Nesněte o svém životě – žijte svůj sen

Kolem 7. hodiny místního času jsme přistáli na Mahé. Zdejší letiště bylo pravým opakem toho v Abú Zabí – malé a poklidné. Po pasové a zdravotní kontrole nás hned přivítala milá paní ze společnosti „Creole“, posadila nás do minibusu, vysvětlila nám, že se nás následujícího dne někdo zastaví, abychom probrali podrobnosti, a už jsme vyrazili směrem k Villa Kordia.

Silnice vedla podél pláže a my si mohli udělat první představu o ostrově. Asi po 30 minutách jsme dorazili do Villa Kordia, kde nás Gervais a Fadette přivítali s nesmírnou srdečností. Ubytování bylo krásné a nacházelo se v úchvatné zahradě, po níž jsme se mohli volně pohybovat. Dorazili jsme do ráje.

Hotel: Villa Korida

Poté, co jsme se všichni velmi dobře vyspali, jsme slunečný den zahájili chutnou snídaní, kterou nám připravili na terase. Supermarket byl hned za rohem, takže jsme se bez problémů zásobili vším, co dělá dovolenou opravdu příjemnou – sektem, pivem a rumem Takamaka, který byl s ledem opravdu výborný. Když jsme měli vše potřebné, čekala na nás pláž. Bylo to jako sen. Přešli jsme silnici (pozor, jezdí se vlevo!) a stanuli v bílém písku s Indickým oceánem před sebou. Bylo to zkrátka kouzelné: slunce, pláž, moře, palmy a žádné davy lidí.

Později dorazila milá paní ze společnosti „Creole“ s prospekty jednodenních výletů. Rezervovali jsme si okružní jízdu po Mahé, a protože nás bylo 6, dostali jsme vlastního průvodce i autobus. Rozhodli jsme se také pro výlet mezi ostrovy, abychom poznali Praslin a La Digue.

Teď už jsme jen museli počkat na Jeana Luca, našeho svatebního koordinátora. Ale jak jinak – v ráji všechno funguje. Jean Luc přijel a odvezl nás na Anse Royale. Právě zde se měla pozítří konat naše svatba. Pohled na pláž s jejími skalisky nás naprosto ohromil. Dokonalý kýč jako z pohlednice a my přímo uprostřed něj. Bylo to nepředstavitelně krásné. Probrali jsme ještě několik formalit ohledně svatebního obřadu a mezitím se setmělo. Po návratu do Villa Kordia na nás čekala lahodná večeře, kterou připravila a podávala rodina našich hostitelů.

Po deštivé noci nás nový den opět přivítal slunečními paprsky. Vstali jsme brzy, abychom mohli sledovat východ slunce nad mořem. I to byl skvělý zážitek. Pláž byla plná krabů a nad mořem vycházelo slunce.

Východ slunce na pláži Po další dobré snídani jsme vyrazili do „Jardin Du Roi“. Auto jsme si nepůjčili, protože jsme chtěli cestovat autobusem jako místní. Autobusy byly samy o sobě zážitkem – staré, rozvrzané a zcela jistě mimořádně neekologické. Přes den však jezdily pravidelně a za 5 seychelských rupií se dalo dojet kamkoli. V Anse Royale jsme vystoupili a zeptali se na cestu. U první odbočky stálo, že do „Jardin Du Roi“ zbývá 1 km. Přišla druhá i třetí odbočka a „Jardin Du Roi“ byl stále vzdálený 1 km. Po 45 minutách chůze, přičemž posledních 800 m vedlo stoupáním, které nám připadalo jako 45 %, jsme dorazili do cíle úplně propocení a vyčerpaní. Čekal nás velkolepý výhled na moře, který nám všechny útrapy vynahradil.

Jardin du Roi

„Jardin Du Roi“ je kořeninová zahrada na jihu Mahé, která navazuje na francouzskou tradici obchodu s kořením z 18. století. Zahrada se rozkládá v kopcích oblasti Les Canelles mezi údolími a najdete v ní celé řady vanilovníků, citronely, skořice, muškátovníků, pepřovníků a dalšího koření. V „Jardin Du Roi“ nás přivítaly obří želvy, které ve svém výběhu poklidně pojídaly listí. Svou velikostí a pravěkým vzhledem na nás opravdu zapůsobily.

