Snová dovolená v ráji

Unavení, ale plní očekávání jsme ráno přiletěli na Mahé. Kvůli plnému letadlu trvala pasová kontrola nějakou dobu, ale proběhla naprosto bez problémů. K odbavení u Air Seychelles na vnitrostátní let na Praslin jsme museli popojít několik metrů k terminálu pro vnitrostátní lety. Zde stačí dorazit k odbavení krátce před odletem. Když jsme se v 9:00 chtěli odbavit na let v 9:45, jednoduše nás přesunuli na spoj odlétající v 9:05. Let vrtulovým letadlem s 19 sedadly byl velmi příjemný a mohli jsme obdivovat seychelské ostrovy z výšky.

Na Praslinu už na nás čekalo pronajaté auto. Velmi příjemné je, že Vám na Seychelách auto přistaví kamkoli a po předchozí domluvě ho můžete také kdekoli vrátit. Provoz je klidný a na jízdu vlevo jsme si rychle zvykli. Respekt v nás budily jen hluboké příkopy podél silnic.

Naším ubytováním na Praslinu byly Villas d‘or, překrásný areál ve velké, pečlivě udržované tropické zahradě s přímým přístupem na pláž. Teoreticky se dá dojít po pláži až do obce. Je však potřeba počítat s přílivem a odlivem.

Hned první večer jsme si pochutnali na výborném kreolském bufetu v restauraci Les Laurier. Vždy ochotný manažer Pierre nám při rezervaci rovnou domluvil také bezplatný odvoz.

Pláž Cote‘d‘or je opravdu snová a ke koupání nám připadala jako nejkrásnější pláž na Seychelách. Jemný, téměř bílý písek, mělká průzračná voda a žádné úlomky korálů ani nic podobného, takže zde nebyly potřeba boty do vody. K tomu přesně takové vlny, ve kterých si užijete spoustu zábavy…

Následující den jsme navštívili přírodní park Fond Ferdinand. V porovnání s Vallée de Mai je zde vstupné výrazně nižší. Během komentované prohlídky, která trvala něco přes 2,5 hodiny, jsme se dozvěděli mnoho o místních rostlinách a samozřejmě také o obrovské palmě Coco de Mer. Dalším skvělým zážitkem byla vyhlídka, odkud jsme dohlédli až na La Digue.

Naší oblíbenou restaurací na Praslinu bylo Coco Rouge v Baia St. Anne. Můžete si vybrat, zda se najíte za velmi přijatelné ceny v restauraci, nebo využijete nabídku jídla s sebou – ve vyhrazené části restaurace či venku. Jídlo s sebou je stejně chutné, ale dostanete ho v polystyrenové krabičce a jíte plastovým příborem. Zato je výrazně levnější. Vyzkoušeli jsme jak nabídku à la carte, tak jídlo s sebou. Naším oblíbeným pokrmem byl salát s uzeným mečounem.

Na další den nám Pierre zorganizoval lodní výlet na Cousin, Curieuse a St. Pierre. Na Cousinu jsme mohli pozorovat místní ptactvo, na Curieuse na nás velmi zapůsobila procházka mangrovovým porostem i nádherná pláž s neobvykle tvarovanými žulovými skalami. Na konci nás čekal velký výběh s místními želvami. Počasí bohužel toho dne nebylo úplně ideální a vlny byly na šnorchlování trochu příliš vysoké.

Přestože jsme slavnou Coco de Mer viděli už v přírodním parku Fond Ferdinand, chtěli jsme bezpodmínečně navštívit také Vallée de Mai. Vše je zde o něco více zaměřené na turisty a nechybí ani obchod se suvenýry. Také tady jsme se zúčastnili velmi poučné komentované prohlídky parku a palmová džungle na nás udělala velký dojem.

Nemohla chybět ani okružní jízda po ostrově autem. Kromě mnoha krásných menších pláží jsme navštívili také Anse Lazio. Bylo zde výrazně více lidí než na pláži Cote d’Or, ale i tady se nám velmi líbilo. U skal se dalo skvěle šnorchlovat.

Loučení s Villas d‘or pro nás nebylo snadné, ale i další cíl vypadal slibně. Lístky na trajekt na La Digue jsme si koupili už předchozí den. Vzhledem k našemu až příliš objemnému zavazadlu jsme si po příjezdu vzali taxi k našemu ubytování, Pension Michel.

Na místě jsme si půjčili jízdní kola. Připravovali jsme se na klidný víkend, ale předem nás varovali: slavilo se Nanebevzetí Panny Marie. Na La Digue trvají tyto oslavy tři dny. Všude hrála hudba, stály tu stánky s kreolským jídlem a ostrov zaplnilo ohromné množství lidí, kteří přijeli na svátky navštívit své příbuzné. Rozhodně doporučujeme ochutnat smažené chipsy z chlebovníku!

La Digue se dalo skvěle prozkoumávat na kole. Protože zde nejsou žádné náročné trasy, nevadilo ani to, že řazení nefungovalo vždy bezchybně.

Naprostou nutností je samozřejmě návštěva Anse source d‘argent. Kromě působivé scenérie jsme si zde mohli také docela dobře zašnorchlovat. Už ve vodě sahající po kolena jsme viděli velké pestrobarevné ryby.

Z mnoha půvabných pláží, které jsme během vyjížďky na kole viděli, stojí za zvláštní zmínku Grand Anse. Kvůli vysokým vlnám a silným proudům je ke koupání příliš nebezpečná, ale posloužila jako ideální výchozí bod pro pěší túru k Petit Anse a odtud dále k Anse Cocos.

