Ostrovní ráj v Indickém oceánu

„29. září 2018 se měl stát jedním z krásných dnů našeho roku. Právě tehdy jsme odstartovali směrem na jihovýchod, na Seychely. My, to je harmonická tříčlenná rodina se synem.

Protože jsme už na jaře toho roku procestovali jih Thajska, doufali jsme, že tato dovolená naše předchozí zážitky ještě překoná a že navzdory možná trochu podobným scenériím získáme na místě mnoho nových dojmů. Z berlínského letiště Tegel jsme nejprve zamířili do Londýna, odkud následoval vcelku pohodový let s British Airways do města Victoria. Stejně jako značná část turistů jsme se po transferu autem do přístavu vydali rovnou na Praslin.

Praslin

Plavbu lze asi nejvýstižněji popsat jako poněkud bouřlivou. Když jsme dorazili do cíle, nazelenalá barva našich tváří rozhodně nebyla tím jediným pestrým, co jsme spatřili. Právě naopak – klenot jménem Praslin nás přivítal v celé své nádheře počínajícího léta. Vyzvedl nás přátelský obyvatel ostrova a my jsme se poprvé z mnoha dalších cest vydali napříč ostrovem a obdivovali jeho skutečně úchvatnou flóru. Po mnoha serpentinách jsme dorazili do místa, kde jsme měli strávit následující 4 noci, do Ocean Jewels Resort u Grand Anse. Kvůli sezónnímu výskytu mořských řas se sice nedalo koupat v moři, bohatě nám to však vynahradil nádherný výhled přes naši soukromou zahradu s lehátky a přístupem na pláž až k Indickému oceánu, který se nacházel pouhých zhruba 20 metrů od dveří naší terasy. Bydleli jsme ve velké ville v první řadě. Dvoupatrové ubytování pro nás tři bylo vlastně až příliš rozlehlé, ale v tomto velkorysém prostoru s kuchyní, 3 koupelnami a obývací i jídelní částí jsme prožili příjemné a pohodové chvíle. Nemalou zásluhu na tom měl také mimořádně přátelský tým v čele s manažerem Paulem, který nám poskytl spoustu dobrých tipů na výlety.

Jeden z jeho tipů nás hned první den zavedl na Anse Lazio. Vyrazili jsme tam pronajatým autem. Silnice na Praslinu sice samy o sobě nejsou nekvalitní, místy však mají ohromné stoupání – narazili jsme dokonce na 30(!) % – a ještě ostřejší vlásenkové zatáčky. Malé auto, jako byla naše Kia Picanto, mělo čas od času na nejprudších svazích potíže, celkově však bylo naprosto dostačující a spolehlivé. Na tak malém ostrově se ostatně žádné dlouhé cesty nekonají. Jízdy nás velmi bavily a přinesly nám i skvělé objevy.

Po příjezdu na Lazio jsme si nejprve užívali slunečné počasí, které jsme navzdory rekordně teplému německému létu, a zvlášť po náročné cestě, opravdu potřebovali. Když jsme si dostatečně odpočinuli, vyzkoušeli jsme v krásném moři novou GoPro a vychutnávali si teplou vodu. Na rozdíl od mnoha jiných seychelských pláží se zde dalo vstoupit do vody, aniž bychom narazili na ostré kameny. Také náš dron pořídil několik úžasných snímků. Myslím, že každému návštěvníkovi můžeme doporučit, aby se zašel podívat do sousední zátoky vlevo, kam lze snadno dojít pěšky. S trochou štěstí tam budete téměř sami, přestože ani samotná pláž rozhodně nebývá přeplněná.

Anse Lazio Cestou zpět jsme si ještě udělali odbočku k vyhlídce Zimbabwe, kterou můžete klidně vynechat. Po klikaté cestě nahoře narazíte na uzavřený prostor a výhled na prales za tu zajížďku příliš nestojí.

Dne 2. 10. jsme navštívili další pláž jako ze snu: Anse Georgette, rovněž na severu Praslinu. K návštěvě je nutné předem získat povolení, protože hotel, kterému plážová oblast patří, nechce vpouštět příliš mnoho hostů. Pláž zasazená mezi skály proto byla téměř prázdná a vypadala jako z obrázkové knížky, jen ještě krásněji.

