náš ochotný taxikář. Za cestu taxíkem od Acajou jsme zaplatili 25 EUR. Po cestě nám ale krátce zastavil, abychom si mohli pořídit fotografie, a mile nám vyprávěl o svém každodenním životě na Praslinu. Zpět jsme jeli autobusem. Cestování autobusem je neuvěřitelně levné – 1 rupie za jednu jízdu bez ohledu na vzdálenost. Musíte však mít trochu trpělivosti, protože jízdní řády se bohužel příliš nedodržují.

Poslední den na Praslinu jsme strávili odpočinkem na snové hotelové pláži. Transfer z Praslinu na Mahé proběhl bez problémů. Naše poslední ubytování se jmenovalo Villa Caballero a leželo na východním pobřeží v oblasti Turtle Bay. Bylo to krásné, luxusní místo s velmi milou hostitelkou. Apartmán se skládal z ložnice propojené s obývací částí, koupelny a kuchyně. Mohli jsme však využívat také terasu s mimořádně pohodlnými pohovkami a lehátky i bazén v zelené zahradě. K dispozici zde bylo také Wi-Fi. Na pláž to bylo jen 5 minut pěšky. V době naší dovolené se tam však nacházelo velké množství mořských řas, takže nás příliš neoslovila. Přímo podél pláže navíc vede hlavní silnice, a je tam proto trochu hlučněji. Na pláži potkáte spíše místní, kteří tam občas večer pořádali bujaré oslavy.

Předposlední den jsme se autobusem vydali na výlet k Beau Vallon . Slyšeli jsme, že má jít o jednu z nejkrásnějších pláží, s tím jsme ale vůbec nemohli souhlasit. Pláž je sice dlouhá, v jejím okolí se však nachází mnoho hotelů a dalších ubytovacích zařízení. Proto tu potkáte také velké množství turistů. Volný čas zde navíc tráví místní rodiny. Najdete tu spoustu možností vodních sportů i občerstvení. Písek však není tak bílý a typické skály zde také neuvidíte.

Poslední den jsme ještě navštívili autobusem pláž Anse Intendance . Podle nás byste si tuto pláž rozhodně neměli nechat ujít. V okolí se nachází pouze jeden hotel, a proto je tu nejspíš tak málo lidí. Pro rodiny s dětmi není příliš vhodná, protože zde byly neuvěřitelně vysoké a silné vlny. Stejně jako na mnoha jiných seychelských plážích i tady najdete scenérii jako z pohlednice: bílý písek jemný jako moučkový cukr, působivé žulové skály a tyrkysové moře v mnoha krásných odstínech. Můj manžel se odvážil do vln a pořádně si to užil. Mě hned na začátku stáhla velká vlna pod vodu, přestože jsem stála v moři jen po kolena. Pak už jsem toho měla dost a celé představení jsem raději sledovala ze stinného místa pod krásnými palmami. Jeden tip: autobusy sem nejezdí příliš často. Rozhodně přijďte na zastávku včas. Poslední autobus měl jet odpoledne, myslím kolem 16. hodiny. Z pláže jsme se proto vydali směrem k zastávce s předstihem už kolem 15. hodiny, protože jsme si nepamatovali, jak dlouho nám cesta potrvá. Poslední autobus přijel o více než 30 minut dříve! Taxi by nás vyšlo velmi draho…

Anse Intendance Celkově bychom však Mahé nutně nedoporučili. Mahé je ostrov, kam se jezdí za prací, takže je tu více lidí, aut i shonu. Celkově to ale byla neuvěřitelná dovolená. Skvělá organizace ze strany SeyVillas a ty nejkrásnější pláže, jaké si jen lze představit. Určitě bychom se vrátili a tentokrát strávili o pár dní více na La Digue. Výlety bychom si pak rezervovali až na místě u místních obyvatel.