Sen, který si můžete splnit i s dětmi

Už několik týdnů jsme zpátky v Německu a na naši dovolenou na Seychelách moc rádi vzpomínáme. My, to je moje milovaná žena, naši dva malí kluci a tatínek, tedy já. Rád bych Vám naši cestu alespoň trochu přiblížil.

Před začátkem cesty

Jak to všechno začalo? V roce 2014 jsme se vzali a už tehdy jsme chtěli vyrazit na Seychely. Řada článků v novinách i reportáží v televizi v nás vzbudila dojem, že jde o ztělesnění vysněné destinace. Život však někdy zamíchá kartami jinak a nečekaně se ohlásil náš starší syn. Byla to úžasná událost, ale cestu jsme nejprve odložili a postupně na ni zapomněli. Když pak v roce 2017 přišel na svět náš mladší syn, touha po Seychelách se znovu ozvala. Dlouho jsme zvažovali, zda je tak dlouhá cesta do tropů pro tak malé děti zvládnutelná. Abych to prozradil hned na začátku: rozhodně ano! Začátkem roku 2018, tedy rok před cestou, jsem pilně brouzdal po internetu a víceméně náhodou objevil SeyVillas. Neváhal jsem, prohlédl si přehledně zpracované webové stránky, sestavil cestu a bylo hotovo. Nebo ne? Ani náhodou. Nebyl jsem spokojený na 100 %, a tak jsem rychle zavolal do SeyVillas a spojil se s Lisou. Musím říct, že jsem byl nadšený. Lisa nám podle našich přání sestavila vysněnou dovolenou, jak se později ukázalo. Věnovala se každému, i tomu nejmenšímu požadavku, na všechno trpělivě a profesionálně odpověděla k naší naprosté spokojenosti, a tak jsme si nakonec zarezervovali cestu na leden 2019. Opravdu jsme se nemuseli o nic starat a zpětně jsme byli vděční také za to, že jsme si objednali balíček transferů. „Vy chcete letět na Seychely v období dešťů?“ Kolikrát jsem to před cestou slyšel. I všechny tyto obavy se však nakonec rozplynuly. Ano, pršelo. Někdy dokonce vydatně, ale déšť trval jen krátce a objevil se pouze během dvou dnů. Jinak nás čekalo čisté slunečné počasí a pocit naprostého štěstí. Nenechte se tedy odradit ani si pokazit náladu představou lednové cesty na Seychely, přestože samozřejmě existují období, kdy je tam výrazně sušeji. Počasí stejně nikdo z nás neovlivní.

Ale v kempu v džungli

Vyrážíme… sbohem, chladné Německo!

Začátkem ledna jsme se tedy se spoustou zavazadel a celou rodinou vydali z Düsseldorfu s Emirates přes Dubaj na Mahé. Byli jsme velmi rádi, že jsme zvolili let s přestupem, protože jsme se všichni mohli pořádně projít a protáhnout si nohy. Impozantní letiště nás navíc zlákalo k několika spontánním nákupům. Dovolená tak začala už samotnou cestou, zvlášť proto, že Emirates nabízely skutečně špičkové služby, zejména pro děti. Nikdy se nenudily a naše největší obava, že kluci celý dlouhý let prokňourají a prokřičí, se vůbec nenaplnila. Na palubě toho zkrátka měli na práci až až: jedli, pili, hráli si se skvělými dárky od Emirates, flirtovali s letuškami a také spali. Všechno proběhlo mnohem uvolněněji, než jsme očekávali. V časných ranních hodinách jsme přistáli na Mahé, kde nás okamžitě zaskočilo ranní slunce a opravdu vysoké teploty. Oblékli jsme si kraťasy, nazuli žabky a vrhli se vstříc dobrodružství!

Z Mahé jsme pokračovali vnitrostátním letem na Praslin. Odbavení probíhalo v neuvěřitelně poklidném tempu. Klid a uvolněnost Seychelanů, které nám jako vystresovaným Němcům zpočátku připadaly úsměvné, se na nás okamžitě přenesly. Let malým letadlem Twin Fokker společnosti Air Seychelles byl opravdovým zážitkem! Děti mohly v malém stroji nahlédnout do kokpitu a my jsme zůstali v úžasu nad krásou Seychel, kterou jsme z letadla mohli při pohledu shora zatím jen tušit. Let bohužel utekl až příliš rychle, ale po dlouhé a vyčerpávající cestě jsme díky němu alespoň trochu ušetřili čas. Po příletu na Praslin jsme pokračovali lodí Cat Rose k první zastávce naší dovolené: na La Digue a do Cabanes des Anges. Konečně jsme dorazili do ráje!

La Digue… konečně jsme tady!