Anse Georgette Po čase jsme ale zatoužili po troše změny, a tak jsme opustili půvabnou pláž a ve stylu nedalekého vodopádu se vrhli do Vallée de Mai, a tím i vstříc dobrodružství. Nakonec to sice nebylo tak dobrodružné, jak jsme doufali, ale rozhodně to nebylo špatné. Do parku jsme se vydali s více či méně znalým, zato velmi přátelským průvodcem. Zdejší fauna nebyla nijak zvlášť bohatá – spatřili jsme jen jednoho hada, gekony a v dálce černé papoušky. Co však nešlo přehlédnout, byly palmy Coco de Mer s jejich semeny a plody. Bylo to bezpochyby působivé, ale po nějaké době už nás přestalo bavit stále poslouchat, jak se od sebe rozeznávají samčí a samičí stromy. Také dlouhá okružní trasa, kterou jsme absolvovali bez průvodce, sice vedla krásným deštným pralesem, ale nenabídla žádné mimořádné zajímavosti. Celkově to za tolik peněz příliš nestálo, vyloženě zklamaní jsme však také nebyli. Deštného pralesa na Seychelách uvidíte ještě dost.

Vallée de Mai Abychom tento úžasný den i pobyt na ostrově náležitě zakončili, rozhodli jsme se ještě pro krátkou projížďku po jihu. Najdete tam řadu působivých silnic a malebných zátok, z nichž každá stojí za krátkou zastávku. Navíc většinou leží velmi blízko silnice.

Na 3. 10. jsme si naplánovali výlet, který nám rovněž vřele doporučil místní pronajímatel. Na jeho radu jsme si u Sagittarius Boat Excursions poblíž hotelu Paradise Sun, na jehož parkovišti se mimochodem dá velmi dobře zaparkovat, rezervovali zpáteční přepravu na ostrůvek Curieuse. Rozhodně to byla dobrá volba – malým člunem nás k cíli dopravili za necelou čtvrthodinu. Naše očekávání byla zhruba stejně velká jako první tvorové, na které jsme na ostrově narazili. Impozantní obří želvy nás už po několika sekundách přesvědčily, že návštěva byla správným rozhodnutím. Tito tvorové byli stejně působiví jako nenasytní, takže jsme museli často trhat nové listy, kterými jsme plazy krmili. My jsme samozřejmě pořizovali fotografie stejně pilně, jako želvy hltaly svou zelenou potravu. Opravdu dobrý tip, jak získat snímek se vzpřímenou želvou, zní: poškrábejte želvu na krku. Bude si myslet, že jí odstraňujete parazity, a natáhne hlavu k obloze, abyste mohli pokračovat. Pořídit skvělou fotografii tváří v tvář tomuto plazovi pak není žádná věda.

Na Curieuse Po dlouhé době strávené s našimi novými zvířecími přáteli jsme se rozhodli absolvovat povinnou túru napříč ostrovem k Doctors House, kam jsme dorazili po zhruba hodinovém a ne úplně snadném pochodu. Cestou je vhodné dávat pozor na četné pavouky, kteří sedí ve svých sítích a působí stejně hrozivě jako fascinujícím dojmem. Za pozornost stojí také hojně se vyskytující mangrovy, palmy a krabi. Na pěkné pláži u méně zajímavého Doctors House jsme několik minut čekali, než nás malý člun v předem dohodnutý čas znovu vyzvedl.

La Digue

“ Následující den se nesl ve znamení plavby lodí na La Digue. Ta byla o poznání bouřlivější než první, ale také výrazně kratší. Přestože jsme cestovali po vodě, dorazili jsme na tento pohádkový ostrov pořádně vyčerpaní. Jedním z mála motorových dopravních prostředků na La Digue nás odvezli do nedalekého Le Repaire Boutique Hotel, který se měl na příštích pět nocí stát naším domovem. Odpoledne jsme strávili na Anse Severe na severu. Pláž byla velmi pěkná, moře však bylo toho dne příliš mělké na plavání.

