Únik před zimou 2.0

Seychely 2019

Nemuseli jsme dlouho přemýšlet, abychom věděli, že se cesta na Seychely opět vyplatí. Samozřejmě se SeyVillas, protože ti vědí, jak vše zařídit, když je potřeba. Přes tuto výjimečnou agenturu jsme si rezervovali úplně všechno. Let jsme si na základě doporučení vybrali sami. Byl levný, ale skromný. Air France – skvělá cena a renomovaná společnost.

Když jsme za mrazu a náledí cestovali z Dolního Saska na letiště Berlín-Tegel, dorazila nám zpráva, že náš navazující let z Paříže na Seychely byl zrušen. Obavy z možné stávky na letišti byly k smíchu v porovnání s vyhlídkou, že přijdeme o jeden den na La Digue a místo toho budeme muset snášet zimní Paříž.

Po příjezdu do Berlína neměli pracovníci odbavení o zrušených letech ani tušení. Příslušný vedoucí však měl vše pod kontrolou a po 10 minutách jsme měli perfektní alternativu. Přes Vídeň do Dubaje se společností Emirates a dále na Mahé. Tyto ostrovy Vás zkrátka nemohou zklamat. Stejně jako minule: přiletět a nechat se přivítat společností Creole. Nechat se odvézt do přístavu, prohlédnout si Victoria. Nakoupit ovoce na trhu, vyměnit peníze, převléknout se do letního, namazat se opalovacím krémem, poznat milé lidi a čekat na trajekt. Na horní palubě si užívat teplo, vlny a smích lidí.

Tentokrát jsme se rozhodli rovnou pro La Digue. Pro tento ostrov, kde se čas zpomalil. Téměř bez aut, zato nyní vybavený elektrokoly se širokými pneumatikami. Z každého třetího kola přátelských místních zní reggae. Zdá se, že mají stále dobrou náladu, a ta je nakažlivá. Z reproduktoru na nákupní tašce mladého rastamana hraje reggae. Zdvořile si kupuje láhev vody. Mám radost, že mohu být šťastný i bez trávy.

Dva malí ptáci Náš penzion Le Surmer u Anse La Réunion leží hned vedle místa, kde jsme bydleli před 2 lety. Stejně přátelský, ale už trochu opotřebovanější. Přesto jsme nejprve museli dohnat 38 hodin spánku. Mezitím tu přibylo více občerstvení s jídlem s sebou, což stravování usnadňuje.

Šťastný pár Naše první cyklistická vyjížďka samozřejmě vede na Grand Anse. Krátce před odjezdem jsem si objednal lehký plážový stan, protože jsem tušil, že těch několik žulových výklenků už může být obsazených. Postavený je za 3 minuty a nemusíme se stresovat kvůli spálení od slunce. Seychelané vědí, jak chránit svou zemi, a každý z nás turistů by měl dělat totéž. Moje královna a manželka ztratila v příboji šnorchl. Francouzský soused zase potápěčské brýle. Obojí jsme společně našli v burácejících vlnách. Zůstává jen společný úsměv. V tomto ráji nic víc nepotřebujete.

Přesto by měl každý respektovat vlny a mořské proudy. Další den sedím na naší terase a prší jako z konve, ale ve skutečnosti se nijak výrazně neochladilo. Pořád sedím jen v kraťasech, jinak nahý pod nebeskou klenbou. Leden je považován za období dešťů. Příroda může růst. Zítra bude zase teplo, horko a sucho. V tak příjemně teplém dešti se zkrátka musíte smát. Rastafa Vibration, Seychellois, yeah. Máme pocit, že na tyto ostrovy lásky cestuje více starších párů než v roce 2017. Ale starší se smějí a radují úplně stejně jako mladí. Ostrovy lásky a míru jsou vzácné a pro celý svět představují pramen mládí. Sůl života a lásky na naší pokožce. Další den jsme se vydali po známé trase s dlouhým stoupáním a rychlým sjezdem zpět na Grande Anse a rovnou pokračovali po 7minutové stezce na Petit Anse.

Plážový stan jsme sice měli s sebou, ale protože byly všechny přístřešky z palmových listů volné, zabrali jsme jeden půvabný. Brzy přišel Seychelan s dredy a řekl nám, že když využijete přístřešek, který postavil, bylo by vhodné si za příznivou cenu koupit jeden kokosový ořech k pití a druhý k jídlu. Celkem 6,75 € včetně donášky bylo a stále je férových. Měl radost a přinesl nám tyto lahůdky. Vysoký příboj a u skal pěkné šnorchlování.

