15 dní na snových plážích s bílým pískem
Koncem února jsme vyrazili uniknout německé zimě a dobít baterky na slunných seychelských plážích. Naše největší zážitky: Anse Intendance na Mahé, Fond Ferdinand na Praslinu a Anse Marron na La Digue, papáji a banánové chipsy a samozřejmě snové bílé pláže s tyrkysovým mořem. Po příletu do Victoria jsme se museli rychle zbavit dlouhých džínů – při průměrných 31 °C jsme je za celou dovolenou vůbec nepotřebovali.
Mahé
Na Mahé jsme měli pronajaté auto, které jsme si rovněž rezervovali přes SeyVillas, a všechno proběhlo hladce. Během dvou dopolední jsme prozkoumávali ostrov. Jednou jsme se vydali na jih k Takamaka Rum Distillery , malým, půvabným zátokám u Anse Royale a překvapivé pláži Anse Intendance u hotelu Banyan Tree (skvělé vlny, ale z parkoviště je potřeba rychle přeběhnout na pláž, jinak zaútočí komáři). Nechyběla ani dobrodružná jízda horami.
Trasa po severu nás pak zavedla přes Victoria až k Beau Vallon. Celý okruh se dá zvládnout i za jeden den, ale my jsme si ho chtěli projet v klidnějším tempu. Navíc jsme měli mimořádně krásné ubytování (Le Nautique Luxury Beachfront Apartments), odkud jsme se mohli odpoledne díky přímému přístupu k moři chodit ochladit. Samotné ubytování bylo hotová pohádka – skvěle vybavené, zařízené s láskou a opravdu v něm nechybělo nic, co byste mohli potřebovat. Ať už šlo o kuchyňské vybavení (toustovač, metla, pánve s nepřilnavým povrchem a mnoho dalšího), nebo vybavení k moři (surfovací prkna, paddleboardy, kajak), zkrátka tam bylo všechno. Majitelé byli navíc nesmírně srdeční a přátelští a měli spoustu užitečných tipů a informací o ostrově.
Zbývající dny jsme střídavě trávili v moři, na paddleboardu nebo na průzkumných výpravách. Pokud se stravujete sami, je zajímavé sledovat, co všechno nabízejí malé supermarkety a stánky na trzích. A zdejší papáji jsou prostě úžasné!Praslin
Poté jsme se trajektem přesunuli na Praslin, kde nás transfer odvezl přímo do hotelu u Anse Volbert (Cote d'Or). Po Mahé působí Praslin ještě klidněji. Je menší, jezdí tu méně aut, pláže jsou rozlehlejší a bělejší a přírody je tu ještě více. Každý večer jsme se procházeli podél moře a znovu si prošli místní obchůdky. Celkově nám připadalo, že tu není takové dusno jako na Mahé, ale to určitě hodně závisí na konkrétním dni.
Hned ráno po první noci začala v 8 hodin naše výprava se skvělým místním průvodcem. Od Anse Albert jsme prošli národním parkem Vallée de Mai – zdejší příroda bere dech – až na Anse Georgette, jednu z pravděpodobně nejkrásnějších zdejších pláží. Je však spíše menší, potřebujete rezervaci a od brány se k ní jde ještě asi 15 minut přes golfové hřiště. Pokud jste hosty přilehlého hotelu, můžete využít shuttle bus.
Poté jsme zamířili do druhého národního parku na Praslinu, Fond Ferdinand, kde jsme vystoupali po více než 620 schodech na vyhlídku. Cestou jsme se dozvěděli spoustu informací o endemické palmě Coco de Mer a viděli stromy takamaka i skořicovníky. Výstup byl velmi náročný a pořádně jsme se při něm zapotili, ale výhled na konci byl skutečně působivý. Je odtud vidět celý jižní cíp ostrova včetně nádherného tyrkysového moře.
Následně jsme pokračovali na Anse Lazio, která je větší než Anse Georgette a leží pouhé 2 minuty od parkoviště. To není při pohybu v 90% vlhkosti vzduchu úplně nepodstatné. Strávili jsme tu asi 3 hodiny, užívali si vlny a odpočívali na pláži. I bez vlastního pronajatého auta jsme během této výpravy viděli velkou část ostrova a od našeho průvodce se dozvěděli opravdu hodně o Praslinu.
Po takové námaze musí samozřejmě přijít i čas na odpočinek a Anse Volbert (Cote d'Or) je k tomu jako stvořená. Skvělá pláž, krásné moře, působivý výhled – všechno bylo báječné! Pokud budete chtít, můžete si zde rezervovat také výlet na ostrov Curieuse do Curieuse Marine National Park s následnou zastávkou na šnorchlování u St. Pierre nebo některou z dalších výprav. Můj tip: zkuste trochu smlouvat, první uvedené ceny jsou samozřejmě turistické ;) Výlet na Curieuse byl příjemný, příště bych si však vzala pouze lodní taxi do Baie Laraie – právě tam jsou obří želvy – se zastávkou u St. Pierre.
La Digue
Další ostrov byl zároveň posledním a nejmenším ostrovem naší dovolené – La Digue. Pro nás to byl ostrov superlativů, s nejjemnějšími písečnými plážemi, nejkrásnějším mořem a díky zákazu automobilové dopravy také s vůbec nejpohodovější atmosférou.
Na La Digue jsme se vydali na túru k osamělé zátoce Anse Marron – a bylo to pořádné dobrodružství! Vyrazili jsme krátce před 8. hodinou ráno, brodili se mořem s batohy nad hlavou, šplhali přes skály a hledali cestu hustým porostem. Tato výprava je poměrně náročná a rozhodně byste se na ni měli vydat s průvodcem. Odměnou vám bude řada úžasných vyhlídek, osvěžující přestávka na Anse Marron s malou svačinou – ovoce nám snad nikdy nechutnalo lépe – a spousta krásných vzpomínek.
U příležitosti kulatých narozenin jsme si pak dopřáli grilování přímo na pláži. Připravili nám čerstvě ulovenou rybu a při západu slunce jsme si s lahví červeného vína užili příjemný večer plný atmosféry.
Na pronajatých kolech jsme se poté vydali na výlet po severu – dojeli jsme opravdu až na samý konec zpevněné silnice. Cestou jsme viděli mnoho dalších pláží a mohli nasávat rozmanité dojmy z La Digue.
Při další túře na jihu La Digue jsme nakonec prozkoumali také nejhezčí pláže ostrova: Anse Cocos a Petite Anse. Průzračná voda jako v bazénu, dlouhé bílé písečné pláže a jen pár lidí – zkrátka snová krása a velkolepé zakončení naší dovolené na Seychelách.