Obří želva v Jardin du Roi

Jedinečné jsou ale také zdejší rostliny – vysoké palmy, „listnaté stromy“ obsypané květy i květiny, které známe jen z luxusních kytic. Coco de mer je jedním ze 6 endemických druhů palem na Seychelách a její ořechy skutečně připomínají kulatý „ženský zadek“. Legendy o samčích semenech a opylování by si měl každý nechat vyprávět osobně. V „Jardin Du Roi“ jsme si každopádně „sklidili“ ještě několik druhů koření, například vanilku, skořici, muškátový oříšek, pepř a citronovou trávu. Potom jsme se vydali na zpáteční cestu.

Jardin du Roi Na oběd jsme chtěli zajít do „Kaz Kreol“. „Kaz Kreol“ je plážová restaurace, kterou provozuje Němec. Pizza byla výborná a výhled na pláž opět okouzlující. Dobře najedení jsme se vrátili naprosto přeplněným autobusem, abychom si ještě trochu zašnorchlovali na naší „domácí pláži“. Po večeři nás náhle čekal „Polterabend“, tradiční předsvatební večírek s rozbíjením porcelánu. Maminka totiž myslela na všechno, a tak jsme museli zametat střepy, zatímco ostatní si na terase užívali pivo, sekt a rum Takamaka.

Kadeřnice stála po snídani přesně na čas ve dveřích, aby mě učesala a nalíčila na nejkrásnější den mého života. Po pro mě náročných 2,5 hodinách se ze mě stala docela pohledná nevěsta. Ženich se však musel připravit sám. I on se ale pěkně upravil, takže když nás Jean Luc přijel vyzvednout, stáli jsme připraveni jako nevěsta a ženich. Přivezl také nádhernou svatební kytici.

Svatba na Seychelách Na pláži na nás čekala oddávající úřednice a tlumočník. Pod obloukem z palmových listů a květů plumérie, před snovou kulisou, jsme si vyměnili manželské sliby. Jakmile byly formality vyřízeny, začaly létat špunty od sektu. Jean Luc zkrátka myslel na všechno a pak už jsme se pustili do focení. Vznikly úžasné snímky.

Svatební obřad na pláži Svatební obřad na pláži Svatební fotografie na pláži Svatební dort Svatební oslava na Seychelách

Jean Luc nás odvezl zpět do Villa Kordia a slíbil, že nám fotografie i oddací list přinese co nejdříve. Po 2 dnech jsme měli všechno a byli jsme sezdaní i podle německého práva.

Odpoledne jsme šli šnorchlovat a nechali se okouzlit pestrobarevnými rybami, mořskými ježky a sumýši. Největší dojem na nás udělali perutýn a čtverzubec. Protože jsme byli všichni začátečníci, šnorchlovali jsme jen u naší „domácí pláže“, ale i tam nás podmořský svět nadchl. Večer na nás čekalo grilování a pěnový dort z marakuji. Den – náš den – jsme zakončili pomalým valčíkem na terase.

Téměř přesně v 9 hodin už na nás čekal autobus s průvodcem Philippem. Pokud si myslíte, že můžete Mahé prozkoumat pěšky, jste na velkém omylu. Mezi jednotlivými místy nevedou žádné cesty a na silnice se sotva vejdou dvě auta vedle sebe. Po stranách jsou už jen hluboké příkopy, které odvádějí vodu z hor. Zdejší silniční provoz je opravdu velké dobrodružství.

Philippe s námi nejprve zamířil na jih Mahé a ukázal nám další snové pláže a zátoky. Jedna byla romantičtější než druhá. Poté jsme pokračovali podél západního pobřeží Mahé směrem na sever, kolem luxusních resortů i těch méně přepychových. Navštívili jsme čajovou plantáž a ruinu s vyhlídkovou plošinou, na níž v roce 1972 stála královna Alžběta. Výhled byl opět dechberoucí. Pod námi se rozprostíraly koruny bůhvíjakých stromů a před námi moře, do kterého nejspíš nějaký obr bez ladu a skladu naházel balvany. U Anse Boileau jsme si na pobřežní promenádě dali oběd.