Donášková služba Večer jsme si v našem penzionu dali rybí kari za 20 € se zeleninovou polévkou, salátem a dezertem. Dne 22. 1. jsme dorazili na Anse Cocos .

Nejkrásnější zrcadlo Do té doby to byla moje osobně nejoblíbenější pláž. Z Petite Anse k ní dojdete za 25 minut po zelené stezce džunglí. Je tak krásně prázdná. A na levém okraji se nachází mělká mořská tůň s nádhernými rybami. Téměř povinností je výstup na nejvyšší horu La Digue, Nid d'Aigle. Je sice vysoká jen 333 m, ale na vrchol dorazíte vykoupaní ve vlastním potu. Asi 500 m pod vrcholem je příjemná restaurace. Tam se prosím zeptejte, kudy máte jít, protože anténa téměř nahoře není vrcholem s úchvatným panoramatem. Cestou zpět byste si neměli nechat ujít vynikající chlazený ovocný koktejl za 100 rupií.

Lahodné koktejly Člověku vlije do těla i tváře čirou radost. Tří milých rastamanů jsem se zeptal, zda znají přístupovou cestu k Anse Caïman z Anse Cocos. Uvidíme, zda se zítra skutečně dokážeme řídit jejich popisem. Cesta prý trvá dalších 40 minut. Rychle pocítíte, že tento rajský život udržuje v kondici i Vaše tělo. Dnes slavím 60. narozeniny. Vím, že nikde jinde bych je nemohl prožít krásněji. Christine rozvěsila balónky a girlandy. Dnes se chceme pokusit dojít na Anse Caiman. Po příchodu na Anse Coco poprvé spatříme velkou mořskou želvu ve volné přírodě, přímo u pláže – to je ale dárek. Vysoký příboj a u skal pěkné šnorchlování, u našeho přístřešku z palmových listů mě čeká zvláštní obřad. Moje královna Christine mě pasuje palmovým mečem na rytíře kokosového ořechu. Jaká čest přísahat jí navěky věrnost.

Pasování na rytíře: Panoši Klausi, tak dlouho jste čekal. Nyní ta chvíle nastala. V den Vašich 60. narozenin Vás na nejkrásnější pláži ostrova La Digue, Anse Coco, pasuji na rytíře kokosového ořechu. Abyste mi vždy věrně sloužil. Jinak… Protože máme u mořské tůně na sobě jen plavky a sandály, chceme se po cestě k Anse Caiman vydat jen kousek.

Anse Caiman Navzdory popisům je cesta mnohem kratší a snazší, než jsme očekávali. Po 20 minutách jsme tak dorazili ke zřícenině a na nejmenší pláž naší dosavadní dovolené. Na jemném bílém písku se hemží jen spousta poustevníčků. Pokračování cesty k Anse Fourmis už ale opravdu není jednoduché. Pouhých 20 m před cílem se rozhodneme vrátit. Když po dlouhém dni stráveném chůzí a jízdou na kole dorazíme do našeho bungalovu, cítíme námahu v každém svalu. Vychutnáváme si předem objednanou rybí večeři s dýňovým salátem, čatní a dalšími dobrotami. Sytí a spokojení nasloucháme jednomu z mála, zato hlasitých nočních lijáků, než oba upadneme do nezvykle neklidného spánku. Poslední den na La Digue objíždíme na kole za lehce zatažené oblohy severní část ostrova. Na severozápadním pobřeží zůstává moře dlouho mělké. Množství ostrých korálů a kamenů ke koupání neláká.

Obří želva seychelská U Anse Fourmis na konci silnice se po dlažbě procházelo několik mohutných suchozemských želv. Během předčítání i po něm pozorujeme šest Seychelanů, kteří procházejí mělčinou připomínající wattové pobřeží, hledají chobotnice a zahnutými železnými háky je vytahují z úkrytů. Takto si vydělávají na živobytí. Zdá se, že jde o namáhavou práci, která i po několika hodinách vynese nanejvýš dva až tři tyto mořské živočichy. Díky přátelskému přístupu všech zaměstnanců a chutné večeři snadno zapomínáme na jednotvárnou a poněkud nudnou snídani v Le Surmer. Právě když se chystáme vyrazit pro jídlo s sebou, celou oblast postihne výpadek proudu a ostrov se ponoří do naprosté tmy. Posadíme se proto na pláž u našeho ubytování a užíváme si pohled na hvězdnou oblohu, dokud po hodině opět nemůžeme vyrazit. Dva stánky s jídlem s sebou už mají vyprodáno, ale v přístavu ještě dostaneme vynikající sladkokyselé rybí kari za 3,50 €. Následující den trávíme čas do odjezdu na pláži ve stínu stromu takamaka a pokračujeme v předčítání, zatímco nás příjemně osvěžuje stálý mořský vánek.