První dojmy nás doslova ohromily. Rajský zpěv ptáků, tyrkysové vody Indického oceánu, neuvěřitelné žulové skalní útvary, hustá zeleň všude kolem a voňavé, překrásné květiny a rostliny, které se nám nesmazatelně zapsaly do paměti. Cabanes des Anges se ukázalo jako malý poklad, trochu skrytý, ale svou polohou naprosto skvělý – jak vzhledem k plážím, tak k centru ostrova.

Pohodlná postel v Cabanes des Anges Prakticky hned za rohem byl také supermarket, což je u ubytování s vlastním stravováním samozřejmě nesmírně praktické. Čekal na nás velmi pěkně připravený a čistý apartmán, který byl skutečně výborně a s láskou vybavený. Přímo z velkého balkonu jsme mohli obdivovat menší, ale příjemný bazén a pečlivě udržovanou zahradu. Nejdříve jsme vyčerpáním padli do postelí a trochu se prospali. Den příjezdu jsme pak zakončili krátkou návštěvou bazénu, dobrou vlastnoručně připravenou večeří a sklenkou Takamaky na balkonu.

Následující ráno i další dny nás vždy vítalo sluneční světlo a pěkná snídaně, která na nás čekala v areálu. Hned na místě jsme si půjčili kola s dětskými sedačkami, abychom mohli po La Digue pohodlně cestovat a objevovat ostrov.

Skalní útvar na pláži Anse Source d'Argent

Želvičky a další dojmy

Poměrně rychle jsme na La Digue našli pláže, které byly podle nás pro děti nejvhodnější. Světoznámou Anse Source d'Argent s úžasnými žulovými útvary a Anse Severé. Obě pláže byly k dětem obzvlášť přívětivé. Díky útesu před pobřežím byla voda mělká a všude bylo dost místa na hraní a zábavu. Nechyběla ani stinná zákoutí lemovaná palmami, kam jsme se mohli ukrýt před sluncem. Naši kluci byli nadšení z křišťálově čisté vody teplé jako ve vaně i z velkých a rozmanitých ryb, které mohli pozorovat. U Anse Severe jsme pak po krátké jízdě na kole přes La Digue poprvé spatřili dvě volně se pohybující obří želvy, které si zabraly celou cyklostezku. Klid a rozvážnost těchto zvířat jsou fascinující samy o sobě, ale možnost si je také pohladit byla zkrátka nezapomenutelná. Mimochodem, právě proto se náš starší syn už před cestou na dovolenou tolik těšil. Želvičky, jak jim říká, patří spolu se žraloky k jeho nejoblíbenějším zvířatům. Se žraloky jsme se osobně nesetkali a upřímně řečeno mi to vůbec nevadilo. Zatímco na Anse Source D´Argent jsme si dopřáli lahodný kokos, který skvěle zahnal žízeň, v Takamaka Café jsem si po vyjížďkách na kole s chutí dával Seybrew a kochal se nádherným výhledem na Anse Severé.

Kokosový ořech na pláži Také po kulinářské stránce jsme si na La Digue přišli na své. Vybrat si mezi stánky s jídlem s sebou nebylo vždy snadné – jednak byla nabídka příliš široká, jednak měly některé podniky kvůli provozní dovolené zavřeno. Nám to ale nevadilo, alespoň jsme se díky tomu podívali do různých koutů ostrova. Obzvlášť nám chutnalo kari v Mi Mums Take Away, které navíc servírovali velmi pěkně upravené a za příznivou cenu. Kluci si občas mohli dát i něco z kategorie „nezdravého“. Hranolky a spol. přece nesměly chybět! Čas od času si někdo vybral také klasickou pizzu. Ale tak už to bývá: byli jsme přece na dovolené, a tak jsme si to všichni užívali. O La Digue bych mohl vyprávět ještě celé hodiny. Tento ostrov je tak kouzelný a živý, a přitom působí útulně a rodinně. Byli jsme nadšení úplně ze všeho, od ubytování až po krásu samotného ostrova. Dosud bylo všechno zkrátka perfektní a celý týden utekl jako voda.

Osvěžení na Anse Severe

Déšť? Ano, ale jen krátký a teplý. Čas přesunout se na další ostrov.

V den našeho „přesunu mezi ostrovy“ jsme zažili první tropický deštivý den. Lilo jako z konve, ale alespoň jsme kvůli tomu o žádný den nepřišli, protože nás stejně čekaly 3 plavby a většinu času jsme strávili na cestě. Kvůli silnému dešti byl oceán značně rozbouřený, takže plavby loděmi Cat Rose a Cat Cocos byly pěkně houpavé. Všichni jsme ale očividně odolní vůči mořské nemoci, protože nám nebylo špatně – právě naopak. Náš nejmladší si raději zdříml. Nejspíš si připadal jako v kolébce. Měl jsem obavy, jak s množstvím zavazadel a našimi dvěma kluky zvládneme přestup na Praslinu a následně na Mahé. I tentokrát jsem byl nesmírně rád, že jsme měli transfery a vše ostatní rezervované předem. Creole Travel se o všechno postarala a vše proběhlo perfektně a bez komplikací. Po týdnu na La Digue jsme už ale byli natolik zpomalení, že by nás téměř nic nedokázalo vystresovat. Na Mahé jsme dorazili do přístaviště v Bel Ombre, odkud jsme pokračovali k druhému cíli naší dovolené: na ostrov Silhouette a do Hilton Labriz Resort & Spa. Už v Bel Ombre nás přivítali jako krále: dostali jsme chladivé ručníky a nápoje, personál převzal naše zavazadla a malá loď, kterou jsme měli téměř celou pro sebe, nás bezpečně dovezla k Silhouette.

