Narozeniny v ráji
Ke zvláštní dovolené nás přiměly jedny kulaté narozeniny. A tak jsme na Seychelách strávili poslední dva červnové týdny. Nemohli jsme tušit, jak dobře jsme termín zvolili: několik místních nám řeklo, že turisté přijíždějí hlavně v červenci a srpnu, o Vánocích a na Silvestra a také v dubnu. Na ulicích proto nebyly žádné davy, některé pláže jsme měli jen pro sebe a ani v restauracích nebyla nutná rezervace předem. Některé restaurace měly v červnu dokonce zavřeno.
Na Mahé jsme přiletěli 19. 6. 2016 a hned pokračovali malým vrtulovým letadlem na Praslin. Sice toho nebylo moc vidět, ale jako malé dobrodružství to rozhodně stálo za to. Zvlášť když se na trajektu, kterým jsme cestovali zpět, mohla snadno dostavit mořská nemoc. Nejlepší je přikoupit si místa na horní palubě.
Na Praslinu jsme se ubytovali v Les Villas d'Or, které mohu jedině nadšeně doporučit. Velké, velmi dobře vybavené pokoje s Wi-Fi, krásné prostředí s pouhými několika ubytovacími jednotkami a prakticky přímo u liduprázdné pláže. Majitel Pierre i recepční Cecile byli nesmírně přátelští a dali nám mnoho dobrých tipů k poznávání ostrova. Doporučili nám například navštívit místo národního parku „Vallée de Mai“ raději přírodní park Fond Ferdinand. Park „Vallée de Mai“ jsme sice neviděli, ale prohlídku parku „Fond Ferdinand“ s velmi zapáleným průvodcem Elbertem by podle mě jen těžko něco překonalo.
Z penzionu je to do nejbližší obce 20 minut pěšky podél pláže. Můžete si tam nakoupit základní potraviny, třeba i na vlastní vaření, protože stravování v restauracích je na Seychelách poměrně drahé: za osobu počítejte s 50–100 eury, zvlášť pokud si chcete dát sklenku vína, která stojí 10–15 eur. Když už je řeč o penězích: Seychelané sice přijímají také eura, ale v nejlepším případě je přepočítávají kurzem 1:14 a nejraději mají rupie (SCR). Někteří obchodníci či taxikáři eura nepřijímají vůbec. Protože stejně vždy dostanete nazpět rupie, doporučuji od začátku používat místní měnu.
Po 4 dnech jsme pokračovali trajektem na La Digue do Fleur de Lys. I tento penzion mohu opravdu doporučit: prostorné pokoje, centrální, ale klidná poloha a velmi milý personál. Žádná televize, žádná Wi-Fi, dokonce ani telefon, kterým by šlo zavolat na recepci – ten klid jsme si užívali.
Penzionů je dnes na La Digue jako hub po dešti, ale naštěstí ještě nebyla hlavní sezóna. Všude na ostrově se dostanete pěšky nebo na kole a výborně se najíte v podnicích s jídlem s sebou, které mají každý den otevřeno v době oběda a večeře. Podle konkrétního podniku tam v praktickém polystyrenovém boxu dostanete vše od typických místních rýžových jídel až po burgery. Samozřejmě můžete zajít také do restaurace nebo si nakoupit v supermarketu. Největší obchod najdete u hlavní silnice směrem na jih, kousek před jejím koncem. Pouliční osvětlení tu mimochodem není, takže si do zavazadla rozhodně přibalte baterku.
Internet: u hlavní silnice se nachází restaurace/bar s názvem Fish Trap. Pokud si objednáte nápoj, na požádání dostanete také heslo k Wi-Fi.
Výlety: Vydejte se na kole, cesta má jen mírné stoupání, na Grand Anse a odtud pokračujte pěšky přibližně 30 minut přes kopec kolem Petit Anse až na Anse Cocos – ta se stala mou jednoznačnou favoritkou. Na cestu si ale prosím vezměte pevnou obuv, protože trasa vede doslova přes kameny a kořeny.
Anse Source d‘Argent rozhodně stojí za celodenní výlet, i když musíte zaplatit vstupné 100 SCR. Ale pozor: do vody se dá v podstatě vstoupit jen v botách do vody nebo podobné obuvi, protože celou pláž tvoří rozsáhlá korálová lavice s útesem u pobřeží. Po dalších 4 dnech jsme trajektem, o kterém jsem se zmínil výše, pokračovali na Mahé. Tam jsme se ubytovali v penzionu Bord Mer Villa, který tentokrát výjimečně nemohu bezvýhradně doporučit. Více najdete na Tripadvisoru.
Dva tipy pro Mahé: 1. Nastupte jednoduše do linkového autobusu č. 22 a jeďte přes Glacis kolem severního cípu ostrova až do Victoria. Poté si 1–2 hodiny prohlížejte město, stejným autobusem dokončete okruh a poslední krátký úsek se vraťte k ubytování. 2. Nechte si ostrov ukázat německy mluvícím taxikářem. Stojí to sice výrazně více než pronájem auta, 100 € za 4 hodiny nebo 200 € za 8 hodin, ale dozvěděli jsme se spoustu informací a viděli místa, která bychom jinak nejspíš minuli.
Dne 30. 6. 2016 jsme se vrátili do Německa. Konec dobrý, všechno dobré? Ne tak docela, protože naše kufry se ztratily a dorazily až po 6 dnech. SeyVillas za to ale nenesly žádnou vinu. Právě naopak: lety, hotely i transfery – vše proběhlo jako po másle. Velká pochvala pro SeyVillas! Rádi jejich služby využijeme znovu!