Vyrážíme na Mahé

Ze všech transferů zajištěných společností Creole jsme opět nadšení. Prvotřídní služby a všudypřítomná přátelskost nás hřejí u srdce. Je neděle a po plavbě na horní palubě směrem na Mahé se ukazuje, že i Seychelané rádi vyrážejí na výlety. Provoz na východní straně je velmi hustý a pláže ani obce nepůsobí příliš lákavě. Jakmile přejedeme přes ostrov na druhou stranu, zavládne mnohem větší klid a obklopí nás bujný prales. Simone nás srdečně vítá. Náš dvoulůžkový pokoj s nábytkem vyrobeným místními řemeslníky je stylově zařízený, čistý a útulný. Přestože přijíždíme až pozdě odpoledne, můžeme si ještě objednat večeři, která se promění v opravdovou kulinářskou hostinu. Nechybí ani příjemné povídání s majitelem Takamaka Green Village.

Takamaka Green Village Je jím Ital Maximiliano, který své působiště vybudoval s láskou a vyniká svou pohostinností. Jeho kuchař Jim připraví za pomoci skvělého Abdula z Bangladéše lahodnou večeři a jako přídavek nám ještě nabídne hnědý a bílý kokosový rum Takamaka. Výborný. Pláž Anse Takamaka, vzdálená 5 minut chůze od penzionu, je ideální ke šnorchlování a díky nízkým vlnám je zde koupání čirou radostí.

Hned po vydatné snídani formou bufetu je pláž ještě prázdná a lákavá. Kolem poledne dorazí větší množství jednodenních návštěvníků, což nám nevadí, protože stejně potřebujeme doplnit zásoby v lednici. Vydáváme se proto autobusem za 1 € do nejbližší obce Quatre Bornes. Znovu si uvědomujeme, že jsme díky intuici a skvělému poradenství od SeyVillas opět našli místo snů. Nic tu nepůsobí strojeně. Každé ráno nás nejprve vítá ptačí zpěv a šumění horského potoka, který protéká areálem Takamaka Green Village směrem k nedalekému moři. Massimo a jeho zaměstnanci nás u každého jídla radostně vítají. Mnozí hosté zde nejsou poprvé a působí spíš jako přátelé. Massimo má nádherně srdečnou povahu, z níž vyzařuje láska k této zemi i k jeho hostům. Stále jsme nadšení.

„Nejsilnější žena světa“ Bohužel nás čeká předposlední den. Zdejší čas však patřil k nejzářivějším dnům našeho života a moc rádi bychom se sem znovu vrátili. Dnes jsme ještě byli na pláži, ale rozbouřené moře a hustá oblačnost dovolovaly jen jízdu na bodyboardu v příboji. Silný déšť nás zahnal domů, a tak jsme se rozhodli ještě něco nakoupit. Na zastávce už čekala mladá maminka s překrásným miminkem v náručí a také tesař James s veselýma očima a barevnou reggae čepicí v jamajských barvách. Hodina čekání na autobus pod střechou, která nás chránila před prudkým deštěm, se proměnila v srdečné a zajímavé povídání o politice, obchodu s nemovitostmi, práci se dřevem, společenských poměrech a kreolské kultuře Seychel.

Místní řidiči autobusů jsou skutečnými mistry za volantem. Po nákupu kokosového rumu Takamaka a vody jsme tentokrát čekali jen 5 minut. Najednou se objevil autobus. Po mém znamení prudce zabrzdil, nechal nás nastoupit a bez placení nás odvezl až k našemu penzionu. Spropitné jsme mu dali rádi, přestože ho vůbec neočekával.

Exotická ulička Takové chvíle nás znovu a znovu naplňují nepopsatelným štěstím, ale zároveň začínáme být smutní, že už za 36 hodin budeme muset tuto překrásnou a poklidnou zemi opustit. Přesto si poslední den pod zataženou oblohou užíváme. Pláž máme jen pro sebe a večer nás čeká báječná večeře na rozloučenou i milý dárek od hostitele. Na shledanou, Takamako