Vítejte v Hilton Labriz

Déšť? Vítejte v rajské zahradě. Nebo snad na natáčení Jurského parku? .

Na pohled na Silhouette nikdy nezapomenu. Bylo to, jako bychom přistáli v ráji. Nebo přímo uprostřed filmu Jurský park či v tajemném džunglovém táboře jedné německé soukromé televizní stanice. Před námi se majestátně tyčila mohutná hora Mount Dauban, obklopená deštným pralesem. Mysleli jsme si, že La Digue nelze překonat, ale Silhouette nás přesvědčil o opaku. Čas tu plynul zase úplně jinak. Panoval zde neuvěřitelný klid a téměř nikde nebyli vidět lidé. Golfovým vozíkem nás odvezli do naší zahradní villy, kde nás srdečně přivítal pokojský. Vybavení zahradní villy bylo opravdu fantastické. Obrovská postel pro maminku a tatínka, pohodlná pohovka rozložená na lůžko pro staršího syna, dětská postýlka pro našeho nejmladšího, kávovar Nespresso s kapslemi na pokoji, voda v lahvích zdarma a k našemu překvapení také 2 plyšové želvy od hotelu Hilton pro kluky. Jejich nadšení neznalo mezí! Zatímco se kluci s radostí vrhli na nové členy rodiny, my jsme si villu dál prohlíželi a obdivovali venkovní sprchu i krásnou volně stojící vanu. Také balkon s masivními dřevěnými lehátky sliboval příjemné dny plné odpočinku. Sousední villy byly vždy dostatečně vzdálené, takže jsme měli opravdu maximum soukromí a klidu. Od pokoje to navíc bylo jen pár kroků k úžasné pláži. Výběr pláže je samozřejmě vždy otázkou osobního vkusu, ale ta před hotelem Hilton zastínila všechny, které jsme do té doby viděli. Byla rozlehlá, voda tyrkysová a křišťálově čistá a navzdory téměř plně obsazenému resortu jsme tu byli většinou sami. Kluci mohli dovádět a bavit se až do úplného vyčerpání, zatímco my jsme jen odpočívali v jedné z houpacích sítí. Nádherný bazénový areál se nám rovněž velmi líbil a poskytoval příjemné osvěžení, protože Indický oceán se svými téměř 29 °C byl oproti němu skoro teplý. Také po kulinářské stránce jsme byli nadšení. Pečlivě připravené tematické večery, večerní příprava pokrmů před hosty s neuvěřitelně širokým výběrem a bohatá snídaňová hostina nám dodávaly energii na celý den. Během tohoto týdne jsme se záměrně nevěnovali žádným aktivitám. Zcela poklidně jsme objevovali snový resort se všemi jeho pestrými stránkami a jednoduše naplno odpočívali. Hotelový personál nám přitom splnil každé přání a s opravdovým nasazením se postaral i o ty nejmenší starosti a potřeby. Naše děti všude vítali s otevřenou náručí a věnovali jim stejně laskavou péči. Všechno tedy dokonale zapadlo a naše očekávání byla více než překonána. Pokud hledáte odpočinek a klid v kombinaci s luxusním ubytováním, skvělým jídlem a úchvatným ostrovem chráněným jako přírodní rezervace, rozhodně byste měli Hilton Labriz navštívit. Fotografie, které Vám nabízím, mluví samy za sebe.

I ta nejkrásnější dovolená jednou skončí

V den odjezdu pak – světe div se – opět pršelo. Skoro by se mohlo zdát, že obloha pokaždé pláče, když opouštíme ostrovy, v tomto případě celé Seychely. Plní štěstí ze všech zážitků, ale zároveň i hluboce smutní jsme se vrátili do Německa a z těchto vzpomínek budeme jistě čerpat ještě dlouho. Pro nás je jasno: jednou se na Seychely vrátíme a opět se SeyVillas. Zvlášť Vám bych chtěl poděkovat! Celá dovolená byla od úvodního poradenství až po samotný závěr nezapomenutelná. Všechno bylo skvěle sladěné a výborně zorganizované. A na závěr, pokud si kladete otázku: Seychely s malými dětmi? Moje odpověď zní: Rozhodně ano, nebudete toho litovat! Naši synové už teď nejraději chtějí zpátky za „Želvákem a jeho kamarády“.