Čajová plantáž na Mahé Mission Lodge

Bylo tu nespočet stánků s grilovaným kuřetem a různými druhy ryb. Potom jsme si dopřáli siestu na pláži, respektive v Indickém oceánu. Teplota vody nejméně 25 °C je příjemná i pro ty největší zmrzlíky. Philippe nás pak převezl ze západního pobřeží napříč ostrovem na východní pobřeží (8 km) do hlavního města Seychel, Victorie. Je to opravdu poklidné městečko s působivým hinduistickým chrámem a zmenšeninou „Big Benu“. Zajímavý je také trh. U vchodu si však musíte dávat pozor na obrovské pavouky, abyste se vlasy nezachytili do jejich sítí.

Beau Vallon

Z Victorie jsme pokračovali na severní pobřeží k patrně nejznámější pláži Beau Vallon, kde jeden resort střídá druhý a údajně to tam pořádně žije. My jsme si však ničeho takového nevšimli, zato pláž je skutečně rajská. Na národní park uprostřed ostrova už jsme neměli chuť. Všechny ty dojmy nás zcela zahltily a další jsme už nedokázali vstřebávat. Philippe nás odvezl zpět do naší villy na východním pobřeží. Předtím si ale ještě udělal zajížďku do Maison de Coco, místa umělců a řemeslníků s nově zrekonstruovaným koloniálním panským sídlem. Koupili jsme si tu několik suvenýrů z palmových vláken, kokosových skořápek a mušlí.

Po příjezdu do villy nás opět překvapila lahodná večeře. Den jsme příjemně zakončili na terase.

Po přece jen náročném předchozím dni jsme se rozhodli strávit tento den v našem ubytování a jeho okolí. Zahrada k tomu nabízela fantastické možnosti. Dostali jsme čerstvě rozseknuté kokosy, jejichž vodu jsme měli vypít. Pak jsme si chtěli zkusit otevřít kokos sami. Byla to pěkně namáhavá a zpocená práce. V zahradě byl speciální kůl, o který se kokosy musely tlouct a rozdělit, aby se odstranila vnější slupka. Poté stačilo ořech krátce naklepnout, otevřít ho a dostat se k dužině. Dva kokosy jsme „porazili“ a snědli. Na víc už nám nezbývaly síly.

Pestrobarevný podmořský svět, Seychely

Sklízení ovoce v zahradě bylo oproti tomu mnohem jednodušší. Natrhali jsme si karamboly, které chutnaly daleko lépe než ty, jež se podávají na italských zmrzlinových pohárech. Jedli jsme banány, které určitě nesplňovaly normy EU, ale zato byly mnohem chutnější. Manga a papáji byly zralé a lahodné. Spoustu zábavy jsme si užili s drzými ještěrkami, které se vždy snažily ukořistit nějakou dobrotu. Pozorování šneků, kteří hodovali na spadaném ovoci, bylo velmi uklidňující. Mají krásné domečky.

Také gekoni jsou docela zábavní společníci, pokud zrovna neřádí v ložnici. Jediný „hluk“ dělali ptáci a kaloni. Rybák bílý působí se svým dlouhým ocasem velmi elegantně a kaloni mají roztomilé obličeje.

Odpoledne jsme se znovu vydali na pláž plavat a šnorchlovat. Dál od břehu ležely na dně rybářské vrše a jeden rybář je právě vybíral. Vytáhl z nich několik ploskozubců a pár dalších ryb. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak si místní obstarávají ryby. Pak jsme si užívali společnost spousty malých rybek a znovu se objevil i perutýn. Připadali jsme si jako v akváriu.

K večeři jsme měli také rybu, která možná byla ulovena stejným způsobem, jaký jsme předtím pozorovali.

