Cesta našeho života

Po poměrně náročné cestě (z domova vlakem do Frankfurtu, poté do Dauhá, na Mahé, na Praslin a nakonec na La Digue – celkem přes 30 hodin) nás přivítali slovy „Vítejte v ráji“ – a vůbec nepřeháněli! Od první chvíle jsme měli pocit, že sníme – Seychely se nám ukázaly v neuvěřitelné kráse. První dny jsme strávili na La Digue a už první večer nás uchvátily barvy zapadajícího slunce.

Západ slunce na La Digue A shodli jsme se: něco takového najdete jen tady! La Digue je opravdu malý klenot a byli jsme nesmírně šťastní, že jsme si tento ostrůvek vybrali pro svou svatbu. Organizace byla úžasná – nemuseli jsme se starat vůbec o nic, pomoc jsme dostali dokonce i s vázáním kravaty (nervozita nakonec přece jen udělala své). Samotná svatba proběhla více než dokonale – všude byli samí milí lidé. A přestože se tu většinou koná několik svateb týdně, cítili jsme se jako mezi přáteli. Hotel byl celkově opravdu velmi dobrý. Nic nám nechybělo a personál byl vždy velice přátelský. Snídaně byly skvělé – všechno, po čem evropské srdce touží, a k tomu ten výhled – k nezaplacení!

Výhled při snídani Na La Digue rozhodně stojí za návštěvu L'Union Estate – vyrazili jsme tam taxíkem za pevně stanovenou cenu, cestou jsme se dozvěděli spoustu dalších zajímavostí a v domluvený čas nás zase vyzvedli. Ale i krátké procházky od hotelu kterýmkoli směrem byly zkrátka snové: popíjet kokosový ořech při západu slunce vedle volně žijících želv – to se nedá popsat! Po 4 nocích jsme znovu nastoupili na trajekt a vrátili se na Praslin. Tam nás v Ocean Villa / Villa Eve přivítali s mimořádnou srdečností. Sakib, dobrá duše celého areálu, tu pro nás byl vždy, s velkou péčí se staral o všechny hosty i jejich přání a navíc uměl výtečně vařit. Měli jsme vlastní 2podlažní prázdninový dům s obrovským balkonem a velkou terasou – stačilo ujít pár metrů zahradou a byli jsme přímo na pláži Grand Anse. Bylo tam trochu mořské trávy, ale nijak nám to nevadilo – pláž byla i tak nádherná, a náš pobyt v ráji tak pokračoval.

Rejnok ostnatý U pláže se zdržovali rejnoci. Je potřeba dávat pozor, abyste na ně nešlápli, protože by to mohlo být bolestivé, ale stejně jako většina zvířat se nás lidí báli mnohem víc. Když se člověk choval klidně, mohl tato úžasná zvířata dobře pozorovat – což jsme dělali každý den. Jednoho dne jsme navštívili Vallée de Mai – místo, které na Praslinu opravdu musíte vidět. Je to neuvěřitelně krásný prales s endemickou palmou Coco de Mer. Další den jsme si rezervovali výlet na Curieuse a St. Pierre. Obě místa byla dechberoucí! Jako dlouholetý milovník želv jsem Curieuse rozhodně musel navštívit – na ostrově volně žije přibližně 300 obřích želv. K tomu výborné barbecue a den byl dokonalý.

Obří želva na ostrově Curieuse Poté jsme lodí vyrazili k ostrovu St. Pierre, kde se dá skvěle šnorchlovat. Pro mě to bylo vůbec první šnorchlování a byl jsem naprosto nadšený – připadal jsem si jako na jiné planetě, tak úchvatný podmořský svět tam byl. Ještě několik dní po výletu jsem nedokázal mluvit o ničem jiném, a tak jsme se poslední den vydali autobusem na Anse Boudin, abychom si znovu zašnorchlovali. U pláže poblíž našeho domu to nebylo tak snadné – chyběly tam skály, kolem kterých se ryby s oblibou zdržují. Veřejným autobusem se však za pouhých 0,50 € dostanete kamkoli na ostrově, takže to nebyl vůbec žádný problém. Celkově to byla dovolená našeho života. Někdy si i dnes říkám, jestli to všechno přece jen nebyl pouhý sen – bylo to až neskutečně krásné...