Na Anse Cocos se nachází nádherný přírodní bazének, ve kterém jsme si skvěle zaplavali. Boty do vody zde ale byly opět potřeba. Túra nám dala pořádně zabrat a cesta z jedné pláže na druhou nám pokaždé trvala přibližně 30 minut. Správnou cestu z Petit Anse na Anse Cocos nám ukázali místní.

Za návštěvu stojí také Nid d’Aigle, nejvyšší hora na La Digue. U jejího úpatí jsme nechali kola a vydali se po strmé cestě k restauraci Snack Bellevue s vyhlídkou. Odtud se nám otevřel úžasný pohled na La Digue. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali zbývající částí cesty až na vrchol. Z něj je vidět na druhou stranu ostrova i směrem k ostrovu Felicité. Bellevue nabízí také odvoz, a tak jsme se nechali vyzvednout na večeři při západu slunce. Rozhodně to stojí za to. Podává se zde něco na způsob kreolského bufetu a my jsme si užili krásný výhled na zapadající slunce.

Kromě chutné večeře v Pension Michel, kterou je nutné objednat předem, jsme se dobře a levně najedli také v Chez Marston a Gala Take Away. Obzvlášť se nám líbilo v Coco Sun Fruitbar, kde si cestou na Grand Anse můžete dát výborné čerstvé ovocné šťávy.

Náš nejlepší šnorchlovací výlet nám zprostředkovala recepce Pension Michel. Se Simplicity Charter jsme nejprve šnorchlovali u Grand Soeur a poté u Felicité.

Jako milovníci přírody jsme si nechtěli nechat ujít návštěvu Veuve Resort. Den předem jsme se domluvili s Josiannou, která nás následující den přibližně 1,5 hodiny provázela tímto malým parkem. Ukázala nám několik vzácných lejskovců seychelských a vyprávěla nám spoustu zajímavostí o místní flóře. Rozhodně to stálo za to.

Po týdnu opět nastal čas rozloučit se. Přibližně 1,5hodinová plavba trajektem na Mahé byla poměrně houpavá. Z trajektového přístavu jsme se nejprve vydali taxíkem do našeho ubytování u pláže Beau Vallon, do Beach House. Dostali jsme pěkný pokoj s úžasnou verandou a výhledem na moře. Co víc si přát?

U Beau Vallon je opravdu živo – najdete zde restaurace, vodní skútry a mnoho dalšího. Večer se za pláží otevírá několik stánků s jídlem, kde si můžete levně koupit chutnou večeři. Několikrát jsme si tak mohli užít romantické stolování přímo na naší verandě. Po klidných plážích na Praslinu a La Digue nám však ruch u Beau Vallon připadal až příliš velký.

Z restaurací stojí za zmínku Boat House, kde připravují dobré koktejly. Kreolský bufet je v pořádku, ale rozhodně není nutností. Přímo naproti jsme si rezervovali příjemný lodní výlet na Ile Therese. Na Ile Therese si budete připadat téměř jako Robinson Crusoe. Byla to skutečně jedna z nejkrásnějších pláží, které jsme navštívili. I tady však byly potřeba boty do vody. Po grilování jsme ještě měli možnost šnorchlovat v mořském národním parku u Baie Ternay, kde jsme opět viděli mnoho pestrobarevných ryb.

Jeden z výletů nás zavedl do Victoria. Pokud pojedete autem, můžete bezplatně zaparkovat u trajektového přístavu. Případně stojí za to jet autobusem – je to levné a zároveň dobrodružný zážitek, zvlášť pokud si stejně jako my vyberete trasu přes sever ostrova. Ve Victoria jsme navštívili trh a trochu se procházeli městem, které nás však příliš nezaujalo.

Také na Mahé jsme měli pronajaté auto, abychom mohli prozkoumat ostrov. Kromě krásných výhledů během jízdy je skutečně velkolepý také pohled z vyhlídky u bývalé misijní stanice. Když pojedete o něco dál, dorazíte k čajové plantáži, která je bohužel poněkud zanedbaná. I odtud se však otevírají působivé výhledy.

Obzvlášť se nám líbil klidnější jih Mahé, kde najdete řadu snových pláží. Při příští návštěvě se určitě ubytujeme právě zde.

K Jardin du Roi, bývalé plantáži, jsme museli jet přibližně 1 kilometr vzhůru po strmé silnici a celou dobu jsme doufali, že proti nám nic nepojede. Když jsme dorazili nahoru, otevřel se před námi podle našeho názoru nejkrásnější výhled na celých Seychelách. Mohli jsme si také prohlédnout půvabnou plantáž a dozvědět se mnoho zajímavostí o koření, které se zde pěstuje. Vypráví se, že někdejší obyvatelé plantáže byli potomky francouzského krále, kterým se sem podařilo uprchnout před revolucí.

Na poslední večer jsme si naplánovali něco opravdu výjimečného: večeři v restauraci palírny rumu Takamaka. Seděli jsme na verandě starého koloniálního domu a užívali si romantickou atmosféru. Ceny na jídelním lístku odpovídají tomu, co je běžné v ostatních restauracích na Seychelách, kvalita a obsluha jsou však vynikající. Na zahradě jsem si dokonce mohl natrhat několik plodů bilimbi, příbuzných karamboly, které jsem si chtěl odvézt domů a připravit z nich autentický salát s uzenou rybou.

Navštívit všechny tři velmi odlišné hlavní seychelské ostrovy se rozhodně vyplatilo. Při příští návštěvě – a ta je už jistá – bychom na Mahé dali přednost klidnému jihu a celkově si na ostrov vyhradili o 1–2 dny více, protože je tam stále co objevovat. Pro nás to byla snová dovolená v ráji!