Dnes jsme museli vstávat velmi brzy. V 6:30 nás vyzvedl autobus společnosti „Creole“ a odvezl nás do přístavu ve Victorii. Opět tam na nás čekala milá mladá žena z „Creole“. Byla naší průvodkyní pro dnešní den. Tvořili jsme skupinu asi 20 lidí, pestrou směsici nejrůznějších národností. Už to samo o sobě bylo velmi zajímavé. Rychlým trajektem jsme asi po 45 minutách a s poněkud roztřesenými koleny kvůli vlnám dorazili na Praslin. Okamžitě jsme přesedli na menší loď a pokračovali na La Digue. V přístavu na La Digue čekal „nákladní vůz“, který nás odvezl na bývalou kokosovou plantáž.

Mladá žena z „Creole“ nám nejprve ukázala, jak se otevírá kokos. My už jsme se ale mohli zapojit do výkladu. Ostatní hoteloví hosté tuto zkušenost ještě neměli. Také jsme viděli, jak se v minulosti získával kokosový olej. Chudák vůl musel chodit dokola a pohánět mlýnský kámen.

Poté jsme pokračovali na rajskou pláž, která slouží jako kulisa pro nejrůznější reklamní prospekty, mimo jiné i pro Bacardi. Doma jsme si pak jednu láhev rovnou koupili. Ukázali nám také staré panské sídlo, ve kterém se natáčely části filmu „Sbohem, Emmanuelle“. Mladá žena z „Creole“ se lehce začervenala, zatímco mezi mužskými turisty bez ohledu na věk to zašumělo a všem se rozzářily oči. Jen ženy se tvářily divně. Já také!

Oběd jsme si dali ve skvělé restauraci přímo u moře a dezertní bufet byl naprostá bomba.

S plnými žaludky jsme se vrátili do přístavu a pokračovali na Praslin. Tam nás převezli do parku „Vallée de Mai“, kde nás uchvátil pravěký ráz zdejší vegetace. Mladá žena z „Creole“ nám vyprávěla legendu o oplodňování palmy Coco de Mer a bylo to opravdu úsměvné. Tyto obrovské, prastaré palmy se svými ohromnými plody jsou skutečně působivé. Černého papouška jsme bohužel nezahlédli, ale hezky se pozorovala i ostatní zvířata, například ještěrky, gekoni a pavouci. Poté jsme mohli lenošit na Anse Lazio, patrně nejslavnější pláži Seychel. Krátce před setměním jsme se vrátili do přístavu a odtud zpět na Mahé. Autobus společnosti „Creole“ nás odvezl do villy, kde už na nás čekala výtečná večeře.

Coco de Mer Coco de Mer

Dnes nás opět čekal den odpočinku a nicnedělání. Užívali jsme si překrásnou zahradu, procházeli se po pláži, dokud nám cestu nezablokovaly velké balvany, a dováděli ve vodě.

Protože jsme během naší okružní cesty měli na Victorii jen málo času, rozhodli jsme se znovu vyrazit na výlet autobusem. Opět to byl zajímavý zážitek. Když jsme dorazili do Victorie, příšerně pršelo a museli jsme si koupit deštníky, které jsme asi po půlhodině už jen vláčeli jako zbytečnou přítěž. Znovu totiž vysvitlo slunce. Ještě jednou jsme navštívili trh a obchody se suvenýry v centru, koupili pár drobností na památku a brzy se vydali zpět. Pláž už na nás čekala.

Trh ve Victorii Victoria, hodinová věž

S těžkým srdcem jsme si museli sbalit kufry, protože naše dovolená skončila. Poznali jsme úplně jiný svět a pochutnávali si na místních pokrmech. Tuňáka nám podávali ve všech možných úpravách. Ochutnali jsme kranase, barakudu i chňapala červeného, kuřecí maso a spoustu čerstvého ovoce. Večery na terase často vyplňovaly podnětné a zajímavé rozhovory s našimi hostiteli. Byla to zkrátka snová dovolená v ráji.

Mountain View Hotel

Z celého srdce bychom chtěli poděkovat SeyVillas, a zejména paní Flamingové, díky nimž jsme mohli prožít tuto fantastickou dovolenou a nádhernou svatbu.

P. S. Když jsme si vybalili kufr, našli jsme v něm několik suvenýrů:

Klid – všechno jde i beze spěchu
Spokojenost – méně je někdy více
Vyrovnanost – v klidu je síla

a jeden sen:
Vrátit se do ráje!