Na cestě k sobě samému uprostřed dobrodružné přírody

Po příjezdu na Praslin na mě čekal malý autobus, který mě odvezl do prvního hotelu. Sotva jsem dorazil do Palm Beach Hotel , už na mě čekala zástupkyně SeyVillas, aby mi stručně vysvětlila, jak to na ostrově chodí. Výhled na moře byl působivý.

Západ slunce na pláži Grand Anse na ostrově Praslin Velmi čistý a útulně zařízený hotelový pokoj poskytoval vynikající pohodlí. Druhý den ráno jsem si na poště koupil autobusovou permanentku, abych mohl jet ke golfovému hřišti. Taxíkům je lepší se vyhnout, protože jsou drahé a řidiči nepoctiví. Po divoké jízdě starým autobusem jsem musel projít golfovým areálem, abych se dostal k první zátoce.

Tyrkysově modrá průzračná voda, bílý písek na pláži a impozantní žulové balvany, které krásně kontrastovaly s modří moře a oblohy, byly úchvatné. Těšil jsem se na snídani, která nabízela bohatý výběr. Začínala talířem papáji, manga, malých banánů, karamboly a místního druhu jablka. K tomu byla vejce dle libosti, malé lívance, toast, banánová marmeláda a čaj nebo káva. Vše završilo kokosové pečivo. Také k večeři se dalo ochutnat mnoho místních pokrmů.

Po celou dovolenou bylo počasí přesně takové, jaké se na tropické podnebné pásmo sluší: horké, 28–31 °C, s každodenní krátkou přeháňkou a stálou vlhkostí vzduchu 90 %. Bavlněná trička rychle zvlhla, ale nemohla uschnout. Naštěstí jsem měl s sebou merino trička. Následující den jsem navštívil Vallée de Mai, národní park na Praslinu se slavnou Coco de Mer, zvláštním druhem kokosové palmy.

Trvá přibližně 9 let, než lze sklidit první plody. Hmotnost 25 kg a cena 350 € však k nákupu suvenýru příliš nelákají. Součástí národního parku je tedy vlastně plantáž kokosových palem. O park se pečuje s velkým nasazením. Můžete se jím procházet sami, což zabere 4–5 h, nebo s průvodcem. Stejně působivá pro mě byla endemická fauna a flóra, tedy zvířata a rostliny, které se vyskytují pouze na Seychelách a které jsem nikdy předtím neviděl. Po rýžovém pokrmu se zeleninou jsem se ještě vydal na romantickou večerní procházku při téměř kýčovitém západu slunce. Co byste na Praslinu rozhodně neměli vynechat, je stezka z Anse Georgette na Anse Lazio.

Anse Lazio, Praslin Divoká stezka hustým tropickým deštným pralesem byla namáhavá a člověk se pořádně zapotil, ale byla překrásná. Anse Lazio je podobně působivá a krásná jako Anse Georgette, jen je turisticky rozvinutější a nabízí 3 možnosti občerstvení. U korálových útesů Anse Georgette jsem si vychutnával fantastický podmořský svět. Kolem mě proplouvaly ryby a mořští živočichové, které jsem nikdy v životě neviděl. Šnorchlování se na Seychelách vyplatí téměř všude, jen v některých zátokách jsou proudy příliš silné, proto sledujte výstražné cedule.

Transfer do přístavu i plavba na La Digue opět proběhly perfektně. Také na La Digue mě přátelsky přivítali a postarali se o mě až do chvíle, kdy jsem se mohl ubytovat v Beryl Guest House .

Velmi mě překvapilo, když jsem na La Digue spatřil 3 taxíky, dodávky, přepravní vozidla a stavební nákladní auta. Do té doby jsem si myslel a také četl, že je La Digue ostrovem bez aut, kde se jezdí na kole. Teď jsem zjistil, že skutečnost je jiná. Je to škoda a při pomyšlení na budoucnost mě mrzí, že elektrické golfové vozíky a jízdní kola musí ustupovat motorové dopravě. Dokáže to ostrov z ekologického hlediska unést? Každopádně jsem si pronajal jízdní kolo, což bylo pro pohyb po ostrově velmi praktické.

Jízda na kole po La Digue Nejprve jsem navštívil L'Union Estate, kde je nutné odložit jízdní kolo a za poplatek přibližně 10 € se můžete vydat pěšky na Anse Source d'Argent, údajně nejfotografovanější pláž na světě. Cestou se nachází výběh s želvami, vanilková farma a zahrada léčivých bylin. Za nimi už leží Anse Source d’Argent.

Anse Source d’Argent, La Digue Potkal jsem zde mnoho turistů i místních obyvatel, kterým právě začínaly prázdniny. Také zde na mě udělaly velký dojem korálové útesy. V dalších dnech jsem navštívil také Anse Patates a Anse Banane , kde nebyli téměř žádní návštěvníci kvůli vysokým a silným vlnám. Velmi zajímavá byla kombinace jízdy na kole a pěších túr, při nichž jsem znovu narazil na rostliny a živočichy, kterým se daří stranou od turistů.

Turistické stezky můžete absolvovat sami, ale průvodce lze doporučit. Cesty vedou k zátokám se silnými proudy. Dostat se na Grand Anse, Petite Anse & Anse Cocos je dobrodružství, odměnou je však působivá krajina. Pijte hodně vody!

Následující den tak přišlo na řadu čtení knihy, luštění časopisů a odpočinek na Anse Reunion, věrně podle životního hesla místních: „Odpočívejte!“ V rušné vesnické ulici v La Passe u přístavu bylo živěji než na Praslinu. Najdete tu malé supermarkety, obchody se suvenýry, stánky s ovocem a nové resorty pro bohaté, které jako by vyrostly přes noc. Řada poskytovatelů nabízí také výlety katamaránem s grilováním, šnorchlováním či potápěním v odlehlých zátokách.

Odpočinek na La Digue Také na tomto ostrově se dal kontakt s místními rychle navázat pouhým úsměvem. Zbýval už jen poslední transfer na hlavní ostrov Mahé, který opět proběhl bezchybně. Ve Victoria, hlavním městě Seychel na Mahé, mě včas vyzvedli a odvezli na Anse Takamaka .

Takamaka Green Village dostálo svému jménu: udržovaný park s cestami vedoucími k jednotlivým pokojům uprostřed bohaté fauny, především kaloňů, a flóry, zejména ibišků. Deštný prales Pokoj byl velmi pěkně zařízený a připravený. Zástupkyně se u mě krátce zastavila a před večeří jsem se vydal podél tropického deštného pralesa na pláž. U Anse Takamaka jsem objevil nejpůsobivější podmořský svět mezi korálovými útesy. Je škoda, že se zde kromě legendárního hotelu známého z filmového světa stavějí další hotelové komplexy. Poslední den na mě už v 5:00 čekalo vozidlo, které mě odvezlo na letiště. Odbavení proběhlo rychle a zpáteční let byl příjemný.

Seychely nabízejí mnoho možností, jak si užít aktivní i odpočinkovou dovolenou. Organizaci prostřednictvím SeyVillas mohu jednoznačně doporučit, jejich služby jsou vynikající. Naprosto odpočatý a s pocitem, že jsem znovu našel cestu sám k sobě, jsem přesvědčený, že se sem vrátím. Pohodaa!