Dne 5. 10. jsme si převzali kola zapůjčená přes hotel (tady se prakticky všude jezdí na dvou kolech) a vydali se ke světoznámé pláži Anse Source d'Argent. Vstupné 115 rupií se více než vyplatilo. Po několika stech metrech, během nichž jsme minuli několik obřích želv (bohužel pouze ve výběhu), se nám otevřely první výhledy na okraj pláže. Následující zátoky byly jako ze snu, s tyrkysovým a křišťálově čistým mořem. Nebyli jsme však jediní, kdo o kráse tohoto místa slyšel, takže tu bylo poměrně plno.

Anse Source d'Argent Následující dva dny jsme strávili na opačné straně ostrova u Grand Anse, Petite Anse & Anse Cocos. Cesta na kole se dá zvládnout, zejména při návratu je však třeba překonat prudké stoupání, kvůli kterému někteří musejí dokonce sesednout. U Grand Anse necháte kolo. Doporučuji usadit se pod palmovými přístřešky úplně vlevo na pláži, protože jde prakticky o jediné místo ve stínu. Jsou zdarma, je však vítané a zároveň doporučeníhodné koupit si u mimořádně přátelského majitele kokosového stánku kokos za 50 rupií. Obzvlášť lahodné jsou ty s karambolou. Díky mohutným vlnám si užijete i skok do moře, měli byste však zůstat blízko břehu, protože je tu silný proud.

U Petite Anse, vzdálené dalších 15 minut chůze, je situace podobná, pouze zde přístřešky stojí 100 rupií a v ceně je zahrnutý kokosový produkt. Také Anse Cocos je podobná, nejsou zde však žádné přístřešky, zato několik stromů poskytujících stín. Kvůli 30minutové túře deštným pralesem tu na rozlehlé pláži potkáte jen omezený počet dalších lidí. V chráněné části úplně vlevo se dá také krásně plavat a šnorchlovat.

Anse Cocos Dne 8. října jsme se pak vrátili na Anse Source d’Argent. Znovu jsme měli štěstí při výběru místa a strávili tam příjemný den. Tentokrát bylo moře výrazně mělčí, takže se mezi prvními dvěma zátokami dalo skvěle šnorchlovat. Opravdu jsme zahlédli několik znamenitých mořských živočichů, například ryby. Podvodní fotoaparát se rozhodně vyplatí. Náš poslední den na La Digue zakončilo jídlo v občerstvení Gala po cestě (nepříjemný personál, průměrná chuť, výborná cena).

Mahé

9. 10. a pocitově už devátý až desátý přesun lodí. Ani dnešní cesta na hlavní ostrov Mahé nebyla žádná procházka růžovým sadem, spíš jeho vytrháváním. Bohužel jsme nebyli odměněni ani pěkným počasím a po dobré hodině jsme za doprovodu několika velkých rybářských lodí vpluli do přístavu. Victoria zrovna nepatří k nejkrásnějším místům na Mahé, a tak jsme se po přesunu k Beau Vallon a ubytování v Hanneman Holiday Residence (velmi prostorné apartmány, přátelský německý majitel) následujícího rána vydali na okružní jízdu po ostrově.

Tento tip nám dal náš pronajímatel a malé auto jsme si rezervovali už předem. K naší smůle byla obloha opět zatažená a deštivá, což však ostrovu samozřejmě nic neubíralo na kráse. Vyrazili jsme na sever směrem k North Point a na několika místech podél pobřeží zastavili kvůli fotografování. Poté jsme zamířili na jih, projeli městem Victoria a pokračovali až k letišti. Doporučuji zvolit trasu vnitrozemím, protože je zajímavější; po rychlostní silnici stejně pojedete při odjezdu. Následně jsme přejeli přes hory a znovu pokračovali na sever až k národnímu parku. Tam jsme si udělali dvě krátké, ale příjemné zastávky u Tea Factory a u ruin misie. Z obou míst se otevírá fantastický výhled.

Čajová továrna na Mahé Náš den skončil návratem do hotelu a ještě krátkým závěrečným koupáním, ke kterému je zátoka Beau Vallon velmi vhodná.

Následující den bohužel skončila i naše dovolená na Seychelách. Brzy ráno nás vyzvedli a přes londýnské letiště Heathrow jsme odletěli zpět do Berlína.

Mnohokrát Vám děkuji, že jste si můj cestopis až sem pozorně přečetli. Doufám, že jsem Vám mohl předat několik užitečných rad a ještě více zvýšit Vaše těšení na dovolenou na Seychelách.